Jak nebýt trapná ani nudná

Obrácený postup (nejen ve fanfikcích)

V jednomá rádci pro začínající autory jsem před pár lety četla zajímavý návod pro tvorbu postav. Přiznávám, že přesně tak, jak byl popsaný mému naturelu úplně nevyhovuje, ale to neznamená, že by nemohl sednout někomu z vás a usnadnit vám psaní.
Ale dokonce i když při modelování svých charakterů postupujete jinak nebo si půjčujete už existující postavy, může se vám tahle metoda velice hodit.

Valná většina z nás začíná tím, že si vymyslí nějakou extra hustou postavu a teprve pak k ní domýšlí příběh. Tenhle způsob má své zádrhele. Jednak se naše postava nakonec nemusí do příběhu hodit a buď se nám nedaří otočit děj žádoucím způsobem nebo vlastnosti postavy měníme "za běhu", případně to sice dotáhneme do konce podle původního záměru, ale čtenáři nám neuvěří, že by se naše hrdinka takhle chovala a rozhodovala, když jsme jí dvě třetiny knihy líčili určitým způsobem (hodně fandů by asi řeklo, že se to týká Daenerys a jejího náhlého zešílení v samém závěru seriálu)
V druhém případě k naší suprové postavě ani kloudný příběh nemáme a naše knížka zdechne po pár kapitolách na nedostatek inspirace.
Proto jedna autorka doporučuje, dělat to obráceně. Načrtnout si v hlavě příběh a teprve pak formovat hrdinu, který bude mít žádoucí vlastnosti a dovednosti, aby do příběhu zapadl.
Týpek, co se v nějakém fantasy světě propracuje z řadového žoldáka na vrchního velitele armády, asi nebude žádná citlivka a krom ostrých loktů, bude potřebovat bojové dovednosti a nadání pro strategii. Od téhle kostry se můžeme odpíchnout u vymýšlení jeho původu, života před začátkem příběhu a třeba i nějakého trefného jména.

Tahle technika nám může posloužit i tehdy, když začínáme vymýšlením hlavní postavy. Protože náš hrdina/hrdinka určitě nebude jediná fugura v celém příběhu (ačkoliv i to se svým způsobem dá, viz Hemingwayův Stařec a moře, ale tam byla hrdinovým oponentem sama příroda).
Váš hrdina bude potřebovat nějaké přátele i protivníky a tady si právě můžeme pomoc výše popsanou technikou.
Myslím, že to zas byla beastynesss, kdo udělal následující postřeh (pokud se pletu, opravte mě). Román není dokonalou imitací reálného života, protože by to byla nebetyčná nuda, už jsme to řešili u rozhovorů o ničem, čůrání a dalších každodenních činností.
Další věcí, ve které se literární příběh liší od skutečnosti, je ten, že jen málokdo z nás má skutečně pestrý okruh přátel. Většinou se nám naši kamarádi dost podobají, bývají podobného věku, v podobné fázi života, často budou mít podobné názory na okolní svět, na politiku atd.
Ve vašem příběhu potřebujete, s trochou nadsázky řečeno, něco jako Společenstvo prstenu - individua dostatečně rozdílných vlastností a dovedností. Takže se podle výše uvedeného klíče můžete dobře rozmyslet, kdo se k vašemu hrdinovi hodí a vhodně doplní jeho vlastnosti.
Totéž můžete aplikovat u protivníka. Když víte o co a proč váš hrdina usiluje, můžete z toho odvodit, kdo a proč by mohl chtít pravý opak.

Komu tenhle způsob konstrukce postavy silně doporučuju, jsou autoři fanfikcí. Speciálně ti (možná je přesnější - ty) z vás, kdo se rozhodnou hodit doprostřed kanonických hrdinů svou vlastní postavu.

Kvalita OC nejen tady na Wattpadu, je obecně žalostná. Sice plně chápu tu touhu, mít příběh, kde je naše zdokonalené já středem vesmíru a zachráncem světa, před kterým všichni omdlívají nadšením, ale čtenáři nad třináct (a mnohdy i mladší) let u takových věcí omdlívají nudou a pokud to zvlášť přeženete, může se vám dostat slávy ve stylu Hvězdné pěchoty, kdy budou ostatní ještě roky citovat výňatky z vašeho příběhu pro pobavení - co je jednou na síti, už nikdy úplně nezmizí, i kdybyste se na hlavu stavěli.
Takže pokud chcete stvořit OC, které budou mít čtenáři vážně rádi, zkuste na to jít touhle technikou, speciálně v případě, že hodláte mít v příběhu milostný vztah vaší hrdinky s některou kanonickou postavou. Podobné storky mi často způsobují přímo fyzickou bolest - autorka má crush na něčí hezkou tvářičku, tak si napíše romanci, kde se dotyčný zamiluje do její hrdinky, ale aby ta romance aspoň maličko fungovala, překroutí charakter dotyčného téměř k nepoznání.

Místo stvoření borky ideální podle vás, zkuste se zamyslet nad tím, koho by bral váš hrdina. Kdo je jeho kanonický love interest - je fuk, že vy tohle neshipujete, jako odrazový můstek to stačí. S osobou jakých vlastností by byl váš oblíbený hrdina nejspíš šťastný?
Třeba jsem ještě nenarazila na povídku, kde by mi sedlo ženské OC spárované se Sherlockem. Uznávám, že jsem vášnivý Johnlocker, ale zvládla jsem si užít Sherlocka v řadě dalších pairingů, slashových i hetero, pokud to autor dobře podal, ale ženské OC  v tom zatím nefigurovalo.
Možná je problém v mém nastavení, ale zkrátka si nemyslím, že by byl Sherlock dlouhodobě šťastný se svou vlastní kopií - jiným výstředním a rozháraným géniem, bez ohledu na pohlaví.
Mezi námi, když už bych měla k Sherlockovi psát OC, asi bych mu napsala chlapa (vlastně jsem to i udělala), ale budiž zůstaňme u  ženy - jelikož jsem Johnlocker, tak bych při formování takové postavy vycházela z Johna - Sherlockova partnerka, ačkoliv jistě nebude idiot, nemusí mít IQ až na půdu, nepotřebuje být chytrá v tom intelektuálním smyslu, měla by být doma hlavně v oblastech, ve kterých detetkiv sám trochu plave: rázná, praktická, dokáže ho zpucovat, když svým chováním šlápne přes čáru, ale zároveň ho nebude brzdit a měnit na romantického týpka, co nosí pugéty a pronáší cukrkandlová vyznání. Určitě bych jí nenapsala jako omračující krásku s exotickou barvou očí a dlouhým hárem, podle mě bude relativně nenápadná, vedle Sherlocka určitě. Někdo by řekla, že jsem více méně popsala Molly, vím, že je to velice populární ship, důvod, proč mi tak úplně nesedí a upřednostňuju Johnlock, je ten, že Molly a Sherlock se dost míjejí ve smyslu pro humor - během seriálu Sherlcok několikrát řekne před Molly něco, co považuje za vtipné, ale ona je z toho krajně rozpačitá. S Johnem se v podobné situaci zasmějí oba - podobný smysl pro humor osobně považuju za dost důležitou složku dlouhodobě úspěšného vztahu.
Marvelovští hrdinové jsou totéž v bleděmodrém. Zamyslete se, ne s kým byste svého idola rádi viděli vy, ale s kým by mu to mohlo fungovat a proč.
A i v případě, že nepíšete OC, ale párujete kanonické postavy, nestačí, že zrovna tihle dva se vám spolu líbí. Pokud máte přesvědčit čtenáře, vymyslete, co je spojuje, proč by se do sebe mohli zamilovat, co jeden v druhém může vidět. A je jedno, jak moc je ten který ship provařený, nestačí, že už milión lidí před vámi napsalo Stony a zdůvodnili si to, je to váš příběh, tak se snažte.
Tohle je dobré místo pro malý domácí úkol. Pokud někdo dočte až sem a má náladu, napiště mi do komentářů, jak si představujete ideálního partnera/partnerku pro některou vaší oblíbenou fiktivní postavu.