Trocha rad a povzbuzení pro ty, co si zatím netroufají psát a publikovat své příběhy.
Po Wattpadu koluje řada textů (většinou docela dobrých), plných rad, jak lépe psát. Pokusím se moc neopakovat, co se v nich říká, spíš dodat nějaké vlastní postře...
Tahle kapitola bude o psaní spíš jen okrajově, ale protože řada z vás píše fantasy nebo si půjčuje různá historická prostředí, možná si z mého plácání přece jen něco odnesete.
Před pár týdny jsem na Youtube, během hledání něčeho jiného kápla na sérii videí o kostýmech v nedávné sérii Rings of Power. Autorka z nich nebyla úplně nadšená a jedna z jejích výtek směřovala k nešťastné snaze o vyjádření moci, bohatství a statusu prostřednictvím oděvu. Tahle kritka mi připomněla, co padlo v dokumentu o slavném carském klenotníhovi Carlu Fabergé. Dnes je i mezi laickou veřejností opět celkem známý, hlavně díky autorství slavných velikonočních vajec a dokonce se někdy po roce 2000 obnovila i šperkařská dílna Fabergé, ale sám klenotník se po svém utěku z Ruska na západě neuchytil a zemřel v zapomnění.
První světová válka totiž přinesla velký společenský zlom, v celé řadě oblastí. V mnoha ohledech nepochybně k lepšímu. Na výsluní se dostaly nové myšlenky, starý svět se poroučel ze scény, řada evropských monarchií padla. Aristokrati ztratili na významu a vedoucí místo ve společnosti naplno přebrali průmyslníci, podnikatelé a spekulanti. A vkus těhle "nových lidí" ovlivnil celé následující století a hlavně způsob, jak si představujeme boháče a bohatství. Celosvětově, ale v naší rovnostářské republice je to znát snad ještě víc. Moc hezky je to vyjádřeno ve filmu "Konec starých časů", který je zasazený do období První republiky - podnikatel Stoklasa koupil zámeček a snaží se žít jako šlechta, ale pohrdavé pohledy jeho personálu, který zažil opravdovou aristokracii, říkají všechno.
Habsburskou monarchii už nikdo nepamatuje a i doba první republiky je příliš dávno. pak jsme tu měli čtyřicet let soudryhy, kde ti nahoře si byli ještě rovnější a pak máme v živé paměti vulgární "podnikatele" divokých devadesátek. Takže když se snažíme napsat postavu krále, kmenového náčelníka, velekněze ebo jen pohádkového prince, máme tendenci modelovat je podle takových lidí. Prsteny na každém prstu, masivní řetězy, diamanty o velikosti golfového míčku a metry třpytivé látky.
Samozřejmě, že i lidé minulých epoch dokázali ocenit pořádnou hroudu zlata a králové měli plné pokladnice drahých kamenů, ale kladli mnohem větší důraz na design a řemeslo. Byli ochotni platit nejen za počet karátů, ale i za čas a práci špičkového mistra. Mnou zmíněný Fabergé byl právě takovým mistrem. I jeho výtvory zdobily perly a démanty, ale mnohem častěji používal méně drahé kameny nebo broušené sklo a majstrštykem jeho firmy byl barevný smalt v kombinaci s technikou gilošování - jemného rytí do podkladu, které následně vytvoří pod emailovou vrstvou vzor jako na těchto kapesních hodinkách.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ani u velikonočních vajíček pro carskou rodinu nebyla hlavním tahákem cena použitých materiálů, ale promyšlený design, hravý nápad a překvapení - jaký poklad se letos ve vajíčku skrývá? Květina? Model některého carského paláce? Miniatury carových dětí nebo hrací strojek?
