Jak nebýt trapná ani nudná

Pupek světa

Někde jsem četla, že malé děti přibližně do tří let věku se považují za střed vesmíru a věří, že všechno na světě, ať dobré nebo zlé, se děje kvůli nim. Je to přirozené, v tomhle věku je dítě většinou přinejmenším středem pozornosti rodičů a nemá ještě dost sociálních zkušeností ani dost rozvinutý mozek, aby chápalo složitější souvislosti.
U batolete je taková sebestřednost roztomilá, u kohokoli staršího je pěkně otravná. Pár kapitol zpátky jsme řešili, jak z vašich hrdinů udělat pro publikum sympaťáky a tenhle aspekt jsem jaksi opomněla.
Namám ani tak na mysli, že svou postavu napíšete jako totálního egocentrika, jako spíš fakt, že ho ne úplně vědomě nacpete do středu vesmíru vy sami.

Osudy vaší hlavní postavy jsou samozřejmě nejdůležitější, od toho je to hlavní postava. Ale vážně byste ve čtenářích neměli vzbudit pocit, že i sluníčko ráno vychází jen proto, že se vaše hrdinka rozhodla vstát.
Tohle je totiž jeden z základních znaků vysmívaného fenoménu jménem Mary Sue. Všechny ostaní postavy jsou v ději jen proto, aby jí buď zbožňovaly nebo nenáviděly, ona je ve všech situacích  nejzářivější hvězdou nebo největší chudinkou, neexistuje žádný střed. Nestane se nic, co by se jí bytostně netýkalo. A to je velice únavné.

Všichni jsme alespoň maličko sebestřední, máme tendenci považovat se za hlavní hvězdu filmu o svém životě, ale když to vezmeme poctivě - kolik času věnují ostatní naší existenci? I naši nejlepší přátelé řeší dvě třetiny času své vlastní problémy. Úředník na nás byl nepříjemný, protože je přepracovaný, bolí ho zub  a takhle  hrubý je dnes na každého. V celkovém běhu světa jsme zkrátka nedůležití.
Dokonce i pokud jsme velké ryby ve stylu amerického prezidenta, tak nějakému somálskému pasáčkovi koz nebo šičce v bangladéšské textilce jsme buřt, protože mají urgentnější starosti.

A na tohle se snažte nezapomínat, když vytváříte do svého příběhu vedlejší postavy. I když nestrávíte celé kapitoly popisem jejich života a problémů, dbejte na to, aby nějaký život měli a aby nerotoval výhradně okolo vaší ústřední postavy.
Narozeninová párty, na které se vaše hrdinka seznámí se sympatickým borcem nemusí být jeji vlastní.
Když jde na nákupy s kamarádkou, při kterých se odehraje důležitý dialog, ať jde jen jako poradce té kamarádky, která si potřebuje vybrat zimní boty.
Do problémů se vaše postava dostane, když se pokusí vyžehlit problém své mladší sestry. Matikářka jí dala blbou známku, protože je to protivná rašple, ne že má spadeno na vaší hrdinku osobně.
Ti, kdo se připojí k výpravě vaší vyvolené hrdinky proti temnému pánovi, mají vlastní důvody, proč ho nenávidět, nejdou jen, aby slečně hlídali zadek. A když dorazí do vesnice, nikdo je nevítá se slavobránou jako spasitele. Všem jsou ukradení, pokud mají dost peněz na útratu v hospodě.
Dokonce i ústřední padouch může vašemu hrdinovi zkřížit cestu neúmyslně (nebo hrdina padouchovi). Nemusejí mít nepřátelství zapsané ve hvězdách už ode dne narození.

Vedlejší postavy by zkrátka měly mít své vlastní starosti, plány a touhy, ve kterých hraje váš hrdina jen nepatrnou roli, i když ho třeba výsledek ovlivní - ale to si nemusel iniciátor akce vůbec uvědomit.
Postava, bez které se ani ptáček neuprdne, je dobrá tak akorát do parodie.