Jak nebýt trapná ani nudná

Hlavní postava

V tomhle bodě většina rádců pro začínající spisovatele varuje před nestvůrou zvanou Mary Sue (abychom zůstali genderově vyvážení, dodejme, že existuje i pánská mutace Gary Stu nebo Marty Stu).
Tohle strašidlo přitom původně žádným monstrem být nemělo, většinou jde o autorovo těžce zidealizované já - krásnější, silnější, mocnější, se zajímavě tragickým backgroundem atd. Prostě takový autoportrét na steroidech :-D

Přinejmenším v hlavě si nějakou tu Mary Sue stvořil skoro každý (pamatujete na mé štíhlé, dlouhé hrdinky, většinou měly taky zářivě zelené oči a krvavě rudé vlasy, nějaká ta trága v životopise nesměla chybět).

Všechny problémy spojené s touhle postavou už rozebrali jiní a lépe, proto dodám jen jednu důležitou věc. Mary Sue obvykle baví jen svého autora a to ještě v určitém období jeho života, ale pro čtenáře je to opruz - v nejlepším případě budete nechtěně vtipní.

Ale vůbec to neznamená, že nemůžete do příběhu obsadit sami sebe nebo postavu, která se vám v něčem bude podobat. Právě naopak.

Dokonce i když hrdinou příběhu nebude vy sami, vůbec není mané vypůjčit si něco sami od sebe, protože máte dost reálnou představu, jak se s určitou vlastností žije.

Nosíte brýle? Pak dokážete prefektně popsat, kolik toho vidíte, když se vám po vstupu do místnosti orosí, jak jsou každou chvíli upatlané, případně jaké to je, hledat brýle bez brýlí.

Moje originální postavy jsou v poslední době velmi často malého vzrůstu (pokud příběh nežádá opak), protože prostě vím, jak mrňousové vnímají svět.

Pořád zbývá spousta věcí, které si o své hrdince nebo hrdinovi můžete vymyslet, píšete přece beletrii, ne vědeckou práci.

V každém případě doporučuju si důležité body o svých postavách psát a když už jim vymyslíte nějakou zajímavou vlastnost nebo charakteristiku, nezapomínat na to během psaní - viz ty  brýle: pokud vaší postavu něco vzbudí uprostřed noci, první, co udělá, že bude zběsila šmátrat po nočním stolku a hledat své náhradní oči.

Dalším často řešeným bodem je jmého postavy. Nebudu opakovat, co se dočtete ve všech slušných návodech, že by jméno mělo odpovídat zemi, ve které postava žije a pokud tomu tak není, měl by proto být příběhový důvod.

Tenhle bod se právě tak týká vedlejších postav. Pokud svůj příběh zasadíte třeba do Finska a nebude to zrovna o tom, jak se mezi tisíci jezery ztratí česká školní výprava, pak by většina vašich postav prostě měla mít finská jména. Nebojte se zapojit strýčka Googla, dají se najít seznamy nejčastějších jmen i příjmění pro nejrůznější státy a může to být dobrá zábava.

Jestliže píšete sci-fi nebo fantasy, pak máte daleko širší možnosti, ale doporučuju si vymyslet nějaký klíč, podle kterého budete vybírat nejen jména postav, ale třeba i místní názvy.

Pokud se ve vašem příběhu vyskytuje víc kultur, států, planet, civilizací atd., zkuste každé oblasti přidělit jména založená na nějakém cizím jazyce. Kupříkladu pro jih zapátrejte v Latině nebo Řečtině, východní země můžou čerpat třeba z Balkánu atd.

Klidně otevřete atlas a vypište si názvy menších měst a vesniček a ty použijte (nebo mírně modifikujte).
Vymyslet si komplet všechno od nuly sám zní krásně, ale jen málokdo z nás je geniální jazykovědec jako Tolkien.

A ještě jedna důležitá rada ohledně jména vaší postavy. Nebudu předstírat, že je z mojí hlavy, ale považuju jí za dost užitečnou. Až nějaké jméno vymyslíte, zkuste si ho několikrát říct nahlas a pokud píšete česky, tak doporučuju i vyskloňovat.

Pokud přece jen své postavě dáte nějaké krkolomné jméno (což může mít klidně i příběhový důvod), dopřejte jí nějakou stravitelnou přezdívku, ať se během psaní neproklínáte.