Jak nebýt trapná ani nudná

Géniální mysl

Nechci zdejší komunitu podceňovat a rozhodně netvrdím, že všichni Wattpaďáci sedí vlevo (Cimrmani chápou :-), ale asi jen málo kdo z nás je taky členem Mensy se šesti doktoráty v kapse.
Jenže občas potřebujeme napsat nějakou fakt chytrou postavu - buď jsme si takovou sami vymysleli nebo píšem ff  ve které má hlavní roli nějaký kanonický génius.
A teď babo raď! Jak takovou inteligenci prodat čtenářům?

Už jsem narazila na rady a tipy, jak psát všechno možné, od tvorby padouchů, po konstrukci zápletky, ale ještě jsem nečetla žádný návod, jak dobře napsat hyperinteligentní postavu (pokud o něčem víte, hoďte mi odkaz!).
Je to trošku škoda, popkulturou se nedávno prohnala přímo tsunami sarkastických géniů. Leckoho to inspirovalo, aby si stvořil podobnou vlastní postavu nebo přinejmenším napsal ff se svým televizním či filmovým oblíbencem.
Jenže často zůstává taková postava geniální je "papírově" a během děje neudělá nic, čím by přesvědčila čtenáře, že jí kolečka v hlavě vážně šrotují na nejvyšší rychlost a v těch horších případech se chová přímo idiotsky.

Žádný návod od zkušeného autora jsem nenašla a musím přiznat, že sama žádnou úchvatnou a jednoznačnou radu nemám. Spíš se chci sepsáním téhle kapitoly k nějakým záchytným bodům, jak psát geniální postavy, dopídit.

Možná by bylo dobré začít u toho, proč vůbec má vaše postava mít IQ značně nad průměrem. Potřebujete to do příběhu? Bude ta postava muset vyřešit nějaký rébus, záhadu nebo vědecký problém? Nebo má zmínka o genialitě udělat vaší postavu víc cool?
Jestli váš hrdina/hrdinka nepotřebuje v ději předvádět žádnou mozkovou gymnastiku, tak hodnotu jejich IQ nijak neinzerujte. Vyhnete se spoustě potíží a ironickým komentářům od čtenářů.
Ke kanonickým géniúm ve fanfikci se ještě dostanu, ale neodpustím si odbočku k postavám, které jsou tak trochu na hraně ff a originality - OC jako dcera některého kanonického chtrolína (případně chytrolínky). Taková dceruška by mohla mít mozek po tatíčkovi (nebo mamince) a autor(ka) to tak obyčejně i chce.
Ještě lepší, v případě postav jako je Sherlock Holmes nebo Tony Stark, když je slečna chytá a současně arogantní po tatíčkovi.
Už v kapitole o superschopnostech jsem varovala, že OC nesmí být tak mega schopná, aby si s kanonickým ansámblem vytřela zadnici (protože tím zaručeně naštvete fanoušky těch postav), ale u když IQ slečny zůstane v rozumných mezích, často na mě vyskočí jiný problém.
V tomhle bodě hodně záleží na tom, jaké životní osudy taková OC má. Člověk může mít talent na absolutně cokoliv, ale jestli nikdy neměl možnost ho cvičit nebo vůbec objevit, prostě nemůže být v dané oblasti dobrý.
Můžete mít perfektní matematický mozek, ale jestliže v životě neviděli rovnici, nevyřešíte jednu supertěžkou, jen co jí uvidíte někde napsanou na tabuli. Protože ani nerozumíte jazyku, jakým se rovnice píší.
Sherlock Holmes se nenarodil jako detektiv, mohl svůj mozek využít v desítkách jiných oblastí, ale rozhodl se pro tuhle kariéru. Proto se cíleně cvičil v pozorování a vyvozování poznatků z takových pozorování (plus musel ovládnout řadu přírodovědných disciplín).
Pokud má být Sherlockova dcera stejně skvělá v detektivních disciplínách, musel jí k tomu někdo přívést a ideálně jí učit. Jestli vyrůstala bez otce a potkává ho až v dospělosti, je velká šance, že z ní žádný velký detektiv není. Dokonce i pokud je všímavá a umí si dát dvě a dvě dohromady, slečna může dělat něco dočista jiného, k čemu upotřebí svůj intelekt.
Ona ani nemusí hrát na ty zatracený housle - je to jeho dcera, ne klon - zkuste nějaký jiný hudební nástroj. Osobně lobbuju za baskytaru, bicí, harfu nebo jestli chcete něco fakt hustého a excentrického, co třeba theremin?
Totéž dcera Tonyho Starka - zvlášť v případě, že měla (tak populární) mizerné dětství, co zahrnovalo mizernou střední s debilním a neschopným fyzikářem, co jí nedokázal nadchnout pro věc (na rovinu, Tony může být stokrát génius, ale taky měl po materiální stránce značně privilegované dětství).
Mnohem víc než příběh, kde to nově nalezená dceruška tatínkovi okamžitě natře v jeho oboru, bych uvítala to, kdyby teprve s ním objevila svůj potenciál a až v úplném závěru, po dlouhém učení, otce překonala.