Jak nebýt trapná ani nudná

Figur jak na Orloji

Už před časem jsem věnovala jednu kapitolu týmovkám. Hlavně proto, že je mám jednoduše ráda, ale i pokud má váš příběh jen jediného ústředního hrdinu, případně ústřední dvojici, bez dobře obsazených vedlejších rolí se většinou neobejdete.

Ano, najdou se výjimky potvrzující pravidlo, jako třeba Hemingwayův "Stařec a moře" nebo film "Vše je ztraceno" s Robertem Redfordem, ale obecně se autorům snadněji tvoří pokud můžou využít interakce mezi postavami. A nám, často nepříliš zkušeným amatérům, to přijde obzvlášť vhod.

Dobře poskládaný soubor vedlejších postav vám taky může zachránit zadek, pokud se vaše ústřední postava až příliš blíží Mary Sue - protože, co si budem nalhávat, všichni jsme si prošli (nebo ještě procházíme) fází, kdy naši hrdinové jsou až nezdravě obdaření talenty všeho druhu.

Dokonce i hrdinové z oficiální produkce jsou někdy dokonalí až na samu hranu snesitelnosti, ale ty opravdu úspěšné často zachraňují před Mary Sue nálepkou právě jejich parťáci.
Třeba knižní Harry Potter by se neobešel bez Rona a Hermiony, kteří mají oba znalosti a vlastnosti, jaké jemu samotnému chybí a v každé knize dostanou příležitost je projevit a přispět k úspěšnému završení příběhu (knihy jsem četla všechny, byť je to už řada let, z filmů jsem viděla jen některé, ale hodně fanoušků si stěžuje, že Rona v nich zredukovali na ukňouranou komickou figuju a řadu jeho učitečných činů z knih připsali Hermioně).

Podobně je na tom i Kapitán Amerika. Leckomu přijde jako ta nejméně zajímavá postava z celé Avengers partičky, mirkodušínovský klaďas s hezkou tvářičkou, vzorňák, co vždycky stojí na té správné straně a všem nabančí atd., prostě Gary Stu jak vyšitý.
Kdo čte moje povídky a přečetl i větší část tohohle rádce, asi dobře ví, že tenhle pohled na Steva nesdílím, ale do jisté míry chápu, kde odkud se bere.
Bylo by strašně snadné tuhle postavu totálně zazdít a překročit onu pomyslnou MS lajnu k otravné dokonalosti, ale jedno se musí autorům Stevových filmových dobrodružství nechat - vždycky mu dali zajímavý podpůrný cast.
Howling Commanco v prvním filmu je poměrně nevyužité, ale stále tu máme Buckyho, který pre-serum Stevovi zachraňuje zadek, velice badass agentku Carterovou, která není žádná slečinka v nesnázích, Howarda Starka, co dodává vybavení a v důležitý moment ze sebe udělá aerotaxi a dokonce i plukovník Phillips spáchá nějakou tu akci - prostě je nám jasně ukázáno, že sérum-nesérum, Steve by nikdy nemohl uspět jen sám, bez druhých.
Ještě lépe se s vedlejšími postavami pracuje ve dvojce Kapitána Ameriky. Fury, Nataša a Sam tu mají minimálně jednu svou badass scénu, kde Steve nehraje téměř žádnou roli (nebo v té scéně ani není). Nick Fury je dokonce v centru jedné z nejlepších (podle mnohých té úplně nejlepší) akčních scén celého filmu a vede si v ní velice kompetentně, nemusí se tam objevit Steve, aby mu zachránil p*del.
Už úvodní akční scéna s osvobozením rukojmí na Lemurian Star předvádí, že Steve by to sám nevytrhl. Jak oddíl Alfa tak Nataša mají v rámci akce své úkoly, které velice efektivně plní a Steve deleguje, není to mikromanažer, který by si všechno radši uděla sám, protože podřízení jsou banda neschopných idiotů.

Tohle je lekce, kterou byste si měli zapamatovat. Vaše hlavní postava by sice měla udělat v rámci rozmotání dějového problému nejvíc práce, ale nikdy nesmí udělat úplně všechno.
Musíte nejít něco, co je mimo jejich kompetenci a tenhle úkol přenechat některé vedlejší postavě, kterou naopak napíšete tak, aby tuhle kompetenci měla.

Další věc, která s odklonem od Mary Sue souvisí. Přátelé hlavní postavy tu nejsou od toho, aby jí bezmezně obdivovali, slepě podporovali a za všechno chválili.
Je naprosto v pořádku, pokud hrdinovi vynadají, že se chová jako kretén, pokud pochybují o jeho záměrech a plánech. To z nich nedělá o nic míň skutečné přátele. Spíš naopak, kdo jiný než kámoš na živt a na smrt vás má skrdnout, že děláte totální kravinu, která má potenciál zničit vám život? Pokud vám kámoči vždycky všechno odkývou, pak nemáte kamarády, ale nohsledy.
Takže pište svým postavám kámoše, kteří je budou postrkovat na cestě být lepšími lidmi.
Jednak je fajn, pokud hrdina nemá vždycky ve všem stoprocentní pravdu, ale dokonce i tehdy, když jí má, neškodí nám divákům mít takového ďáblova advokáta - jakmile musí hrdina svůj postoj obhájit argumenty, snáz přejdeme na jeho stranu, než když je nám to servírováno stylem "je to, sakra, hlavní hrdina, tak proto musí mít pravdu a není o čem debatovat."

Existují i další druhy postav, které, správně uchopené, můžou ubrat hlavní postavě na mařenkovitosti. Na prvním místě mentor.
Mentorská figura má vaše hrdiny něčemu naučit, z čehož logicky vyplývá, že takoví hrdinové nejsou vševědoucí hned ze startu.
Učení může nabývat různých podob od celkem očekávatelných bojových umění, přes magii až po řemeslné dovednosti a technologie. Nicméně mentor může vaši postavu učit i méně očividné skills - diplomaci, strategické myšlení, rozvahu, znalosti zákulisní politiky.
Neříkám, že učedník nemůže něčemu naučit i mistra - třeba okořenit jeho staré, osvědčené techniky trochou moderní technologie nebo dodat zahořklému cynikovi novou chuť bojovat, ale hlavní role mentora je, naučit něco důležitého hrdinu.
Mentor musí mít ve své oblasti specializace na začátku nad učedníkem navrch, musí tu být něco, co ho může naučit, oblast, ve které hrdnina přes všechny dary osudu a přirozené nadání není perfektní - ještě líp, ať v téhle oblasti hrdina totálně plave, ale nutně jí potřebuje pro dosažení svých cílů.

Další užitečný charakter pro odmařenkování vaší hlavní postavy je rival. Rival může, ale nemusí být nepřítelem vašeho hrdiny, často dokonce stojí na stejné straně.
Tenhke archetyp nabízí velkou spoustu variací. Může to být hrdinův soupeř o zlatou medaily nebo vedoucí pozici ve firmě a tudíž hrdinův přímý oponent.
Ale může to být i jeho týmový parťák se stejným cílem, jen mají oba jinou představu o způsobu jeho naplnění.
Vzájemná rivalita může být stejně tak hořká jako přátelská, případně se může v průběhu děje přesunout od jednoho pólu k druhému.
Dva soupeři na závodním okruhu si na závodním okruhu nedají nic zadarmo, ale v osobní rovině se snadno můžou od nenávisti dostat k obdivu a přátelství. A naopak, dva týmoví parťáci se přes drobné rozpory můžou dopracovat k totálnímu rozkolu a založení dvou konkurenčních týmů.
Ale ať už tohle soupeření zakončítete otevřenou nenávistí, přerodem v přátelství nebo zachováte status quo, podstatné je, aby rival byl  ve svém oboru třída. Aby hrdinu svými schopnostmi a úspěchy vyzýval ke zlepšení, k tvrdšímu tréningu, k lepší argumentaci, k promyšlenějším strategiím.

Čím delší a dějově zahuštěnější příběh píšete, tím víc postav ve vedlejších rolích budete nejspíš potřebovat, aby váš svět působil životně. Podstatné je, abyste jim dopřáli trochu toho místa "na sluníčku".
Samozřejmě, některá postava je tak moc vedlejší, že je to spíš kulisa - stážný, co hrdinově partě otevře městskou bránu a už ho víc neuvidíme nebo recepční v hotelu, která má v celé knize prostor na dvou větách. Tihle nepotřebují prpracovanou osobnost ani dějový oblouk.
Ale jakmile se vám tam nějaká postava promenuje aspoń čtvrtinu děje, pak jí sakra dejte něco na práci, něco, co váš hlavní hrdina udělat nemůže.

O originálních postavách ve fanfikci jsem už pstala tolikrát, že je mi skoro strapné to znovu opakovat, ale vážně neberte kompetence kanonickým hrdinům, abyste je připlácli své OC - jestli má mít schopnosti podobné některé oficiální postavě, vezměte to raději cestou mentora )a jelikož mentoři ve fikci zhusta umírají, máte s trochou šikovnosti zaděláno na pěkný dojáček, ale zarytě na tom netrvám).
Dnes bych chtěla varovat spíš před opačným extrémem. protože se ff čtou a píšou hlavně pro potěchu fanoušků, máme my autoři tendencio narvat do nich maximum kanonických postav, bez ohledu na to, že ne pro všechny máme v rámci děje co na práci.
Zkuste to nedělat a obsadit do příběhu jen ty kanonické charaktery, které budete potřebovat. Vlastně ani nemusíte výslovně zmiňovat, že je někdo nepřítomen, jen ho jmenovitě netahejte na scénu proto, aby zamával rukou a zase z ní zmizel.
V komentáři pod Soudem druhé šance se mě jedna čtenářka zeptala, kde je Clint. Je snad zpátky v důchodu, doma s Laurou a dětmi? Odpověděla jsem, že je patrně  přítomen, ale nenašla jsem pro něj v ději žádnou smysluplnou roli a je tam, když píšu "ostatní Avengers byli ..."