Měla bys být se mnou - KOREKCE před pokračováním

59. Kulový blesk

Dny utíkaly jako voda a jelikož byli všichni zatížení zkouškami, nikdo neměl čas na zbytečnosti jako byly například řeči ohledně zmizení Klofana, Ronovo vyptávání se nebo podivné pohledy Draca.

Od toho dne, co jsem na něho doslova narazila, kdy jsem vypadala jako divoženka z lesa, jsem se mu vyhýbala.

Více méně to nebylo těžké, většinu dní jsem trávila v knihovně a jelikož tu zde před koncem školního roku bylo více studentů, Draco by si sem nedovolil jít a otravovat mě, jak měl ve zvyku.

Profesor Lupin se po té noci zdržoval v ústraní a profesor Snape byl ještě víc nesnesitelný, než obvykle. Přičítala jsem to tomu faktu, že jsme vlastně nebyli patřičně potrestáni za tu noc.

Všechno jsme ale tak nějak přetrpěli a mohli se těšit z úspěšného zakončení studia pro tento rok.

Tedy aspoň já.

Ronald jako obvykle prošel jen tak tak a Harry... No Harry prostě neměl potřebu se snažit.

"Jak je možný, že jsi měla tolik předmětů, který doteď nechápu, jak jsi mohla stíhat, a ze všech jsi prošla na výbornou?! Musíš mi prozradit svoje fígle" žadonil Ron.

Já jsem se hystericky zasmála.

"Fígl je v tom se učit. Kdybys to pro jednou zkusil, tak-..."

"Tak bych zaručeně usnul" podotkl Ron a já obrátila oči v sloup.

"Nemám ze všech předmětů ale výbornou známku, jestli tě to uklidní" řekla jsem a Ron se na mě podmračeně obrátil.

"Jelikož pro Jasnovidectví nemám jisté předpoklady, Trelawneyová mi nemohla dát vynikající" prozradila jsem své selhání a Ron si odfrkl.

"Nechápu ale, proč máš potřebu se se mnou srovnávat. To je jako bys srovnával mé schopnosti létání na koštěti s Harrym" obrátila jsem se na našeho obrýleného kamaráda, který celou dobu šel mlčky vedle nás.

"Co?" střelil po nás pohledem, jako by celou dobu neposlouchal.

"Řekni Ronovi, že-..."

"Promiň" přerušil mě Harry nepřítomně a vydal se pryč od nás. Já jsem zůstala nechápavě koukat na Rona.

"Musíš se srovnávat s někým s tvými znalostmi" pokračovala jsem zamyšleně. "Se mnou se může například srovnávat-..."

"Malfoy!" skočil mi do řeči Ron.

"Sice jsem chtěla říct studenta z Havraspáru, ale musím ti dát za pravdu. I když nechápu, proč se ti vybavil zrovna Malfoy" pokračovala jsem dál, že jsem si ani nevšimla, že se Ron zastavil v půlce cesty a volal na mě.

"Od našeho posledního setkání vypadáš sice o trochu líp, ale stále jsi úplně mimo" uslyšela jsem před sebou hlas toho, o kom jsem právě mluvila a to mě přimělo konečně zastavit a vzhlédnout.

Naskytl se mi pohled do známých bouřkových očí.

Došlo mi, že Ron se mnou není, a tak jsem se rozhlédla a viděla ho, jak stojí opodál a tváří se, jako by mu šel naproti pavouk. Zamračila jsem se na něho a vztekle zafuněla, že mě mohl upozornit.

Pak mi ale docvaklo, že se o to asi snažil, když zmínil Dracovo jméno. Protočila jsem oči v sloup a obrátila se na toho hada a jeho poskoky. Crabbe, Goyle a Nott se tvářili jak při pohřbu a Parkinsonová se mě zřejmě snažila probodnout očima.

"Přeješ si něco?" řekla jsem medovým hlasem a věnovala mu falešný úsměv. Draco se podíval po svých spolukolejnících a poté se usmál taky. Nebyl to však ten jeho milý úsměv. Vykročil ke mně, a až když se zastavil těsně u mě, promluvil.