Trocha rad a povzbuzení pro ty, co si zatím netroufají psát a publikovat své příběhy.
Po Wattpadu koluje řada textů (většinou docela dobrých), plných rad, jak lépe psát. Pokusím se moc neopakovat, co se v nich říká, spíš dodat nějaké vlastní postře...
Původní předsevzetí znělo dvě kapitoly, ale teď už vím, že budou muset být nejméně tři :-) (ale slibuju, že pak už se zase budu věnovat radám ohledně psaní).
Dnešní kapitolu hodlám věnovat tiárám, které všichni od vidění více méně znáte, protože je královna Alžběta II. a další známí členové rodiny pravidelně nosí. Téměř všechno jsou to kousky, které dostala darem nebo pro sebe nechala vyrobit trojice královen: Marie, Alžběta a Alžběta II.
Královna Marie/Mary (1867-1953), manželka Jiřího V. (1865-1936), je v českém prostředí asi nejméně známá, ale zasloužila se o rozmnožený královské šperkovnice takovou měrou, že zaslouží nějaké úvodní info.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Marie je dokonalý příklad střídání generací. Jako po uvolněných hippies přišli v osmdesátkách kariérou posedlí youpies, tak Marie znamenala po uvolněnější generaci svých rodičů, tchána a tchyně návrat k pořádku, cudnosti a preciznosti v duchu královny Viktorie. Ostatně Viktorie si jí coby nevěstu pro svého vnuka a následníka vybrala, přestože Marie vůbec nepatřila mezi nejvznešenější evropské princezny. Její otec, kníže Franz von Teck, byl něco jako chudý příbuzný. Pocházel z morganatické větvě velmi košaté wuerttembeské královské rodiny (jeho otec si vzal pouhou uherskou hraběnku, čímž jeho potomvi ztratili právo na titul princů wuerttemberských a náhradou byli ustanovení jako knížata z Tecku). Franzovi se podařilo na svůj stav velice slušně oženit s jednou sestřenicí královny Viktorie. Marie Adelaida z Cambridge byla ve svých třiatřiceti coby nevěsta krapet "po záruce", navíc byla kulatá jako bečka, ale byla živá, upřímná a bezprostřední (v Británii byla velice oblíbená, byla první komu se, dávno před Dianou říkalo "people's princess"). Jen věno asi Franze trochu zklamalo a rodina často utíkala před dluhy do zahraničí. Naštěstí zasáhla královna Viktorie a obstarala Teckovým byt za symbolické nájemné v Kensingtonském paláci. Vzdor svému německému titulu tak Teckovy potomci vyrustali coby Britové a přinejmenším nejstarší Marie se jevila v kontrastu k rodičům velice seriózní, zodpovědná a brala velice vážně svá studia. To královna Viktorie si nad svým potomstvem spíš vzdychala. Syna Bertieho viděla jen jako lehkovážného flamendra a záletníka (a úplně ignorovala jeho jazykové nadání, diplomatický talent i další "soft skills", které jako král jednou uplatní) a taky prvorozený vnuk Albert Viktor, zvaný Eddy jí dělal starosti. Dnes je jasné, že princ trpěl nějakou mentální poruchou, která poznamenala jeho intelekt i schopnost soustředění, ale tehdy si s ním prostě nevěděli rady - studium se mu nedařilo, nedostatek kázně vylučoval armádní kariéru,politika ho nebavila. Jediné, co Alberta Viktora zajímalo, bylo elegantní oblékání a zábava, včetně návštěv nevěstinců. Viktorie usoudila, že Eddy potřebuje rozumnou ženu pevného charakteru a protože z něj žádná významná protestantská princezna nebyla na větvi, vzpomněla si Viktorie na chudou příbuznou, která jí bude dostatečně vděčná za takové společenské povýšení. Marie a Eddy se poslušně zasnoubili, už se šila výbava, ale pak dostal princ chřipku, která se přehoupla v zápal plic a místo svatby se konal pohřeb. Naštěstí pro Británii, ale i pro Marii. Na bratrovo místo nastoupil mladší syn Jiří, do té doby sloužící odhodlaně, ale bez nadšení v námořnictvu. A Viktorii brzy napadlo, že kombinace Marie se solidním Jiřím by mohla fungovat snad ještě lépe než svazek s roztěkaným Albertem Viktorem. Na její popud si začali oba mladí lidé dopisovat a zjistili, že mají hodně společného. Ačkoliv nešlo o sňatek z vášnivé lásky, dopisy, které si během života vyměnili, dokazují, že Marie s Jiřím ke vzájemným citům dozráli a byli si velice oddaní. Do té míry, že lze říci - Marie byla mnohem lepší manželkou než matkou. Jiřímu byla ve všech ohledech oporou, doprovázela ho na cestách, uklidňovala ho, když zuřil, dodávala mu sebevědomí, když o sobě pochyboval. Marie velmi oddaně plnila i své veřejné povinnosti, během První světové neúnavně navštěvovala raněné vojáky, iniciovala sbírky a podporovala i zavedení drakonických úsporných opatření na královském dvoře (to třeba francouzský prezident ve stejné době stále pořádal opulentní státní bankety s exotickým ovocem a zmrzlinou). A pro příbuzné, kteří nedokázali projevit stejný level oddanosti monarchii, neměla než pohrdání. Nicméně děti nechávala do značné míry na starost vychovatelkám. Snad i víc než byla dobová norma, protože na to už tenkrát sem tam udělal někdo narážku (a třeba její tchyně, královna Alexandra byla známá tím, kolik času denně trávila s dětmi). Marie o mnoho let přežila svého manžela. Trpěla, když se její nejstaší syn vzdal trůnu pro rozvedenou Američanku a o to intenzivněji podporovala svého mladšího syna jiřího VI. v jeho královské roli.
