Trocha rad a povzbuzení pro ty, co si zatím netroufají psát a publikovat své příběhy.
Po Wattpadu koluje řada textů (většinou docela dobrých), plných rad, jak lépe psát. Pokusím se moc neopakovat, co se v nich říká, spíš dodat nějaké vlastní postře...
Už pěknou chvíli jsem tuhle knížku ničím neobohatila, je na čase to napravit. Strávila jsem pár dnů u rodičů, kam si nevozím velký počítač a psaní na tabletu jsem ještě moc nepřivykla. Zato tam pořád mám svou starou knuhovničku z dětských a středoškolských časů, tak jsem do ní hrábla pro tituly, které jsem četla dávno a dávno a připomněla si jednu dost zajímavou dámu. Původně jsem chtěla tahle historická okénka koncipovat aspoň trochu chronologicky, ale vzal to čert :-)
Asi všichni si vybavíte postavu "paní kněžny" z notoricky známé klasiky Babička od Boženy Němcové, ti víc zapálení do historie nejspíš vědí, že se jmenovala Kateřina Zaháňská, měla vášnivý milostný poměr s kancléřem Metternichem a podle dobových drbů byla Nemcová jejich nemanželskou dcerou.
Ovšem Kateřina Zaháňská toho za život stihla mnohem víc, osudy celé její rodiny by vydaly na román. On vlastně i existuje – Lásky princezen kuronských od Otomara Dvořáka, ale to vám nebrání si některé momenty půjčit do vlastního příběhu.
Ona sama se narodila roku 1781 v Jelgavě na území dnešního Lotyšska a dostala hned čtyři křestní jména – Kateřina Frederika Vilemína Benigna. První tři jména byla vybrána na počest mocných sousedních vládců, se kterými bylo nutno udržovat dobré vztahy, poslední jméno bylo po babičce. Protože v roce 1781 se Jelgava ještě jmenovala Mitava (Mitau), byla hlavním městem státu jménem Kuronsko a Kateřinin otec, Petr Biron, byl (jak se ukázalo posledním) vládnoucím vévodou téhle země.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Petr Biron, vévoda kuronský
Vysvětlovat složitou politiku pobaltských zemí není cílem tohohle povídání, stačí říct, že situace Kuronska byla vždy silně závislá na sousedních mocnostech, zpočátku na Polsku a později hlavně na carském Rusku. Kateřinin dědeček Ernst Johann Biron udělal kariéru jako milenec carevny Anny, která ho dosadila na právě uvolněný vévodský stolec. Ale po její smrti skončila celá Bironovic rodina ve vyhnanství, rok na Sibiři, později v mnohem mírnějších podmínkách v Jaroslavli. Teprve za Kateřiny Veliké se Bironové směli vrátit do Kuronska jako vévodové. Petru Bironovi bylo tehdy už 38 let a začal si honem vynahrazovat ztracené roky, zplodil nejméně tři levobočky a snažil se pochopitelně i o legitimního následníka trůnu. Po dvou bezdětných a celkově nevydařených manželstvích se zhraničními kněžnami, si nakonec vzal o 37 let mladší dceru z přední kuronské rodiny Dorotheu von Medem. Přes věkový rozdíl šlo přinejmenším zpočátku o šťastné manželství, že se časem rozpadlo, mohla spíš Petrova bručounská povaha a fakt, že boj o Kuronsko vnitřně vzdla dávno před tím, než byla věc opravdu ztracená. Petr s Dorotheou měli pět dětí, ale dospělosti se dočkaly jen tři nejstarší dcery- Kateřina, Paulina a Johana. Vévodkyně Dorothea měla řadu pozitivních vlastností, mnoho současníků jí milovalo, ale jako matka byla dost na baterky. Snad jen nejstarší Kateřina si oba rodiče dostatečně užila, protože s nimi směla odjet na dvouletou cestu poznávací cestu do západní a jižní Evropy. Krom kulturních zážitků využil vévoda cestu k tomu, aby si v předtuše zániku Kuronska nakoupil statky v tehdejším Prusku, Rakousku a Českých zemích. Domů se mu vůbec nechtělo a došlo k první vážné neshodě s manželkou, která se nakonec vrátila sama o několik měsíců dřív.
