Měla bys být se mnou - KOREKCE před pokračováním

83. Kdo s kým?

Následující týdny se v celém hradu nemluvilo o ničem jiném, než o plese.

Dokonce i profesorka McGonnagallová nám dávala kázání a lekci tance, abychom neudělali ostudu.

Dívky řešily, jaké šaty si vezmou a chlapci, s kým půjdou na ples.

Já jsem začínala mít obavy, zda mě vůbec někdo pozve, protože se k tomu nikdo zatím neměl.

Tedy nikdo, kromě Draca...

"Her-mi-ouný?" vytrhl mě ze svých myšlenek Viktor.

Seděla jsem opět v knihovně a četla si. Tady aspoň nikdo nebyl... Nebo nikdo, kdo by štěbetal o plese.

"Ahoj Viktore" zaklapla jsem knihu a usmála se na něho.

"Chtěl bych mluvit s tebou" sdělil mi a já se mírně zamračila.

"A o čem?" nedalo mi.

Viktor se usadil naproti mě a vzal mě za ruce, které jsem měla položené na knize. To mě vykolejilo úplně, ale nechala jsem ruce tam, kde se právě nacházely.

"Vlástně... Zeptat se..." zadrhl se mu hlas nervozitou. Poté si odkašlal a rozhodným pohledem se na mě zadíval.

"Chtěl bych zeptat, zda ty bys nešla na ples se mnou" řekl a já na něho zůstala koukat a zpracovávala to sdělení.

"Na ples?" promluvila jsem po chvilce.

"Áno" zamračil se Viktor, jako by přemýšlel, jestli se špatně nevyjádřil.

"Na to tě navedl Draco, že?!" šrotovala mi kolečka v hlavě. No jistě že ano. Nemůže jít se mnou on, tak vyslal Viktora, aby mě náhodou nepozval někdo jiný.

"Nerozumím tobě" pustil moje ruce a stáhl se na svou stranu stolu.

"Draco tě poslal, abys se mnou šel na ples, když on nemůže" vysvětlila jsem.

"Tak to nebylo" bránil se Viktor. "Já nevim, o čem to tú mluviš" zvýšil hlas. Vypadal naštvaně.

"Takže jsi přišel sám?" zamračila jsem se taky. Nechápala jsem to.

"Proč?" zeptala jsem se, když rázně přikývl.

"Ty moje kamaradka a já tebe mít rad" odpověděl ihned Viktor a já se začervenala.

"Díky... Ráda s tebou půjdu na ples" souhlasila jsem tedy.

"Já šťástny" vzal mě opět za ruku, naklonil se a políbil mě na její hřbet. Neudržela jsem se a uchichtla se.

"Tebe tedy Draco pózval?" zeptal se ještě a já zrudla.

"Jak tě to napadlo?" odkašlala jsem si a zadívala se do země.

"Jestli chceš ale s nim na ples, já to chápu" dal mi na vybranou Viktor.

Vřele jsem se na něho usmála.

"Jsi hodný" stiskla jsem mu ruku a on se usmál taky. "Ale to nepřipadá v úvahu... Tedy kdyby mě pozval" zalhala jsem mu.

"Proč?"

"On je Zmijozel a já Nebelvírka" vysvětlila jsem ihned. "A pak, přeci se nesnášíme" dodala jsem, když Viktor nepochopil, co na tom má být.

"Nic mi do toho néni, ale mně nepřijit, že vy se nemáte rádi" pokrčil rameny a já se snažila zkrotit bušení srdce.

"Nech to být" mávla jsem rukou, a pak si uvědomila, jak hloupě to znělo. "Na ten ples půjdu ráda s tebou" řekla jsem nakonec a Viktor se zase mírně pousmál.