Jak nebýt trapná ani nudná

Otrávené jablíčko

Nebojte se, tahle kapitola nebude o využití jedů v detektivkách a thrillerech, jelikož postrádám hlubší chemicko-biologické vzdělání.
Nicméně toxikologický rozbor si přece jen uděláme, protože do vyprávěcího mainstreamu průběžně prosakují některé velice smradlavé a lidskému zdraví škodlivé prvky.
Ono to často pořádně páchne i v oficiální tvorbě, ale speciálně tady na Wattpadu by koncentrace toxických tropes nejspíš byla schopná rozběhnout jadernou elektrárnu.
Řada zdejších autorů očividně na wattpadu taky hojně čte a přebírá do svého díla prvky z cizích příběhů, tak se tu tyhle jedovaté postoje šíří hůř než mor ve středověkém Londýně.

Někdo možná namítne, že pohádky jsou pro děcka a on chce psát o temnějších a dospělejších věcech. Jenže brutální násilí, zneužívání, drogy a sex jako téma příběhu, nejsou samy o sobě toxické - podstatné je, jak tyhle věci prodáte čtenáři.
Máte-li v knížce postavu, kterou vzrušuje mučení a vysloveně si užívá, když může svým nepřátelům vyvrhnout střeva, pak by to měl být někdo z padouchů a ne kladný hrdina, kterému vaši čtenáři mají fandit. Jinak jim vlastně říkáte, že je cool být sadista a to je fakt super poselství pro věkovou skupinu 12-15 let.

Tohle byl hodně extrémní příklad, většina toxických klišé je mnohem nenápadnější a tím pádem záludnější. Ale konec teoretizování, pojďme se mrknout na seznam nejběžnějších jedovatých podprahovek, které byste neměli svým čtenářům v žádném případě servírovat.

Asi nejrozsáhlejší grupou s řadou podskupin, je romantizace toxického chování ve vztazích. To je obří průšvih, protože řada prvků červené knihovny přesvědčuje mladé holky (a kluku, ale ti tenhle segment tak moc nečtou), že naprosto úchylné a neakceptovatelé věci jsou totální vrchol romantiky a ideál, ke kterému by se měli přiblížit.

Když vás kluk z povzdálí sleduje, kudy chodíte, není to romantické, je to stalking. Jestli se máte vzdát přátel a koníčků, aby jste měli "víc času pro sebe" není to romantik, ale kontrolující žárlivec.
Pokud si vynutí polibek, není rázný, ale překračuje hranice. Únos, znásilnění, nic z toho nejsou důkazy lásky, ale chování zvráceného jedince.
Všechny ty příšerné storky, jak se holčina nakonec zamiluje do drsného mafijána, co jí sebral z domu (případně vyhandloval s tatíčkem) a následně střídavě ignoroval, týral a vyznával lásku, jsou totální zlo! Krom oné toxické message jsou hlavně totální plivanec do tváře lidem, co si prošli opravdickým zneužíváním.
A všechna tahle úchylná klišé platí jak v genderově obráceném gardu tak ve stejnopohlavních vztazích.
Člověk, co nerespektuje vaše přání, vaše potřeby a vaše hranice, ale jen prosazuje svou, vás vážně ani maličko nemiluje, i když hubou to omýlá pořád dokola. Kdyby vás miloval, tak tohle dělat nebude.

Už to bude tak sedm, osm, možná i víc roků, co jsem napsala takovou esej ohledně vztahů v seriálu Sherlock. Bylo to někdy v pauze mezi třetí a čtvrtou řadou a já v té eseji dokládala, proč by případný Johnlock jako koncovka seriálu byl lepší než jiné varianty.
Rozebrala jsem, že většina hetero vztahů, tak jak byly divákům předestřeny, je celkem toxická, snad s výjimkou pana a paní Holmesových (a i to je s otazníkem, na povahu paní H. existuje jistá nehezká teorie, ale to někdy jindy). Lestradova žena je nevěrná, Jim z IT Molly lhal a využíval jí, Mary Johnovi lže, Sally a Anderson mají mimomanželský poměr atd. A potenciální partnerky pro Sherlocka? Irena ho využívala a manipulovala s ním a Molly je zas využívána a manipulována Sherlockem - všechno super základ pro stabilní vztah.
Vyložila jsem, že to všechno jsou velmi špatné modely pro publikum a jestli tvůrci odpískají Johnlock, bude poselství znít asi následovně - i toxický hetero vztah je lepší než solidlí gay vztah.
Občas mám podezření, že snad někdo z tvůrčího týmu tu mou esej i četl, protože ve čtvrté řadě udělali z Johna dost toxické hovado i vůči Sherlockovi, aby už ani Johnlock nemohl být zdravý vztah a nemuseli ho napsat.
Mimochodem čtvrtá řada má vůbec řadu toxických momentů, včetně ledabylého prohlášení jednoho z autorů, že postava Molly snadno překonala svůj traumatický zážitek tím, že si někoho narazila v baru a vyspala se s ním.