Jak nebýt trapná ani nudná

Pár postřehů k fanfikcím

K tomuhle tématu se určitě ještě několikrát vrátím, protože je to moje hlavní pole působnosti.

Vůbec nechápu, proč je tady na Wattpadu fanfikce vedená jako žánr, protože to vůbec nevystihuje šíři jejího záběru. Když rozkliknu příběh označený jako akční nebo romance, mám celkem slušnou představu, co od děje čekat. U fanfikce můžete čekat naprosto cokoliv, romancí počínaje, přes detektivku, upířinu až po temnou sci-fi. Označení fanfikce vám řekne jen tolik, že se tu budou vyskytovat postavy a prostředí, na které má autorská práva někdo jiný.

Rozhodně nesouhlasím s generálním odsudkem fanfikcí jako neoriginálních příběhů, které píšou náctileté slečny, aby si splnily sen prožít romanci se svou oblíbenou postavou.

Plný stokrát ohraných klišé a předvídatelného děje může být i "originální" příběh a existují fanfikce tak propracované a imaginativní, že leckdy překonají i původní dílo. Pár takových jsem sama četla.
Můj původní čtenářský a publikační svět je na Archive of Our Own (AO3) a i tam jsem samozřejmě narazila na slabé a klišovité příběhy, ale díky tamnímu systému vyhledávání, filtrů a tagů, jsem se jim většinou dokázala zdárně vyhnout.
Wattpad funguje o hodně jinak, takže mi podsouvá ke čtení věci, co nejsou můj šálek čaje, jen proto, že jsou z mého oblíbeného fandomu. Sem tam něco z toho ze zvědavosti otevřu a zkusím tomu dát šanci, ale většinou to zoufale vzdám už po druhé nebo třetí kapitole.

Občas mě to vysloveně mrzí, autorka má dost slušný styl, umí se vyjadřovat, ale přesto je její příběh tak ukrutně klišovitý, že si pomalu můžu udělat seznam povinných položek a odškrtávat.

Je úplně normální, že někdy ve dvanácti, čtrnácti letech toužíme být úchvatné, mocné, dokonalé a padnout si do náruče se svým oblíbeným hrdinou. Dělala jsem to taky a zachraňuje mě před ostudou jen to, že to byly pre-digitání časy a tyhle moje hrůzy se nikdy nedostaly na síť.

Sama originální postavy (OC - original character) ve svých povídkách moc nepoužívám, jednak mám pocit, že dobrý příběh si většinou vystačí s původním obsazením a taky vím, že vepsat do příběhu OC, které by měli rádi i čtenáři po dvacítce, je zatraceně těžké. Pro spoustu lidí je OC varovný signál, aby povídku ani neotevřeli.

Dobře, ale vy tam prostě chcete mít svou vlastní postavu. Jak to tedy udělat, abyste se trochu vyhoupli z průměru?

Udělám takovou malou odbočku do světa módy. Asi i mladším ročníkům řekne něco jméno Jackie Kennedyové, první dámy USA, manželky J.F. Kennedyho a jedné z módních ikon 60. let.
Jackie nejen, že oblékala výtvory špičkových návrhářů, ale potrpěla si i na luxusní šperky. Řadu jich sama vlastnila, jiné mohla ve svém postavení nosit jako zápůjčku od slavných klenotnických firem.

Když měl přijet na státní návštěvu íránský šáh se svou mladou manželkou, všichni Jackie varovali před konkuretkou, která by jí mohla garderobou i klenoty snadno zastínit.

Jakie si nejdřív v panice půjčovala šperky ze všech stran, ale na poslední chvíli všecho zas vrátila a na státní večeři přišla v úplně jednoduchých, hladkých šatech a ze šperků měla jen drobnou ozdobu ve vlasech. Orientální nádheru císařovny Farah nešlo překonat stejnými zbraněmi, pokud vedle ní chtěla Jackie vyniknout, musela se odlišit.

Jestli chcete trochu modernější příklad, tak herec Bill Nyghy (znáte ho třeba z Pirátů v karibiku) se v jednom rozhovoru zmínil, že si nechývá šít na míru tmavomodré obleky, které nosí na většinu příležitostí. Neporušuje tak dress code, ale vedle všech ostatních mužů v černém zkrátka vynikne.

A stejně musíte uvažovat i vy, pokud chcete mít zajímavé OC. Můžete si půjčit jedno, dvě klišé, ale zkuste jim alespoň dát "modrou barvu" jako Bill Nyghy svým oblekům.

Většina lidí čte fanfikce, protože si chce užít své oblíbené postavy a interakce mezi nimy. Pokud otevřou vaši povídku ze světa Star Trecku, chtějí vidět kapitána Kirka, jak odvrátí další intergalaktickou krizi, nezajíma je nějaká Maruš, co nabaluje doktora McCoye. Vložit vaši vlastní postavu do děje tak, aby čtenáři neměli pocit, že to bude hlavně o ní na úkor všech jejich favoritů, bude oříšek.

S tím souvisí i bod dvě. Vaše OC by neměla být nadměrně schopná, v případě superhrdinského a fantastického žánru, šetřete s nadpřirozenými chopnostmi jako se šafránem.

Protože zase - lidi milují původní charaktery, chtějí vidět v akci je, a pokud vaše hrdinka má v sobě supersérum desetkrát silnější než je to Capovo, střílí z luku líp jak Clint, přepere Natašu i Hulka současně a Tonymu jen tak mimochodem vysvětlí, jak udělat jeho oblek lepší, vsaďte boty, že jí čtenáři 18+ začnou velmi rychle nenávidět a celou knížku budou tiše doufat, že vaší krásce konečně někdo natrhne p*del.

Pokud už vaší OC dáte nějakou mimořádnou schopnost, dobře si rozmyslete, co v původní sestavě chybí, čím je může doplnit. Jako Jackie Kennedyová, vaše postva nebude zajímavější, jen protože bude ověšená superschopnostmi jak vánoční stromek, bude zajímavá, jen když bude jiná.

Vaše postava taky nemusí mít svou schopnost ještě perfektně zvládnutou. Když jí bude teprve cvičit, třeba pod vedením některé původní postavy, se kterou tak může navázat uvěřitelný vztah, tím líp.

Velice se přimlouvám za omezení tragických osudů. Fanfikce je až nezdravě přeplněná sirotky a protože jen málokdo z autorů opravdu zažil ústavní výchovu, bývají tyhle pasáže nerealistické a trapné. Když už, zkuste jim alespoň jednoho rodiče nechat, nebo nechte jejich rodiče rozvést - s tím  má reálnou zkušenost velká spousta lidí.

Někdy se vyplatí nehonit mnoho zajíců najednou. Vaše hrdinka odhalí tajemství svého původu, zachrání svět, získá lásku Harryho Pottera, má s ním pohádkovou svatbu, pořídí si dům svých snů a ještě stihne porodit dvojčata? Zabrzděte! Většina profíků potřebuje na tak nabušený dějový oblouk hned několik tlustých knih, takže radím napodobit je a dělit.
Rozvrhněte si osudy své hrdinky na několik částí, které budou mít samostatný konec, ale s otevřenými vrátky do budoucna.

Takový postup má hned několik výhod. Jednak dáte čtenářům čas, aby se s vaší postavou seznámili a začali jí mít rádi. Neomráčíte je rychlým sledem všech jejích skvělých vlastností a úspěchů a v případě, že uspějete a čtenáři budou chtít pokračování s vaší hrdinkou, pomůžete tím i sobě. Ve druhém či třetím díle máte o čem psát a nemusíte vařit z vody, vymýšlet nového záporáka a nové překážky, které budou třeba v rozporu s tím, co jste napsali už dřív.
Ono napsat dobrý druhý díl po úspěšné jedničce je kumšt i pro ostřílené hollywoodské borce. První film/kniha funguje dobře sama o sobě, ale protože pokračování nikdo neplánoval, všechny dějové linky jsou uzavřené a je třeba vymyslet něco nového. V tom horším případě se jen okopíruje děj jedničky a přidá se exotičtější prostředí, víc výbuchů, křiklavější záporák - a divák/čtenář má pocit, že utratil své peníze, v případě nás amatérů svůj čas nadarmo, protože tohle už přece viděl.
Navíc opakování téže zápletky může oslabit poselství prvního dílu. Perfektní příklad je slavná devadesátková vánoční komedie Sám doma. V průběhu jedničky si Kevin uvědomí, jak je rodina důležitá a jak má všechy, včetně otravných bratrů a bratranců, vlastně rád. Jenže na začátku druhého dílu už zas chce být ode všech pryč a celý vývoj jeho postavy jde do kopru.