Měla bys být se mnou - KOREKCE před pokračováním

110. Nechtěný milostný trojúhelník

Následující týdny jsem se snažila co nejvíce zaměstnat, což nebylo vůbec těžké, když se už zveřejnilo, co bude třetím úkolem.

Šampioni měli za úkol projít bludištěm a najít trofej v podobě poháru Turnaje tří kouzelníků.

Neznělo to vůbec složitě, ale vzhledem k tomu, že se na vytvoření bludiště podílelo dost profesorů, věděla jsem, že to nebude procházka růžovým sadem.

Stále jsem se snažila přijít na to, jaké překážky by tam mohly Harryho čekat a jaká kouzla je dobré si procvičit.

Nebudu lhát, sama jsem věděla, že jsem osina v zadku a nedaly se přehlédnout Harryho otrávené pohledy a Ronovy pohrdavé povzdechy pokaždé, když jsem na ně zaútočila se slovem tréning.

"Hermiono, už jsme snad prošli všechna kouzla, která bych tam mohl potřebovat" vzdychl Harry u snídaně, když jsem zase pročítala seznam, co je nutné zlepšit.

Střelila jsem po něm pohledem.

"Ale to neznamená, že ti jdou na jedničku" poznamenala jsem jízlivě.

"Ano já vím, že-..." nestihl obrýlený kamarád doříct argument, protože jsem ho zvednutím ruky utnula.

"Promiň, musím jít" zadívala jsem se k východu z Velké síně a rychle se zvedla k odchodu.

Kluci stočili svůj pohled stejným směrem a Ron si odfrkl.

"Odkdy za ním zase běhá?!" uslyšela jsem ještě, než jsem mohla být dostatečně daleko z doslechu.

Viktor, za kterým jsem se vydala, si všiml, že k němu kvačím, usmál se a počkal u východu.

"Ahoj Her-mi-ouný" pozdravil mě dychtivě.

"Ahoj Viktore" usmála jsem se trochu nervózně. Přišlo mi to jako věčnost, co jsme spolu mluvili naposledy. Oči mi zabloudily ke zbytku kruvalské sebranky.

"Chceš povidat někam jinam?" všiml si Viktor mého nervózního postoje.

"Jestli to nevadí" rozpačitě jsem svraštila obočí.

Viktor na ostatní kývl a ostatní beze slova odešli pryč ze síně. My dva jsme se vydali na opačnou stranu do chodby.

"Ehm... Jak se máš?" zeptala jsem se opatrně. On se na mě podíval s výčitkami v očích a nadechoval se k odpovědi.

"Viktore!" ozvalo se z chodby dřív, než stihl zmíněný vypustit byť jen hlásku. Oba jsme se prudce otočili. Oba se stejnými výrazy, které jasně říkaly, že si zrovna teď Dracovu přítomnost nepřejeme.

Ale trpělivě jsme počkali, než k nám blonďák dojde svou paví chůzí, za kterou bych mu nejradši vrazila.

"Můžeš mi vysvětlit, co jako děláš?!" osopila jsem se na něho ihned.

Draco na mě zůstal překvapeně koukat, jako by mou reakci nečekal.

"Prosím?!" zeptal se hlasem o oktávu výš.

"Vidíš mě tu, že s Viktorem někam jdeme a povídáme si... Tak proč musíš otravovat zrovna teď?!" osvětlila jsem mu zpruzeně.

"Né všechno se točí kolem tebe, Grangerová" vyslovil pečlivě moje jméno, jako by mu to dělalo potěchu.

"Netočí... Všechno se točí kolem tebe" vybouchla jsem.

Viktor, který celou dobu nic neříkal, konečně promluvil, nejspíš, aby zabránil nekonečné hádce.

"Chtěl ty něco Draco?" zeptal se s klidem v hlase.

Blonďák stočil svůj pohled na Bulhara, jako by zapomněl, že stojí vedle nás.