Jak nebýt trapná ani nudná

Mařenka a Garýček

Nejděsivější noční můrou každého psavce (a nejen toho amatérského) je příšera jménem Mary Sue (a její mužský ekvivalent Gary Stue). určitě jste ten pojem v různých autorských příručkách, tu mou nevyjímaje, slyšeli až do zblbnutí. je to téměř jak svaté přikázání autorské - nesmíš Mary Sue psáti!

Už jsem v nějaké starší kapitole vyslovila svůj názor, že autor napíše Mary Sue, tak se prudce rozešly jeho tužby s těmi čtenářskými. On chce hrdinu, který to natře nespravedlivému světu a ani se u toho nezapotí a čtenáři naopak touží po postavě, která se ve všem plácá, jako oni sami, ale nevzdá to a nakonec, po těžkém boji zvítězí.
Obvyklá definice Mary Sue zní, že je to těžce zidealizovaná verze autora, která je tak dokonalá, až je otravná a pro tu nebetyčkou dokonalost postrádá zajímavý charakterový vývoj. který by čtenáře chytil za srdce.
Já jen dodám, že mařenka nemusí být zdaleka jen autorovo alter ego, ačkoliv je to jev nejčastější. Příznivci různých ideologijí si občas napíšou power fantasy s naprosto dokonalým hrdinou dle svých prefrencí - může to bt stejně dobře zapálený křesťanský mladík, který to natře všem ateistům jako "silná hrdinka" která nakopává zadky všem okolo, jen proto, že jsou to chlapi.
Coby vášnivý konzument fanfikce jsem taky narazila na do mařenkovské podoby zprzněné kanonické postavy, kterým autoři, až chorobní fanoušci prokázali medvědí službu.

Dobře, tak nechci, aby moje postava byla Mary Sue, ale jak to zařídit? naštěstí pro vás, jsem objevila sympatické video od Abbie Emmons a udělám vám z něj výcuc, doplněný o některé vlastní postřehy.
Abbie vypíchla sedm typických znaků Mary Sue, takže je můžete porovnat s vámi vytvořenou postavou. Pokud najdete jeden nebo dva styčné body, ještě nepropadejte panice, ale zkuste zvážit drobné korekce charakteru vaší postavy. Jakmile dojde na nadpoloviční shodu, asi byste svou hrdinku mělu z gruntu přepsat.

1) nemá žádné slabosti a chrakterové vady - úplně základní a nejtypičtější problém Mařenek a Garýčků. Nedělají chyby, všechna jejich rozhodnutí jsou správná, nedopuštějí se ani dobře mýněných omylů, které vycházejí z nějakých jejich slabostí či předsudků.
Občas se z toho nějaký autor pokusí vylhat tím, že své postavě nějakou tu špatnou vlastnost v teorii připíše - slečna třeba sama sebe charakteriyuje jako drzou a paličatou. Ale pak se dotyčná buď opomene takto projevit nebo z toho nemá potíže. A charakterové vady by vám měly, sakra, komplikovat život - paličatě trvat na už překonaném řešení, debilními kecy urazit potenciálního spojence. Pokud slečna jen trousí cool hlášky, ze kterých je každý v úžasu a paličatě protlačí vždycky to správné řešení, pak tyhle vlastnosti nebere autor jako chyby a vyrábí Mařku.
Navíc, dokonalý charakter se nemá kam posouvat, v čem zlepšovat a je daleko těžší mu fandit.

2) je od přírody ve všem skvělá, lepší než všichni okolo - je fuk, že prvně vzala štětec do ruky, hned vysekne portrét, vedle kterého se může jít Mona Lisa zahrabat. Na první lekci porazí svého šermířského mistra, skoší do stíhačky a hned ví, jak jí pilotovat a navrch sestřelí nejvíc nepřátelských letadel atd.
Pokud má být vaše postava v něčem dobrá, měl by prot být obsáhlejší důvod než jen talent od přírody. Samotný talent bez tréningu je totiž úplně na h*vno.
Můj osobní názor je dokonce docela kacířský - na talentu vlastně až tak moc nezáleží, na ochotě dřít a zlepšovat se, záleží všechno.
Můj mjž měl na základce spolužáka, coby puberťáci měli ještě s pár dalšími kluky kapelu a snažili se hrát. Tenhle, říkejme mu třeba Janek, byl hrozné dřevo a nedal snad jeden akord čistě, ale hrozně ho to bavilo. Zatím co jeho kumpání (včetně mého muže) hudbu postupně vyměnili za jiné zájmy, Janek nikdy zrát nepřestal a v průběhu dvaceti let se tak vytrénoval, že dnes solidně hrajě a příležitostně se hudbou přiživuje. A dost možná měl někdo z jeho pubertálních spoluhráčů větši talent na muziku, ale holt ho nepěstoval a dnes žádný z nich nehraje.
Takže až vaše postava poprvé vezme meč do ruky, měl by jí to mistr šermíř pořádně natřít a pak důkladně vysvětlic, co dělala blbě, ale na závěr třeba říct, že na začáteční lekci to nebylo zlé.
Protože vzestup vzůru, je to, co budou vaši čtenáři baštit, to co jim dá naději, že i oni sami třeba časem něčeho dosáhnou. Hrdina, co dostal všechno naservírované na zlatém podnose si jejich srdce nezíská.
Jen ještě dodám, že v "soft" disciplínách jako je zpěv, kreslení nebo určité druhy magie založené na vnitřní enerii a podobných věcech, vám projde o ždibíček víc náhlé geniality než v oblastech, které zahrnují nějaký ten "hardware" - člověk může být mrštný a obratný, ale přesto neznat techniky boje s konrétními zbraněmi, nemůže mít "talent" na řízení auta, když předtím v životě neseděl za volantem atd. nemůže z fleku uměl čarovat v magických systémech, jaké potřebují znalost specifických zaklínadel, hůlky a podobné pomůcky.