Trocha rad a povzbuzení pro ty, co si zatím netroufají psát a publikovat své příběhy.
Po Wattpadu koluje řada textů (většinou docela dobrých), plných rad, jak lépe psát. Pokusím se moc neopakovat, co se v nich říká, spíš dodat nějaké vlastní postře...
Dnešní téma nemá žádný zásadní, dějotvorný význam, jen drobnost, která se snad některým hodí na "zabydlení" scény zajímavými detaily. A každá záminka je dobrá, abych do vás navalila trochu historického nerdství.
Když se řekne šaty, vaše představy se asi budou člověk od člověka dost rozcházet, ale v jednom bodě se nejspíš sejdou - je to nějaký dlouhý, zdobený kus oděvu, který se dá pověsit na ramínko a takto zavěsit do skříně. Přitom šaty jako jeden kus jsou v dějiných relativní novinka, přičemž větší prostor dostala tahle forma až po První světové. Velkou čásh evropské historie byl oděv, jak mužský tak ženský spíš něco ve stylu skládačky či stavebnice. U mužského oděvu je to snáze představitelné, protože tam ty části jasně vidíme - košile, vesta, kabát, kalhoty, punčochy atd., ale i dámské šaty, které působí jako celek se ve skutečnosti často skládají z řady oddělených částí - v teorii (a leckdy i v praxi) by šly nosit sestavené v řadě jiných kombinací. V průběhu středověku je snadnější tu skládačku rozeznat, protože jde především o vrstvy. jak už jsem psla v nějaké starší kapitole, základním kusem ženského šatníku napříč společenskými vrstvam je cotehardie - jednoduhé šaty s dlouhými rukávy, zapínané buď šněrováním nebo knoflíky. A přes ní lze nosit další kusy oděvu, pro majetnější ženy je to hlavně surcot - volnější šaty, původně s krátkými rukávy, které se stále zkracují až úplně zmizí a ve 14. století se nosí surcot s hlubokými průramky, tak aby bylo videt co nejvíc ze spotní cotehardie. Ve 14. století se také objevuje další "přídavný díl" - dlouhé rukávové přívěsky, v českých zemích zvané pachy - nejsou součástí šatů, ale navlékaly se samostatně.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pro srovnání, surcot ze 13. (nahoře) a ze 14. století (dole, na obrázku můžete vidět i pachy).
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
V 15. století se stále nosí cotehardie a přes ní buď šaty s hlubokým výstřihem, které spodní vrstvu odhalují (a jejich úzké rukávy se často nasayují samostaně, buď se přivazují šňůrkami nebo připrvńují špendlíky) nebo volný, široký oděv zvaný houppelande. Přes oba druhy svrchního oděvu nosí dámy velmi široké opasky s masivními přezkami. V itálii, kde se v téhle době už dostává ke slovu renesance, ženy taktéž nosily dvojbrstvý oděv, spodním šatům se říkalo camica, svrchním gammura - gammura byla původně volně splývající, ale časem se proměnila v těsný živůtek s rozšířenou sukní. Rukávy se často přivazovaly k šatům šńurkami a začalo být obvyklé skrc vzniklé vezry protahovat košili, aby vynikla její bělost a kvalita materiálu - původně relativně úzké košile, tak nabývaly na objemu, aby bylo co ukazovat a ve svrchních rukávech zase přibývalo prostřihů a předělů, aby bylo kudy ukazovat.
