Měla bys být se mnou - KOREKCE před pokračováním

82. Dohoda

"Tam bych teď nechodil" ozvalo se za mnou, když jsem se zrovna chystala vystoupat na Astronomickou věž.

Na chodbě stál student s Havraspárským emblémem, kterého jsem znala jen od vidění.

Pokusila jsem se o chabý úsměv.

"Jak to myslíš?" zeptala jsem se zvědavě.

"Chvilku před tebou tam šel Draco Malfoy" ušklíbl se ten kluk, jako by mi sděloval, že na věži je jedovatý had připravený vraždit.

"Eh... Aha... Já jsem tam jen zapomněla ehm... Knihu... Kterou potřebuju... Ale díky za varování, snad to zvládnu bez úhony" vymyslela jsem rychle odpověď a co nejvřeleji se usmála.

Pak jsem opatrně stoupala vzhůru a přitom se nenápadně ohlížela, zda za mnou ten Havraspár nejde.

Zrovna jsem se naposledy podívala dolů, když mi dal někdo ruku před pusu, objal mě kolem pasu a zatáhl mě do ústraní.

Dost mě to vyděsilo, ale jakmile jsem spatřila Dracovu tvář, ihned jsem se uklidnila.

Draco si dal před svou pusu prst na znamení, že mám být potichu a poté ukázal  dolů.

Zakývala jsem hlavou a jeho ruka povolila. Poté poodstoupil.

"Kdopak to sem přišel?!" zeptal se Draco jízlivě až příliš nahlas. Nadzvedla jsem obočí.

"Hraj se mnou" zašeptal a já se uchechtla.

"Vrať mi tu knihu, Malfoyi!" reagovala jsem ihned.

"Tak ona je to tvoje kniha?!"  zněl pobaveně. "Tak si pro ni pojď, Grangerová" zajiskřilo mu v očích.

"Už jednou jsem ti nabančila a udělám to zas, jestli mi tu knihu okamžitě nevrátíš!" spustila jsem rozzuřeně a ukázala mu zaťatou pěst.

"Jak jsem řekl" zamával Draco knihou ve vzduchu a dychtivě vyčkával, až k němu přijdu.

Já jsem se naposledy podívala pod schody, kde byla černočerná tma a doufala, že už nemáme žádné svědky.

"Takhle to nejde. Je to nebezpečné" zašeptala jsem a udělala jsem pár kroků pryč od schodiště.

"Myslel jsem, že ty si v nebezpečí libuješ" naklonil Draco zkoumavě hlavu na stranu.

"A to sis vydedukoval z čeho?!" svraštila jsem nervózně obočí. Kdyby jen věděl, jak jsem byla pokaždé vyděšená, když tu byla možnost, že by nás mohl někdo načapat.

"Přátelíš se s Potterem a ten je magnet na nebezpečí" podotkl a já se uchechtla.

"Kdybych si měla vybírat kamarády podle toho, jaké maléry přitahují nebo ne, pravděpodobně bych byla osamělejší než Mlátivá vrba" řekla jsem vážně.

"A já přitahuju jaké maléry?" zeptal se blonďák a visel na mně pohledem.

"Ty nejsi kamarád" zabodla jsem svůj pohled do toho jeho. Čímž jsem si mohla všimnout, jak mu opět nepatrně ztvrdly rysy.

"Nebo snad ano?" chtěla jsem vědět, co si myslí.

"Jistě že ne" prskl a odvrátil se ode mě.

"Tak proč jsi zase takový?!" neodpustila jsem si.

"Jaký?!"

"Přestaň mi odpovídat otázkou!"

"Tak se tak hloupě neptej!"

Hloupě?

"A ty by ses chtěl přátelit" semkla jsem rty a otočila se ke schodišti.

"To jsem neřekl" promluvil Draco už klidným hlasem. Vzdychla jsem a zkusila to naposledy.