Jak nebýt trapná ani nudná

Chybovati je lidské

Tohle jste slyšeli až do omrzení, nejen tady u mně, ale prakticky v jakémkoli rádci pro autory - dobrá postava má chyby.
Teoreticky to není nic těžkého, řeknete si třeba: "OK, tak moje hrdinka bude arogantní a drzá nebo naopak nesmělá a nešikovná," a vesele si to napíšete do představení své postavy.
Jenže stejně jako u pozitivních vlastností, nestačí deklarovat, že postava nějakou charakteristiku má, je potřeba, aby jí taky v praxi ukázala. A u negativnách vlastností to speciálně znamená, že musí hrdinu/hrdinku nebo jejich okolí přivádět do problémů.
Jestliže vaše postava drzostí vždycky všechno získá a arogantní chování jí nikdy nepřivede do potíží s nějakými následky, těžko to vnímat jako charakterový nedostatek.
Jestli chcete příklad, ideální je takový Tony Stark - ten svým arogantním chováním vyprovokoval existenci hned několika marveláckých záporáků. Ovšem ještě lepší než vyrábění si nepřátel je odrazování potenciálních přátel a spojenců - i tohle Tony dost slušně zvládl v prvních Avengers, rozhodně nebyl jedinou provinilou stranou v téhle kauze, ale svýma kecama situaci ani trochu nepomohl a chybělo málo, aby se Avengers nikdy dohromady nedali.

Než se pustíme dál, jedna z mých věčných, oblíbených odboček - častý indikátor Mary Sue je to, že všechny kladné postavy jí milují a ti, co jí rádi nemají jsou nebo se z nich vyklubou záporáci(snad s čestnou výjimkou love interestu, tam můžou probíhat nějací "enemies to lovers").
To je samozřejmě krapátek nuda. Svět není černobílý a někdo na vás může mít alergii, aniž by to byl jinak špatný člověk. Takže i vaši hrdinové občas narazí na někoho, kdo se nestane jejich BFF na první dobrou a budou si muset jeho respek a přátelství teprve zasloužit. Nebo se ani těmi přáteli nestanou, ale dokážou být přinejmenším spojenci proti společnému protivníkovi.

Zpátky k charakterovým vadám - má-li být něco vnímáno jako povahový nedostatek, musí to svému nositeli (a jeho blízkým) způsobovat problémy a ty problémy musí mít jasné a viditelné následky.
Pokud je hrdina dejme tomu drzý na svého šéfa, ten ho vyrazí, ale hned druhý den má hrdina novou, ještě skvělejší práci, pak tu chybí ten následek.
Vaše nesmělá hrdinka prováhá důležitou šanci a pak to musí zbytek děje napravovat, arogantní hrdina na*ere člověka, jehož pomoc bude velmi brzy nutně potřebovat, nešikovný kluk způsobí, že nejen jeho, ale celou partu chytí policie, zbrklá týpka bez přemýšlení vykecne něčí nejtajněší tajemství a rázem nemá nejlepší kámošku, ...
Jen si dejte pozor, aby příčinou těhle potíží byla doopravdy stabilní vlastnost vaší postavy, aby se z ničeho nic nezachovala out of character, jen proto, že to potřebujete do děje.
Úplně ideální je, pokud postava své problematické chování několikrát předvede jen s nepatrnými následky, než jí osud (karma) konečně vyfackuje.

Pokud váháte, jaké špatné vlastnosti vaší postavě dát, aby to působilo přirozeně, dá se vlastně říct, že každá vlastnost dotažená do extrému se stává vadou.
Rozvážnost se překlopí ve váhavost a nerozhodnost, sebejistota v už tolikrát zmíněnou aroganci, rychlé rozhodování ve zbrklost, odhodlání ve fanatismus - tohle se vám může obzvlášť hodit při tvorbě zajímavého záporáka.
Může to být jednoduše i tak, že pokud nějaký postup pomohl postavě několikrát zvítězit, začne ho mechanicky používat v každé situaci, bez ohledu na to, zda se to tentokrát hodí.

Prostě nechte vaše postavy vorat věci a vyžrat si to i s úroky. My všichni chybujeme dnes a denně, proto se nám dobře čte o někom, kdo se dokázal s následky svých činů poprat. Je to mnohem víc inspirativní, než číst o někom, kdo žádné chyby nedělá.