Trocha rad a povzbuzení pro ty, co si zatím netroufají psát a publikovat své příběhy.
Po Wattpadu koluje řada textů (většinou docela dobrých), plných rad, jak lépe psát. Pokusím se moc neopakovat, co se v nich říká, spíš dodat nějaké vlastní postře...
Po dopsání historické kapitoly mě napadl asi milión věcí, které by se do ní ještě hodily. Mimo jiné jsem si vybavila pár příběhů, které se v dějepisných učebnicích moc nevyskytují, ale někomu by se mohly hodit pro inspiraci.
Zažranci do historie tuhle kapitolu asi moc potřebovat nebudou, protože už mají svá oblíbená období nebo osobnosti, o kterých vědí všechno možné a nestrádají ani nedostatkem faktů ani inspirace. Je to spíš pro ty z vás, kdo byste si rádi střihli příběh zasazený mimo současnost, ale chcete se vyhnout stokrát použitým námětům. Coby dějepisný nerd věřím, že historie je báječné místo, kam se podívat po dobrých příbězích. A vůbec je nemusíte zpracovat formou realistického historického románu, prostě si půjčíte prvky, které se vám líbí, ale zasadíte je to vlastního světa. Asi nejslavnějším autorem, který něco takového v současnosti dělá, je G.R.R. Martin. První část jeho monstrózní ságy Píseň ohně a ledu, je zřetelně inspirována Válkou Růží, která proběhla v Anglii druhé poloviny 15. století. Rody Starků a Lannisterů zřetelně odkazují na Yorky a Lancastery, motivace a osudy řady postav jsou si nápadně podobné, ale protože nejde o dějepis, ale o fantasy, je tu taky celá řada odlišností a vyústění celého konfliktu se zásadně liší. Zbytek Martiovan díla už neznám dost podrobně, ale věřím, že bych řadu parael s jinými kapitolami dějin určitě našla. Bohužel většina tvůrců to dělá přesně naopak, zalíbí se jim nějaký detail z historie, ale zbytek se jim nehodí do krámu nebo mají pocit, že pravdivá story by dnešního diváka netáhla, tak to zprasí takovým stylem, že sice postavy mají ta správná dějepisná jména a sem tam se mihne i správný letopočet, ale jejich osudy vůbec nepoznávám. Zahlédla jsem na svým touklách po Youtube rozbor jednoho novějšího seriálu o Kateřině Veliké a z takové míry nepřesností, zjednodušení a vyložených nesmyslů mi spadla čelist. Zrovna o téhle panovnici jsem toho dost přečetla, její životpis od Giny Kaus se sám čte jako román a vůbec nepotřebuje žádné změny a vylepšení, aby byl dramatický a napínavý. Když už museli Kateřinin životopis tak moc vykuchat, bylo by mi milejší, kdybu to rovnou pojali jako pseudohistorickou fantasy a všechny postavy přejmenovali (ale hádám, že to by diváky dost netáhlo). Takže jen taková malá prosba, pokud si odsud něco vyberete jen jako námět a nebudte se chtít vrtat v reálných detailech, udělejte to jako pan Martin (ale někde v poznámce pro čtenáře klidně napište, jakou skutečnou osobou jste se inspirovali).
Antika není úplně můj obor, tak začneme pěkně středověkem.
Theodora Byzantská (497?-548) – tohle vás možná ve škole i učili. Příběh ženy, která se z prostitutky stala císařovnou. Její otec byl medvědářem v cirku, ví se, že měla několik sester a všechny se daly na ono nejstarší řemeslo, protože vzhledem ke svému původu mnoho na výběr neměly. Kde a jak padla Theodora do oka Justiniánovi, synovci a následníku císaře justina, není jasné, ale Justinián se do ní zamiloval tak mocně, že se s ní roku 525 oženil, ačkoliv měl ve svém postavení svazek s ženou takového řemesla zákonem zapovězen (samozřejmě se postaral, aby byl příslušný zákon zrušen). Theodora byla velice schopná žena a jako justiniánova partnerka se velice osvědčila. Svou rázností a rozhodností zachránila manželovi trůn během povstání Niká a prosadila řadu zákonů, které zlepšily postavení žen v byzantské společnosti. Děti neměla a zemřela řadu let před Justiniánem, patrně na rakovinu. On po ní truchlil zbytek života. Takže kdo by si chtěl střihnout středověkou variaci na Pretty Woman?
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
