Měla bys být se mnou - KOREKCE před pokračováním

87. Tajná místnost

Tak dobrá, přemluvila jsem sama sebe a zde je pokračování :P Ale jen proto, že teď je to fakt to pravé peprmintové :D

------

Opravdu se mě Draco ptá na to, jestli s ním strávím noc?

Srdce mi vynechalo úder a já zapomněla, jak se dýchá.

"Já-..." nevěděla jsem, co na to mám odpovědět a odtáhla jsem se od něho. Tohle jsem ještě nechtěla. Nemohla jsem.

"Omlouvám se" natáhl ke mně ruce okamžitě. "Nechtěl jsem tě vyděsit. Opravdu jsem nemyslel..." odmlčel se a významně se pousmál. Poté mě vzal za bradu a přinutil mě se mu podívat do očí.

"Opravdu jen strávit noc... Po tvém boku... Nechci tě zneuctít, Grangerová" uchechtl se. Zřejmě mu to připomnělo předchozí situace.

Nevěděla jsem, co na to mám říct.

"Pojď" vzal mě za ruku a vedl pryč ze sálu.

"Kam jdeme?" chtěla jsem vědět.

"Uvidíš" řekl a vedl nás hradem výš a výš. Myslela jsem, že nás nad vede k Nebelvírské věži, ale když jsme ji minuli, usoudila jsem, že zřejmě na Astronomickou věž. Chtěla jsem namítnout, že tam umrzneme, ale než jsem se zmohla na slovo, Draco zamířil jinam.

Zastavili jsme se v sedmém patře nedaleko vstupu do ředitelny. Draco se obrátil k prázdné zdi a zavřel oči.

"Co to-..." nechápala jsem, ale on mě vybídl, abych byla tiše.

Před námi se ve zdi začaly zjevovat dveře a já zůstala s šokem koukat.

Draco otevřel oči a usmál se.

"Pojď" otevřel dveře a vstoupil.

"Co je to?!" rozhlížela jsem se kolem. Za dveřmi byl útulný pokoj s pohovkou, postelí, krbem a malou koupelnou.

"Moje tajemství" prohlásil Draco a uvelebil se na pohovce jako doma.

"Kde to jsme?" stále jsem si vše prohlížela.

Všimla jsem si, že nad postelí visí Nebelvírská a Zmijozelská vlajka.

Jako by i tenhle pokoj chtěl, abychom byli spolu.

"Tam, kde můžeme být tím, kým chceme. Nikdo nás tu nenajde" řekl Draco a vybídl mě, abych šla k němu.

Já jsem ale pořád stála na místě a nemohla uvěřit tomu, co jsem zažívala.

Draco tedy vstal a přešel ke mně.

"Jestli chceš odejít-..."

"Né... Ne" ujistila jsem ho ihned. "Jen se to snažím zpracovat" dodala jsem a stále se dívala na kolejní vlajky. Draco se ohlédl a pousmál se.

"Takže?" semkla jsem nervózně rty a těkala očima po pokoji.

"Koupelna je támhle... Určitě tam najdeš něco na převléknutí" nasměroval mě rukou ke dveřím za postelí, ze kterých se linulo teplé světlo.

"Dobře" přikývla jsem a nejistým krokem zamířila do druhé místnosti. Ještě jsem se před vstupem ohlédla, abych se ujistila, že se mi to nezdá.

Draco stál pořád uprostřed pokoje, jednu ruku v kapse a druhou se hrabal ve vlasech.

Podíval mým směrem a já rychle zmizela v umývárně.

Všude plápolaly svíce a uprostřed místnosti byla vana plná mýdlové pěny, ze které teď utíkaly malé bublinky.

Zřejmě bych se měla umýt.