Měla bys být se mnou - KOREKCE před pokračováním

14. Tajemná komnata

Donutila jsem Rona přestat jíst a šli jsme hledat Harryho, který se pořád neobjevil.

"Nemyslíš si snad, že se mu něco stalo, že ne?!" zeptal se mě Ron trochu vyděšeně. Strašpytel...

"Nevím, proč by mělo. Profesor Quirrell už tu není, aby sem vpustil zase nějakého trolla" podotkla jsem sarkasticky. Ron se na mě otráveně podíval.

Narazili jsme na Harryho po krátké chvilce. Vypadal vyděšeně a zadýchaně.

"Slyšeli jste to?" zeptal se se strachem v očích.

"A co?" zeptal se Ron jako první. Já jsem se rozhlédla kolem nás, ale chodba, ve které jsme byli, zela prázdnotou.

"Ten hlas!" řekl Harry a díval se kamsi do prostoru.

"Jaký hlas?" zeptala jsem se nejistě. Vypadalo to, jako by mu přeskočilo.

"Slyšel jsem ho u Lockharta a teď zase, jen..." zmlkl najednou a vypadalo to, že se zaposlouchal. My jsme na něho zírali jak na pomatence, ale musím přiznat, že mě to celkem dost děsilo.

"Hýbe se! Chce někoho zabít" promluvil najednou Harry, až jsem sebou trhla a rozeběhl se pryč.

"Zabít?! Počkej Harry!" rozeběhli jsme se za ním. Harry se zastavil v jiné chodbě, která také zela prázdnotou, po nějakých hlasech ani stopy. Jen na zemi byla všude voda, což bylo neobvyklé. Harry kráčel ale dál, tak jsme šli s ním, až se zastavil u okna, kde jsme mohli vidět zástup pavouků, jak prasklinou v okenní tabulce prchají z hradu.

"Zvláštní, tohle jsem ještě nikdy neviděl" řekl Harry a já souhlasila.

"Hnusný pavouci!" dodal Ron, který se jich očividně bál. Já jsem mu věnovala jediný ironický pohled.

Ale všimli jsme si ještě něčeho. Odrazu zdi v té vodě, která byla všude kolem. Na té zdi byl nějaký nápis.

Tajemná komnata je otevřena. Nepřátelé dědice... Mějte se na pozoru.

Takové bylo znění.

Co to znamená? Jaká tajemná komnata? Kdo jsou nepřátelé dědice?

"Je to napsané krví" vyřkla jsem nahlas svou první myšlenku hned nato. Harry s Ronem snad ani nedýchali, ale stále to nebylo to nejhorší, co jsme za uplynulé minuty mohli zažít.

Našli jsme totiž paní Norrisovou, Filchovu kočku, bohužel v nepřirozené poloze a nejspíš mrtvou.

Na nic jsme se ale nezmohli, protože akorát přicházeli všichni studenti, což znamenalo, že už je po večeři.

Jakmile se všichni přiblížili, slyšeli jsme několikrát zalapání po dechu. Vypadalo to, jako kdyby vrahem byl Harry, který stál uprostřed toho všeho.

Z druhé strany přicházela Zmijozelská kolej a mně klesla nálada ještě níž, protože v čele nebyl nikdo jiný, než jejich princ, Malfoy.

"Nepřátelé dědice, mějte se na pozoru" uslyšela jsem hlas Malfoye, jak čte varování. Proč se musí ozývat zrovna on. Vzhlédla jsem k němu a on se podíval přímo na mě. Ztuhla jsem na místě.

"Jste na řadě, mudlovští šmejdi" řekl přímo mně do očí. Bylo to jako další rána přímo do srdce. Proč to dělá? Čím jsem si to zasloužila? Snažila jsem se ale na venek, jakože mě to vůbec nerozhodilo, naproti tomu Ron vypadal, že mu půjde asi jednu ubalit.

Naštěstí, nebo spíše naneštěstí, ale pro tuto chvíli, přišel majitel oběti a jakmile spatřil, co se tu děje a jak vypadá celá situace, začal Filch Harrymu vyhrožovat a byl nepříčetný. Malfoy se samozřejmě nezapomněl škodolibě smát. Ta situace nemohla být horší.