Jak nebýt trapná ani nudná

Ruská várka historické inspirace II

Manželský příběh Alexandrova syna Alexandra III. osobně považuju za nejdojemnější a možná nejvíc hodný zpracování, ačkoliv je relativně neznámý.
Už v pasáži o manželství jeho rodičů, jsem zmínila že tu původně byl jiný následník, pohledný a inteligentní carevič Mikuláš.
Ten se vypravil pro nevěstu ke dvoru dánského krále Kristiána IX. Dánsko bylo v té době dost chudé a politicky málo význammné, navíc v roce 1864 utrpělo brutální porážku ve válce s Pruskem, které chtělo kus dánské půdy zvaný Šlesvicko-Holštýnsko, aby mohlo vybudovat průplav, který by posílil jeho mocenské pozice. Byla to první ze tří válek, které Prusko vedlo za účelem sjednocení Německa, které vyvrcholilo založením císařství roku 1871.
Válečná prohra, po které byla země nucena platit reparace, přivedla Dánsko na pokraj bankrotu a královská rodina toto ponížení Hohenzollernům nikdy neodpustila.
Kristián IX. měl na druhou stranu velice šťastné manželství a šest dětí, které skvěle politicky zužitkoval, ne nadarmo se mu přezdívá "tchán Evropy". Protože bylo Dánsko tak nevýznamné, jevilo se velmocem i jako politicky neutrální, prostě kandidát, který nikoho neurazí. Proto byl Kristiánův druhorozený syn vybrán na právě uvolněný řecký trůn, starší dcera Alexandra si brala britského následníka trůnu a také mladší děti dobře pořídily.
O prostřední dceru Dagmar, zvanou Minny, se tedy přijel ucházet carevič, dědic největší říše tehdejšího světa. Navíc byl mladý, hezký, vzdělaný, dobrý tanečník. Co víc by si sedmnáctiletá princezna, vychovaná velice skromně na chudém královském dvoře mohla přát?

Minny byla na zimní plesovou sezónu pozvána do Ruska, ale jejího snoubence zrovna sklátilo nachlazení, takže jí po parketu prováděli Mikulášovi mladší bratři. Hlavně druhorozený Sáša, což bylo nezvyklé, protože on si na tancování moc nepotrpěl.
Nádherou petrohradského dvora okouzlená Minny se vrátila do Dánska, aby si nachystala výbavu, ale než se stihla uskutečnit svatba, carevič Mikuláš umírá v Nice na komplikace tuberkulózy.
Pro cara to byla velká tragédie, do syna vkládal velké naděje, tím spíš, že druhorozený Sáša nesplňoval otcovy nároky. Byl těžkopádný, neohrabaný a nijak intelektuálně zaměřený, učitelé se mu také moc důkladně nevěnovali. Jeho jedinou předností byla vysoká, urostlá postava a značná fyzická síla. Car dokonce krátce zvažoval, že Sášu přeskočí ve prospěch třetího, bystřejšího syna Vladimíra.

Sáša sám byl změnou svého postavení zaskočený, obdivoval staršího bratra a moc dobře si uvědomoval vlastní nedostatky.