Jak nebýt trapná ani nudná

Nepřipravte se o svou výhodu

I za touhle kapitolou stojí mí oblíbení youtoubeři :-) Shlédla jsem už mraky videoesejí na tém, proč se nepovedly nové Star Wars, proč se DCEU pořád nedokáže odlepit od země, proč jsou hrané remaky klasických Diseyovek jen napudrovaná nuda, proč Hobbit nedosáhl kvalit Pána prstenů.
Odpověď na všechny tyhle průšvihy není nikdy jen jedna, ale častým společným jmenovatelem jsou zásahy a požadavky filmového studia, které se nechce pouštět do rizika a chce si pojistit svůj výdělek.
Bylo by snadné a pěkně laciné vykřikovat, jak zlá studia pošlapávají kreativutu a ničí režisérům jejich nádherné vize. Jenže filmové studio není jen nějaký slizský hlavoun, co se koupe v dolarech jak Strýček Skrblík, je to ukrutná spousta většinou obyčejných lidí, co by mohli přijít o práci, pokud se studio dostane do finančních problémů.
Vyrobit blockbuster je drahý špás a z malých levných filmečků je jen vzácně takový hit, aby to studio vytrhlo. Oni prostě potřebují zůstat v černých číslech, proto se u vysokorozpočtových produkcí bojí riskovat.
Do jisté míry platí totéž pro velká vydavatelství, i tyhle kompanie potřebují především generovat zisk, proto se snaží publikovat převážně takové knihy, které mají potenciál se prodávat.
Tohle zní pro malého začínajícího autora dost pesimisticky, co? Ale je to přesně naopak.
Valná většina z nás se psaním neživí, vytvářet příběhy nás stojí jen čas (moře času, uznávám) a usilí. Nezávisíme existenčně na tom, zda se naše nová povídka bude číst stejně dobře jako ta minulá. Pokud náš nový počin propadne, bude to sice rána pro naše ego, ale nikdo pro to nezkrachuje a neskončí na ulici.

Proto bychom si měli užít té svobody a při psaní s*át na nějaké módní trendy a populární  témata.
I v popkultuře panují módní vlny, když Tolkien vydal Pána prstenů, dokázal, že i "pohádky pro dospělé" se můžou skvěle prodávat a odstartoval vlnu fantasy plné elfů, skřetů a trpaslíků.
Po úspěchu prvnícj řad Game of Thrones zatoužily všechny televizní společnosti po vlastním epickém fantasy seriálu, plném sexu a násilí.
Když MCU ukázala, že lze udělat provázanou sérii filmů, najednou chce každé studio své filmové universum.
Naskočit na módní vlnu je fajn, pokud nejste packalové, dá se tak dojet k celkem slušným výdělkům i počtu diváků, ale už jste zkrátka druzí (třetí, čtvrtí, desátí, ...) a vyždycky už vás budou srovnávat s originálem.
"Další seroš jako GoT", může znít jako dobré lákadlo, ale jen na chvilku. Za čas z toho bude otrávené: "Hm, zas další seroš ve stylu GoT".
Než se na vlně vozit, je mnohem lepší nějakou vyvolat. Stát se tím, koho naopak napodobují ostatní a to se vám nepovede, když budete psát to, o čem si myslíte, že vaši čtenáři chtějí.

Jasně, že je to risk. Váš výtvor může být natolik mimo škatulky, že mnoho čtenářů nezíská, ale to nezjistíte, pokud to nevydáte. Navíc, ne všechna slavná světová díla se stala trhákem přes noc, někdy se prostě válela na okraji zájmu, než přišel jejich čas. Třeba se k vaší unikátní povídce prokliká ten správný čtenář, kterého to uchvátí a on vám následně udělá obrovskou reklamu, až za rok, za dva.
Všechny trendy odstartoval nějaký paličatý Kolumbus, co ukázal, že postavit vejce na špičku je vlastně snadné.
Už jsem zmínila Tolkiena, dnes je jeho dílo tak trochu mustrem pro fantasy, ale vydání Pána Prstenů byl v roce 1954 celkem risk. Tolkienův předchozí počin Hobbit, byl sice mega úspěšný, ale byl vnímaný jako dětská knížka. Budou si i dospělí chtít číst o dracích a kouzelnících?

Tuším, že to byl Shakespeare, kdo řekl, že na světě existuje jen sedm druhů zápletek a s ničím novým už vlastně nelze přijít. On sám si náměty půjčoval z "popkultury" své doby, náměty v základních rysech shodné se zápletkami jeho her lze najít třeba v Boccacciově dekameronu.
A když oholíme na kost zápletky z nejpopulárnějších filmů posledního dvou dekád, zjistíme, že se často hodně podobají.
Hrdina musí porazit monstrum, případně někam doputovat, splnit nějaký úkol a současně překonat nějaký svůj nedostatek.
Přesto mají jednotlivé variace na osvědčené schéma své vášnivé fanoušky, ktří na ústřední postavy a vesmír, kolem nich stvořený, nedají dopustit.
To znamená, že naprosto třeskutě, stoprocentně originálí už sice budete jen těžko, ale pořád můžete být dostatečně originální, abyste se odlišili od všech ostatních a odstartovali svou vlastní vlnu.

Star Wars sága je dost dobrý příklad, jak uspět i selhat ve formuli "originální přetvoření cizího vzoru".
Původní trilogie z přelomu 70. a 80. let je vlastně klasická cesta hrdiny, navíc byla silně inspirovaná knihou Franka Herberta Duna, která byla tenkrát pro svou dějovou i tématickou složitost pozažována za nezfilmovatelnou (na čerstvý pokus o převod na filmové plátno si můžete aktuálně zajít do kina).
Ovšem místo komplitované zápletky, plné politických intrik, odkazů na náboženství a ekologii, vsadil George Lucas na napínavou dobrodružnou jízdu. Tehdy to byl stejný risk, jako když se o dvě dekády dřív rozhodl Tolkien nabídnout elfy a skřety dospělému publiku.
Prequelová trilogie z přelomu tisíciletí má trochu rozporuplná hodnocení a dá se jí ledacos vytknout, ale v jednom ohledu trefil Lucas bez debaty hřebík na hlavičku.
Snažil se, aby prequely nabídly něco jiného, aby jen neopakovaly schéma předchozí trilogie.
Takže i když potkáváme známé postavi jako je Yoda a Obi-Wan, příběh se točí kolem úplně jiných věcí než minule. Role jsou prohozené, místo boje rebelů proti Impériu sledujeme naopak vzestup zla a zánik republiky. Lucas taky dokázal skvěle rozvinout lore celého vesmírného světa, díly nové trilogie jsou plné roztomilých detailů, myslel třeba i na to, aby technologie v prequelech byly méně účinné a rozvinuté než v původních filmech.
Nejnovější trilogie sice přivádí na scénu zbrusu nové hrdiny, ale první díl je zasazuje do příběhu podezřele podobného Epizodě IV a zbylá dvě pokračování jsou už jen zoufalý souboj dvou režisérů o směr a vyústění příběhu. Bohatost Star Wars světa už téměž nikam nerozvíjejí.
Lucas měl sice výhodu zavedené značky, ale nebál se po dějové stránce riskovat a experimentovat. Disney bez Lucase chtěli hlavně jistý výdělek, plus zapracování některých současných trendů jako je třeba "silná ženská postava". A proto je sequelová trilogie tak zoufalý bordel a pár dobrými nápady utopenými v moři kravin.

Je sice pravda, že abyste jako spisovatelé/spisovatelky uspěli, potřebujete si čtenáře získat. jenže to neznamená čtenářům podlézat a snažit se psát, to co oni nejspíš chtějí číst - to je cesta do pekel velkostudiové nudy.
Ten rozdíl bych přirovnala k týpkovi, co hledá holku na celý život a hochštaplerovi, co se s ní chce jen vyspat, případně jí pumpnout o nějaké peníze.
Ten první se snaží zaujmout tím, jaký doopravdy je, tím, co opravdu dokáže nabídnout, nepředstírá, že je perfektní - jesm jaký jsem a buď ber nebo nech být.
Ten druhý se dělá co nejlíbivějším a se vyčíst její přání, aby jí jejich splnění mohl slíbit, i když to vůbec není v jeho možnostech. Protože mu stačí jeden večer (jeden koupený lístek, jeden prodaný výtisk, jeden klik) a čert vem zítřek.
Tak zkrátka buďte sví a čtenáře "na celý život" určitě jednoho krásného dne najdete a oni vás. Protože lidí, které unavuje mainstream a hledjí něco jiného, vůbec není málo.