Jak nebýt trapná ani nudná

Ještě k hlavní postavě

Všimla jsem si, že řada povídek začíná jakýmsi představením hlavní postavy, něco ve stylu - jsem Alice, je mi 16, chodím na střední a mám trapného mladšího bráchu Honzu.

Netvrdím, že je to špatně, ale vůbec to není potřeba, většinu informací o své hlavní hrdince (ale vlastně i o většině dalších postav) můžete čtenářům říct prostřednictvím samotného příběhu - třeba u snídaně jí osloví máma a najednou vaši čtenáři znají její jméno, pak se u stolu objeví ten brácha a udělá trapný vtip atd.

"Show, don't tell" neplatí jen ve filmu, i v knížkách je mnohem lepší, když svému publiku názorně ukážete, co jsou vaše postavy zač, místo, abyste jim to jen obsáhle popisovali.

A když už popisy a představování postav použijte, tak si ohlídejte, aby sedělo - je sice super, když někoho označíte za třídního šaška, ale pokud během příběhu dotyčný nespáchá jediný vtípek, těžko vám to čtenáři budou věřit.

A ještě jedna věc mě napadá. Čtenáři nemusí o vaší postavě vědět úplně všechnoa už vůbec ne hned. Nepíšete CV, ale příběh. Spousta informací může vyplout na povrach až později, až budou mít nějaký vztah k ději. (a jestli vás to utěší, s tímhle mají problémy i profíci, jistý autor mých oblíbených historických detektivek ve svých prvních knihách neustále odbíhal k různým postranním historkám, které v ten moment neskutečně zdržovaly děj a šly odbýt jednou větou - je super vědět, že A kdysi zachránil B život, a od té doby jsou to kámoši na život a na smrt, ale tohle vysvětlení stačí a detaily si mohl autor nechat do jiné knížky nebo při nejmenším do jiné kapitoly. Ale musím říct, že za těch 5 nebo 6 detektivek, co jsem od dotyčného už četla, se v tomhle ohledu nápadně zlepšil)

Všechno podstatné už na začátku musíte o své postavě vědět hlavně vy, ať se jí během příběhu záhadně nemění adresa, barva očí nebo počet sourozenců (pokud teda nepíšete nějakou magii zahrnující fantasy). Proto doporučuju, psát si k příběhu poznámky. Já si jich k delším věcem dělám mraky, nejen informace k postavám, ale i časové osy, kdy se která událost odehrála jak během mého příběhu, tak v minulosti postav.  Pokud hraje v ději významnou roli nějaká lokace nebo budova, kreslím si i mapy a plánky.

Někdy si dá člověk tolik práce s detaily, že mu přijde líto se o ně se čtenáři nepodělit, ale než to na ně všechno explicitně vychrlit, uděláte lepší, když tenhle background řádně využijete ke stavbě příběhu. (ačkoliv zrovna zveřejňování map a plánků není marný nápad)