Jak nebýt trapná ani nudná

Zběsilé 20. století II

Tak trochu jsem doufala, že udržím povídání o módě 20. ve dvou kapitolách (ideálně dělených na období před a po Druhé světové válce). Tentokrát mi ale nehází klacky pod nohy má vlastní rozvláčnost, ale samotný Wattpad se svým limitem 20 obrázků na kapitolu - ten jsem překročila aniž jsem pořádně rozebrala 20. léta a zbytek století prostě do dvaceti ilustrací nenarvu, čili budu dělut minimálně na třikrát (a asi poněkud odbudu 90. léta, zažila jsem je a totálně postrádám odstup).

Ve svém výkladu jsem zatím ignorovala pánskou módu, protože ta se zatím mění jen nepatrně, ale dá se říct že také k menší formálnosti a pestřejší paletě volnočasového oblečení.

Dovolím si ještě dvě poznámky, ohledně věcí, které pro dnešního člověka vůbec nejsou samozřejmost.
První záležitost, jsou klobouky. Nejrůznější pokrývky hlavy byly nezbytnou součástí "veřejného" odívání od středověku až do 60. let minulého století.
Styl a míra zakrytí se během staletí různily, ale obecně se dá říct, že mimo dům se s odhalenou hlavou nechodilo.
etiketa říká, že dáma si smí nechat téměř ve všech situacích pokrývnu na hlavě, zatím co muž v interiéru vždy klobouk sundá, smeknutí také zdraví a dává najevo svou úctu.

V mužském šatníku se z 19. století udržel cilindr a buřinka. Ale cilindr se s běžného doplňku gentlemana stal součástí formálního oděvu a z každodenního nošení se vytrácí.
Buřinka se jako běžná pokrývka dál nosí, hlavně u respektovaných úřednických profesí a u státních zaměstnanců, kteří nemají uniformu (V Československu nosí buřinky třeba policejní detektivové, jak můžete vidět v seriálech Hříšní lidé nebo Panoptikum města pražského).
Další populární tvary jsou už měkčí Homburg nebo Fedora - tenhle model se udržel v módě velmi dlouho a ženy dnes očas nocí jeho dámskou verzi.
K vodě a na spor se nosil slamák s plochým dýnkem (angl. Boater). Dělnické profese si oblíbily čepici se štítekm (alá Peaky Blinders).