Jak nebýt trapná ani nudná

Konspirace

I za tuhle kapitolu může Youtube :-) nedávno mi přihrál ke shlédnutí debatu mezi vědci a zástánci ploché Země. Bylo to poučné video hned v několika směrech.
Především mě přimělo uvažovat o konceptu jednoduchosti a složitosti. Zdánlivě jednoduché koncepty můžou mít nečekaně komplikované následky a a naopak.

Placatá Země zní na první dobrou hezky, je snáz představitelná a velmi jednoduše uvažující člověk si snadno řekne, že dá vá víc smysl než koule - jak třeba na kouli drží voda? Z balónu, co mám na zahradě přece steče dolů!
Jenže pro desítky, ba stovky jevů okolo nás muíte hledat mrtě komplikovaná a krkolomná vysvětlení, aby na placaté Zemi mohla fungovat (a stejně by vlastně nefungovala). Slunce, Měsíc, pozice hvěz, střídání ročních období, trasy mezikontinentálních letů - to všechno dává perfektní smysl pokud je Země (více méně) koule.
Nemluvě o tom, jak olbřímí by musela být grupa zasvěcených, přičemž by taková konspirace musela existovat celá staletí. A k čemu vlastně? Jakého výsledku by tím bylo dosaženo?

Druhým zajímavým bodem k zamyšlení, je mentalita konspiračních teoretiků. To je samozřejmě rozsáhlé téma, na které by byl lepší nějaký odborník z oblasti psychologie, ale pár zajímavých bodů jsem si odnesla i coby laik.
Ti, kdo věří v různé konspirace se rádi ohánějí kritickým myšlením a snahou nebýt součástí tupého stáda. Ve skutečnosti často kritické myšlení vzdali ve prospěch víry ve svou konspirační bublinu a jsou součástí jen trochu jiného stáda, kde se jejich víra stala dogmatem. Ale o tom dnes mluvit nechci.

Třetí bod k zamyšlení, který lze konečně zužitkovat v tomhle průvodci, se točí kolem toho, jak vlastně vypadá opravdová, fungující konspirace. protože tohle se vám může do příběhu zatraceně hodit a jistě nechcete (pokud teda  nepíšete komedii), aby vaše tajná spoječnost či zlotřilý kartel hlavounů působili směšně.

Především, konspirace vždycky sleduje nějaký praktický cíl, který ospravedlní vynaloženou námahu a prostředky.
Dnes za slovem konspirace vidíme automaticky buď něco negativního (vláda nám o něčem lže) nebo praštěného (viz Země je plochá), ale konspirace je prostě utajené, koordionované počínání několika účastníků a může mít i pozitivní cíle (třeba svržení diktátora nebo odhalení nějakého pochybného schématu, vlastně se sem počítá i utajované plánovaní narozeninového večírku - konspirujete, abyste kámošovi připravili překvápko).

Druhý bod. Pokud má být konspirace úspěšná, musí být okruh zasvěcených velice malý. Šance na vyzrazaní roste s počtem zúčastněných osob a s délkou trvání.
Jeden vědec na to dokonce sestavil rovnici, když předtím prozkoumal řadu spiknutí, co skutečně existovala. Dosadíte počet nezbytně zasvěcených osob (aby konspirační akce fungovala), zahrntete několik dalších faktorů (třeba šance na náhodné odhalení zvídavím novinářem a počítá se tu i s cílenou likvidací nepohodlných osob) a vyjde vám doba, po kterou by šlo konspiraci udržet v tajnosti.
Falešné přistání na Měsíci by podle téhle rovnice muselo prasknout zhruba po třech letech, mimo jiné i proto, že taková konspirace by musela mít asi 714 000 zasvěcených.
Ta rovnice funguje i opačně, dá se spočítat maximální bezpečný počet zasvěcených, pokud potřebujete udržet tajemství po určitou dobu (třeba 5, 10 nbo 100 let).
U některých typů konspirací není délka utajení až tak zásadní. Třeba pokud pořádáte ilegální technopárty, nepotřebujete čas a místo konání uchránit před policií padesát let, jde vám o dny, maximálně týdny. Až bude po akci, stejně budou už všichni vědět kdy a kde.
Totéž se týká třeba vojenských operací, teroristických útoků nebo třeba těch narozenin - potřebujete je udržet pod pokličkou jen do chvíle, než se stanou.

Možná namítnete, že přece existovaly a existují rozsáhlé organizace s tajnými cíly. Co třeba takové tajné služby nebo partyzánská hnutí?
Jenže, když si to pořádně rozeberete, tak nic z toho není zrovna tajné. Všichni vědí, že existuje CIA, MI6, v dřívějších dobách Staasi nebo KGB. V tom nebylo vůbec žádné tajemství.
Utajení podléhají jen konkrétní plány a operace těhle organizací a také identita některých jejich agentů na cizím území - tzv. nelegálů.
A pokud jde o partyzány a různá podzemní hnutí, vlády, proti kterým bojují, o nich zatraceně dobře vědí a platí více méně totéž, co u tajných služeb.
Vtip je v tom, že i tady probíhá konspirace jen v malém - pokud se bude vyhazovat do vzduchu most na důležité doprqavní tepně, je k tomu potřeba jen pár lidí, zbytek organizace vůbec netuší, že se něco takového koná, natož kde, kdy a v jakém obsazení.
Pokud chytili gestapáci odbojáře v Tolouse, mohli z něj vymlátit informace o lidech a alcích v okolí Tolouse, ale sotva jim řekl, co se chystá v Paříži.

Marně teď přemýším nad nějakým příkladem z reálného světa, ale ve fikci můžete najít ještě jeden druh rozsáhlé organizace s konspiračním jádrem.
Pracovně bychom jí mohli říkat "prohnilé vedení". v takovém případě jede v oné konspiraci jen to vedení, řadoví členové nemají tušení o pravém účelu organizace a jednají v dobré vůli. Protože nic nevědí, nemůžou tím pádem ani nic prokecnout.
Uvedu dva příklady, první ani není spoiler, protože obsah filmu Captain America: The Winter Soldier, je notoricky známý - uvnitř agentury SHIELD se uhnízdila nacistická organizace Hydra, členy Hydry je jen omezený oklruh lidí, drtivá většina personálu věří, že dělá pro SHIELD a leckdy tak v ve skutečnosti nevědomky vykonává příkazy Hydry.
Druhý příklad je méně provařený, takže pokud si chcete někdy přečíst knihu Agathy Christie Plavý kůň, přeskočte na další odstavec. v téhle knize existuje dost rafinovaná agentura na nájemné vraždy, celá struktura je dost složitá a ani klienti nevědí, jak přesně to funguje - jsou dokonce naváděni věřit, že jde o černou magii.
Ve skutečnosti je vražednou metodou pomalá ortrava thaliem, škála příznaků může snadno vést k mylné diagnóze na některou chorobu. Aby byla otrava úspěšná, musí být kontaminovám prostředek, který oběť denně užívá (třeba kosmetika, oblíbené pití či léky), proto organizace stvořila agenturu na průzkum trhu, odkud vyrážejí nic netušící zaměstnanci zpovídat vybrané osoby ohledně jejich každodenních zvyků.

Třetí bod, realizace onoho tajného záměru byde skoro vždycky něco stát - i kdyby to mělo být jen jídlo a pití na večírek, plus vylákat kámoše mimo domov, aby se mohla párty přichystat.
Ty náklady by měly být úměrné cíly. Co se těch narozenin týká, pak abych parafrázovala jedno reklamí heslo "kámošova radost - k nezaplacení"), ale jinak musí mít akce v očích pořádající organizace smysl, který ospravedlní námahu a náklady.
Partyzáni nevyhodí do vzduchu jen nějaký random most, ale ten po kterém vozí náckové velká množství zásob, lidí a munice.
Takže jestli chcete mít konspiraci na vládní úrovni, dobře si rozmyslete, co to bude. Tvrdit, že je Země kulatá, když je ro reálně placka by byla asi nejdražší a nejdelší konspirace v dějinách a totálně pro nic. Falešné přistání na Měsíci take nemá jasný, měřitelný cíl, který by ospravedlnil náklady atd.
Abych si vypůjčila ještě jeden příklad na hraně reality a fikce. Slavná kniha Fredericka Forsytha Den pro Šakala popisuje pokus o atentát na francouzského prezidenta de Gaulla.
V knize figuruje reálně existující ultrapravicová organizace Organizace tajné armády (OAS), která se terorismem snažila o zvrat politických poměrů ve Francii a odstranění de Gaulla z úřadu prezidenta - tohle nebyl jejich tajný, nýbrž velice veřejný, jasně deklarovaný cíl.
Obecné metody, jaké používaly, také nebyly tajemstvím. Utajení podléhaly jen jejich konkrétní akce, včetně onoho fiktivního atentátu, popsaného v knize.
Mimochodem, v tomto díle je velice dobře vyjádřená nutnost dobrého utajení. K angažování zabijáka zvenku se předáci OAS rozhodnou na základě toho, že je jejich organizace prolezlá agenty francouzské tajné služby a všechny jejich akce z poslední doby se provalily.
Jen tři muži z celé OAS vědí, co se chystá a jen oni a jejih osobní strážce osobně znají tvář najatého zabijáka, ale neznají jeho plán ani datum uskutečnění. Když potřebují zaplatit obří sumu za jeho skužby, nařídí organizaci sérii bankovních přepadení, ale nikdo (krom těch tří hlavounů OAS) neví, na co ty prachy jsou.
A k odhalení plánu ve finále stačí, že jen jediný člověk z okruhu zasvěcených (ten bodyguard, který ani neví klíčové věci), je dopaden a přinucen mluvit.

Takže ať už budou vaši hrdinové konspirace odhalovat nebo sami konspirovat, trochu nad tím popřemýšlejte, ať to nepůsobí blbě.