Jak nebýt trapná ani nudná

Fanservice

Tohle roztomilé slůvko označuje situaci, kdy do svého příběhu dáte něco hlavně proto, abyste potěšili fanoušky a naplnili jejich očekávání.
Obecně na to není nic zlého, většina autorů, kteří to mají v hlavě v pořádku, usiluje o spokojené publikum. Přesto často v recenzích narazíme na pohrdlivý odsudek, že ten či onen moment filmu nebo seriálu byl jen  bohapustý fanservice.

Takže, kde je ona kouzelná hranice mezi potěchou fanoušků a podbízením se? Jako u všech záležitostí vkusu, je pohyblivá a neviditelná. Neexistuje žádný přijatelný počet slavných narážek, které můžete o díla ještě nacpat, aby to bylo OK.

Fanservice můžete samozřejmě provozovat i u stoprocentně  originálního příběhu, zvlášť pokud existuje dost dlouho, aby si našel solidní bázi čtenářů, kteří budou mít své oblíbené hlášky, scény a postavy a také názory, na budoucí vývoj děje, ale mnohem častěji s tímhle fenoménem zápasíme my, kteří píšeme ff.

Fanfikce je vlastně jeden obří fanservice, protože jejím vznikem těšíme příznivce některého fiktivního světa.
Otázka je, kolik postav a referencí následně nacpat do naší povídky, aby to ještě bylo stravitelné.
Prostý selský rozum říká, že nejlepší je, když i tyhle momenty nějak slouží příběhu, který chcete vyprávět - má tahle postava v příběhu co dělat nebo jí zmiňujete jen, abyste ulovili plusové bodíky od fanoušků dotyčného?
Teď si představce, že jako milovníci Iron Mana pracně přelouskáte dvaceti kapitolovou love story Kapitána Ameriky a OC, aby tu měl váš miláček dva řádky prostoru v momentě, kdy slečně přidrží dveře - ačkoliv byl zmíněný v tagách. No nenaštvali byste se?
Na podobnou situaci jsem při čtení ff narazila několikrát. Příběh, který by se bez kompletní sestava Avengers docela dobře obešel, obsahoval scénu, kde si s nimi hrdinka musela potřást pravicí. Jinou úlohu v ději neměli, všechno drama obstaral jeden vybraný Avenger, OC slečna a tuším Nick Fury.

Podobné je to s oblíbenými hláškami. Každá druhá sherlockovská povídka obsahuje detektivovo konstatování, že není psychopat, ale vysoce funkční sociopat. Jasně, je to populární hláška, ale v seriálu zazní během dvanácti epizod jen dvakrát, pokaždé v dost odlišném kontextu. Není to něco, čím by Sherlock zdravil lidi na potkání, proto by měla i ve vašem příběhu padnout, jen pokud k ní nastane vhodná situace.

Pak tu máme různé fandomové vtípky a populární fanouškovské teorie. I tady platí, že je do příběhu zapojíte, pokud se do něj hodí. Slavné rudé slipy Johna Watsona se skvěle uplatní v parodii na taneční soutěž, ale do drsně realistické case fic budou jak pěst na oko - ale sem zase skvěle pasuje zmínka o Johnově ne zrovna legální zbrani (přičemž ve fandomu panuje rozpor, má-li Browning nebo Sig, v seriálu mluví o jedné, ale fizicky ukážou druhou pistoli).

Vlastně i pro fanservice platí to, co pro všechny ostatní prvky příběhu  - necpěte tam nic, co neslouží ději. Ale jakmile pro některou hlášku či vtípek najdete smysluplné využití, vražte je tam!