Měla bys být se mnou - KOREKCE před pokračováním

35. Problémy mužů

"To jsi takový pitomec, že bys věřil takovým pomluvám?!" slyšela jsem, i když nevím o tom, že bych to řekla nahlas.

Otočila jsem se za tím zdrojem, kterým nebyl nikdo jiný, než Dracův věrný stín Parkinsonová.

"Mám jisté pochybnosti" řekl Ron a podíval se na mě. Všichni Zmijozelští okolo se začali smát.

"Tak ono to umí i slušně mluvit" řekla překvapeně Pansy. "Pochybnosti jo?!"

"Rone neposlouchej ji. Pojď pryč" naklonila jsem se k němu, než by mohlo dojít na ponížení nás obou. Draco nevybral Pansy pro nic za nic. Věděl, že ho miluje a je velmi žárlivá.

"Vím, co jsem viděl" řekl Ron zaujatě.

"Klidně si žárli na Draca, to bys taky měl, protože takový usmrkánek jako ty se nikdy nemůže vyrovnat Zmijozelskému princi z čistokrevné rodiny!" postupovala Pansy postupně k nám a já měla pocit, jako by se k nám plazil had.

"Rone!" sykla jsem. Ron mě ale neposlouchal a nadutě sledoval Pansy.

"Ale přesto tě musím vyvést z omylu, Weasley" nakrčila při vyslovení Ronova jména nos.

Já jsem se zamračila. Ron měl stále stejný výraz. Všichni okolo čekali, co se bude dít.

Podívala jsem se kamsi za Zmijozely, kde se zaleskla blond hlava a na malý okamžik spatřila Dracovu tvář, která se na mě omluvně dívala.

Poznala jsem, co přijde.

Hrdě jsem vztyčila bradu, když Pansy dorazila k nám. Podívala se nejdřív na mě, jako by mě chtěla proklít a poté na Rona.

"Myslíš si, že někdo takový jako Draco, by měl zájem o mudlovskou šmejdku?!" téměř zašeptala Ronovi do ucha.

"Za to zaplatíš, Parkinsonová!" ozval se Seamus a ostatní vytáhli hůlky.

"Ne!" vykřikla jsem. "Tohle přesně chce... Budeme mít průšvih, jestli použijeme hůlky!" snažila jsem se všechny zastavit.  Pansy se jen smála a odcházela zpět do svého hloučku.

Já jsem se otočila na dvojčata.

"Je to vaše chyba, kdybyste pořád nevymýšlely pitomosti!" obořila jsem se na ně.

"Takže to není pravda?" uslyšela jsem Rona.

"To jsi opravdu takový pitomec, Rone? Přes všechnu tu žárlivost ti to už ani nemyslí" obořila jsem se pro změnu na něho.

"Vůbec nevím, o čem to mluvíš..." řekl a to už jsem se neudržela a jednu mu vrazila do ramene.

"Au, za co?" mnul si rameno a odstoupil ode mě.

"Aby sis uvědomil, kdo jsem. Kdo jsem pro tebe..." řekla jsem naštvaně. Ron už se nadechoval k odpovědi, ale byl přerušen.

"Ták, vidím, že jste všichni tady, takže je na čase se pomalu vrátit" ozvala se najednou profesorka McGonagallová a já přemýšlela, jak dlouho tu asi stojí. Všichni jsme se na ni otočili a všimli si, že od Tří košťat akorát odcházelo pár dalších učitelů.

Takže akorát přišla.

"Ale paní profesorko, slíbila jste nám Chroptící chýši" řekl Dean a všichni souhlasili.

"Na to nám Merlinžel nezbyl čas, pane Thomasi" řekla a hnala nás jako stádo.

"Tak pojďte, utvořte kolejní skupinky, ať mohu zkontrolovat, zda tu jste všichni" zavelela mezitím, co jsme po sobě s Ronem nazlobeně koukali.