Měla bys být se mnou - KOREKCE před pokračováním

106. Až po tobě

Jen co jsem se s Dracem setkala na chodbě, zlostně jsem si odfrkla a snažila se ho ignorovat.

"Jako by snad Severus věděl, jaké je mé přání" promluvil do ticha, které v chodbě panovalo, takže nebylo možné ho přeslechnout. Já jsem však pokračovala dál ke schodišti.

"Hele, nemůžeš mě pořád ignorovat" zaslechla jsem jeho kroky, které se ke mně blížily.

"Můžu" odsekla jsem.

"Grangerová..." snažil se mě zastavit. "Hermiono!"

Já však neposlouchala.

"Lvice" vyřkl rázně a mě to konečně přimělo se zastavit.

Když jsem se za ním otočila, jeho výraz vyjadřoval vítězství.

"Už mi tak nikdy neříkej" pohrozila jsem mu prstem. Dracův výraz se proměnil a vypadalo to, že snad každou chvílí vybouchne.

"Čím jsem si zasloužil takovéhle chování?!" nechápal.

"Jaké chování?!" založila jsem si ruce na prsou a čekala.

Blonďák se uchechtl, jako bych právě řekla vtip. "Vážně?! Chováš se ke mně, jako bych se s tebou snad rozešel!" vyštěkl.

"Vždyť jsme spolu ani nechodili!" řekla jsem stejným tónem.

"Nechodili?!" téměř zakřičel.

Zůstali jsme na sebe koukat a trochu to vypadalo, jako bychom přišli na pointu celého problému. Sklopila jsem pohled a přála si, aby mi to vyvrátil. Aby něco řekl. Aby...

"Nechodili?" zeptal se po chvilce tiše, čímž mě vytrhl z vlastních myšlenek. Po očku jsem se po něm podívala.

Vypadal zklamaně.

"Já nevím" řekla jsem popravdě. Draco semkl rty, jako by přesně tuhle odpověď očekával a taky ji nechtěl slyšet.

"Popravdě, nikdy jsme o tom nemluvili" snažila jsem se konverzovat.

"Ale mluvili" zamračil se. Napodobila jsem ho.

Už jsem se nadechovala pro otázku, ale on mě předběhl.

"A i kdyby nemluvili..." promluvil a posunul se blíž ke mně. "Myslím, že to, co jsme spolu dělali, to potvrzuje" zašeptal mi do ucha a já potlačila nutkání se oklepat, když mi přejel mráz po zátylku.

Konečně jsem zvedla hlavu a překvapeně sebou škubla. Nečekala jsem, že bude až tak blízko.

"Já-..." pokusila jsem se mu oponovat, ale jakmile jsem promluvila, Draco polapil moje rty v jemném polibku.

Chtěla jsem se odtáhnout, strašně moc chtěla, ale nemohla jsem.

Nemohla jsem ustát to, jak na něho moje tělo zareagovalo. Jak dokonale splynuly naše rty. Jak můj nos dychtivě nasával jeho vůni. Jak moje ruce prozkoumávaly tu známou čelist.

"Sejděme se po večeři" vydechl lapajíc po vzduchu, kterého se nám na chvíli nedostávalo. "Prosím" zabroukal a opřel se svým čelem o to moje.

"Nenuť mě k tomu" zakroutila jsem hlavou, až se mi roztančily vlasy kolem hlavy.

Draco se odtáhl a vypadal opět zklamaně.

"Dobře" řekl, urovnal si vestu a obešel mě.

"Draco" natáhla jsem po něm ruku.

"Nech mě" odsekl a škubl sebou, abych ho pustila.