Jak nebýt trapná ani nudná

Trocha té parády I

Už nějaký čas jsem sem ničím novým nepřispěla a cítím potřebu se polepšit. Mám sice rozpracované dvě kapitoly o "hlubokých" tématech, ale jejich dopiplání k mé spokojenosti asi ještě chvíli zabere. Navíc začíná nový školní rok, pro řadu lidí deset měsíců nudy a prudy, tak jsem se rozhodla pro totálně oddechové téma se spoustou obrázků k pokochání.

Kdo tenhle můj vykecávač čte pravidelně, už pochopil, že jsem historický nerd a tak trochu tuší s čím přijdu :-)
Tentokrát to ale nebudou šaty, nýbrž šperky! Pro ty z vás co píšou královská a historická AUčka a pro všechny ostatní, co rádi spočinou okem na něčem blýskavém, si dnes něco málo povíme o tiárách.

Na úvod trochu suchopárné teorie, co že je to vlastně ta tiára. I novináři, když občas píšou o členkách královských rodin, si ten pojem občas pletou se slovem koruna nebo korunka, ale není to totéž.
Koruny (a korunky) jsou narozdíl od tiáry koncipované jako uzavřený kruh, která je po celém obvodu symetricky zdobený. Ačkoliv na předku obvykle bývají větší nebo významnějí kameny, pokud byste si náhodou korunu usadili na hlavu obráceně, je pravděpodobné, že by tahle chybka prošla nějaký čas bez povšimnutí.
Tiáru si na hlavu zadkem napřed rozhodně neposadíte, přinejmenším ne omylem, protože je designovaná tak, aby měja jasně definovanou čelní stranu. Tam je nejvýrazněji zdobená, často i vyšší a směrem ke stranám a dozadu dekorace ubývá (ale jako všude jinde, i v kategorii tiár se najdou kousky, které z téhle definice utíkají a je těžké říc, zda je to ještě tiára nebo už spíš korunka).

Tiáry mají svůj původ v antickém světě. Najdeme je na dobových vyobrazeních starých Řekyň a Římanek, ale během středověku upadly v zapomnění. Byly vnímány jako příliš pohanské a středověké vznešené dámy ani nenosily účesy, v jakých by se tiára vyjímala.
Když už bylo třeba hlavu zahalenou závojem něčím zdobit, nosily se zlaté pásky případně korunky, pokud to odpovídalo společenskému postavení dotyčné.
Pozdní středověk přinesl složitě zdobené čepce a zlaté síťky a na tento trend navázala i renesance. Ani 17. a 18. století tiárám nepřálo, ačkoliv zejména v době pozdního rokoka si dáma cpaly do účesů grandiózní množství ozdob, ale tiára se k ničemu z toho nehodila.
(takže až budete koukat na historický film nebo seriál zasazený do těhle dob a princezna bude mít na hlavě tiáru, můžete směle zvolat: "Bulsh*t!

Teprve samý závěr 18. století přínesl změnu. Francie po revoluci se obrátila ke všemu antickému jako ke svému vzoru a to poznamenalo i módu - zejména dámskou, protože pánové se v tógách a chitonech cítili trapně a zůstali raději u fraků a kalhot.
Ale i hlavy novopečených francouzských občanek je třeba něčím zvelebit, paruka už je out, ale co takhle ta vpředu zvednutá čelenka jako na té římské bustě?
Protože nový účes už spoléhá jenom na vlasy z vlastnách zdrojů, tudíž je poměrně skromný, dává tím víc prostoru šperkům. A zbytek Evropy se začíná rychle opičit.
Za vlády Napoleona I. se tiára ustálí jako nedílná součást výbavy každé vznešené dámy a udrží se tam až do dnešních dnů.
Stává se tak neodmyslitelným znakem princezen a královen, že se dostane i na hlavu vítězek soutěží krásy. A nejspíš je to i důvod, proč jí režiséři a kostýmní výtvarníci cpou na hlavu historických královen, které nic podobného nikdy nenosili - asi mají strach, že bez tiáry diváctvo nepochopilo, koho má před sebou.

Tiáry nevlastní jen královské rodiny, ale i aristokracie a dnes jí může mít prakticky každý, kdo si jí může dovolit. Narozdíl od tradičně mužského dědictví titulů, tiáry se velmi často (ačkoliv ne bevýhradně) dědí z matky na dceru - proto si některé královské čelenky i notně pocestovaly po Evropě - což si můžete půjčit do povídky.
Pro ty z vás, kdo píšou příběhy z královského prostředí něco málo k etiketě. Tiára se nenosí před šestou večerní a i tehdy je přípustná, jen pokud dress code "White tie" - to jest nejformálnější večerní oděv, u žen to znamená plesové šaty s délkou až na zem. Ke koktejlkám se tiáry nenosí.
Výjimkou je svatba, kdy má ovšem tiáru pouze nevěsta, ostatní dámy mají denní společenský oděv, což znamená na hlavě klobouk.
Druhou výjimkou byla donedávna korunovace, kdy přítomní aristokraté nosili ceremoniální róby, což v případě žen zahrnovalo i tiáru. Ale většina evropských monarchií nahradila korunovaci civilnější a skromnější ceremonií a i Charles III. pro svou korunovaci róby a tiáry škrtl.