Jak nebýt trapná ani nudná

Podvratná činnost

Tohle jsou ty momenty, kdy u obrazovky nebo nad knížkou strnete, údivem otevřete pusu a autor někde stovky kilometrů daleko si spokojeně zamne ruce: "Tak tos nečekal(a), co?"

Dějové zvraty a podvracení diváckých očekávání jsou velice oblíbené nástroje řady autorů. Přiznámám, že až nezdravou lásku k plot twistům chovám i já, ale uvědomuju si, že udělat to dobře, je celkem fuška.
Je dost rozdíl, jestli si při onom zásadním odhalení říkáte "Wow!" nebo spíš "WTF?", takže se zkusíme mrknout na to, čím se odlišuje skvělý zvrat od pouhého šoku na diváky/čtenáře.
Na Youtube existuje celá řada skvělých rozborů, proč ten či onen filmový zvrat nefunguje, v rámci sebevzdělávání jsem jich viděla celkem dost a už si nevybavím, odkud mám ten který postřeh (jen abyste věděli, že to není všechno z mojí hlavy)

Paravým mistrem šokujících zvratů byl legendární Alfred Hitchcock, takže začneme u jeho rad na tohle téma.
Slavný režisér si především uvědomoval, že publikum můžete překvapit pouze jednou. Takže váš twist by měl mít ještě nějakou další přidanou hodnotu, než že čtenářům spadne čelist.
U skutečně dobře vybydovaného zvratu totiž vůbec nevadí, že už ho čtenář/divák zná. Znalost oné převratné informace nijak nekazí opetovné shlédnutí a ačkoliv chápu toohu filmůvých tvůrců, dopřát fanouškům to překvapení, skutečně dobrému příběhu bu únik spoilerů neměl podrazit nohy.
Pokud je zápletka dobře napsaná, se znalostí onoho zvratu si příběh užijete z úplně nové perspektivi, budete se pídit po náznacích, které vám napoprvé ušly a vědomí, že vy už víte, ale hrdina ještě ne, dává celému příběhu zajímavé napětí.

Z toho plyne jeda zásadní věc, zvrat musíte od začátku dobře plánovat a v průběhu děje házet jemné náznaky, že není všechno takové, jak se zdá být.
Ale dokonce, i když si zvrat předem naplánujete, nemusí být moc dobrý. Aby vážně fundoval, měli byste si ohlídat pár věcí.

Zvrat nesmí být v rozporu se zákonitostmi světa, ve kterém se odehrává (to se týká především magie a různých superschopností). Neměl by být v rozporu se zbythem příběhu (pokud má být vaše hrdinka tajnou, nemanželskou dcerou krále, tak ho nesmíte vylíčit jako chorobně ctnostného impotenta) a také by se tím mělo otevřít víc dějových možností, než kolik se provedením zvratu uzavřelo.
Pokud chcete příklad ne úplně zdařilého zvratu, tak podle jednoho názoru z Youtube, je to smrt Pietra v Avengers: Age of Ultron - v přímo v ten moment to funguje, protože se krásně pracovalo s náznaky, že to bude Clint (ukázali nám jeho rodinu atd.), ale když se nad tím zamyslíte, viděli jsme dost ukázek Pietrových schopností, aby se dalo čekat, že se hladce vyhne kulkám a jeho smrt nás odřízla od potenciálně zajímavého vývoje v Civil war, kde mohli s Wandou skončit na opačných straných barikády.
Z toho vidíte, že ani profesionálům to občas nevyjde, tak nevěště hlavu, když váš první zvrat nebude mít zrovna hitchcockovské parametry :-)

Z podobného soudku je i podvracení diváckých očekávání, což není úplně to samé jako dějový zvrat. Zvrat je třeba to, že se z milovaného otce hlavní postavy, vyklube šéf zločinné organizace, proti které synáček po nocích tajně bojuje.
Podvracení diváckých očekávání je, když máte na začátku příběhu princeznu zajatou ve věži, na pomoc jí vyrazí udatný rytíř, ale dopadne to tak, že princezna se osvobodí sama a ještě musí zachránit toho rytíře, kterého zajali lupiči.

I tady platí, že plánování je základ. Jakmile něco uděláte jen proto, aby vašim čtenářům popadaly čelisti na podlahu, ale nemá to hlubší základ, poznají to a začnou se cíti ošizení.

Na problémy tohohle druhu můžete snadno narazit při psaní fanfikcí. Pracujete s postavami a prostředím, které vaši čtenáři zatraceně dobře znají, mají ohledně nich určitá očekávání a můžou se cícít podvedení, pokud se vydáte jiným směrem. Pak to chce hodně obratnosti, aby čtenáři přijali vaši verzi, ve které je Sherlock Holmes hňup a případ rozlouskne vaše OC.
Důkazem, že je to oříšek hlavně při práci s už etablovanými světy, je režisér Rian Johnson, kterému se v krátkém čase povedlo zaskórovat jak v tom, kterak očekávání raději nepřevracet i v tom, jak to dělat na jedničku. Jeho příspěvek ke Star Wars sáze jsem neviděla, ani Hvězdné války tak dobře neznám, abych to posoudila, ale snámkem Poslední Jedi nakrkl značný počet původních fandů a mám-li věřit jednomu internetovému rozboru, problém byl hlavně v tom, že Johnson převracel očekávání za každou cenu a na sílu. Ale pak si udělal takový filmeček pro radost podle sebe, poctu klasickým detektivkám ve stylu Agathy Christie (chcete-i takovou volnou fanfikci na ně), která je napínavá, zábavná a ve které všechny zvraty a nečekané postupy výborně fungují, protože tu nejsou jen, aby šokovaly diváky, ale aby sloužily příběhu.

Sice by se to dalo shrnout pod oba předchozí body, ale nedá mi to, abych jeden dějový prvke nezmínila extra- zabíjení důležitých postav.

Tady se asi rozdělíme na dva tábory, na mírumilovné sluníčkáře a nemilosrdné killery, vedle kterých se může jít G.R.R. Martin zahrabat.
Přiznávám, že u mě převažují ty vražedné tendence, ale snažím se všeho s mírou. Pro umírání postav platí všechno výše uvedené, nedělejte to jen kvůli šoku nebo snaze vymáčknout ze čtenářů nějakou tu slzu a nezabíjejte si postavy, které mají dějový potenciál.
Na druhou stranu, jsou situace, kdy se vážně vyplatí (z příběhového hlediska pochopitelně) někoho nechat umřít. Strašlivá bitva nebo éra krutého strádání nepůsobí moc přesvědčivě, když to vlastně všichni přežili. Nechat umřít mentorskou postavu znamená, že od teď je na to váš hrdiná vážně sám a musí předvést, co v něm je.
Možná bych se přimlouvala za méně mrtvých rodičů hlavní postavy. Domnívám se, že i s kompletní rodinou lze zažít prvotřídní dobrodružství a někdy to naopak může zvýšit motivaci hlavní postavy dosáhnout cíle. Osiřelých hrdinů jsou mraky, tady na Wattpadu zvlášť, tak zkuste být v tomhle bodě originální.

Na druhou stranu, pokud už někoho ze svých hrdinů odděláte, mějte ty koule ho taky mrtvého nechat. Tohle není problém ani tak Wattpadu, jako spíš současné seriálové i filmové produkce a já si na všechny ty domnělé a předstírané smrti vyvinula prudkou alergii.

Případů, kdy zdánlivá smtr přinesla opravdu dobrou zápletku, je pomálu. Většinou jde o snahu vyždímat z diváku nějaké ty emoce, ale protože je postava populární, tak se vrátí hned v další sezóně nebo příštím filmu. Z dlouhodobého hlediska to oslabuje chuť diváků nad kýmkoli brečet, protože šance, že je vážně trvale mrtvý, je v dnešní době malá.
Pokud jde o fanfikce, tak plně chápu touhu většiny autorů napsat si fix-it, když vám zabijou oblíbenou postavu. pokud je to oblíbenec více lidí, asi vám v prvních týdnech po premiéře naskáče spousta shlédnutí a hvězdiček, ale nejspíš zjistíte, že v dlouhodobé perspektivě tahle povídka mezy vaše "bestsellery" patřit nebude a zájem opadne - s čestnou výjimkou případu, kdy ta smrt byla v originálu nepodařený zvrat a vy jste to vyřešlili nápaditěji.