Jak nebýt trapná ani nudná

Proč mám ráda Steva Rogerse

Teď se dost možná historicky znemožním, protože popřu název tohohle rádce a budu jak trapná tak nudná, ale už se to ve mně zkrátka nastřádalo.

Naprosto respektuju, že se nemůže líbit všechno všem - někdo vdolky, jiný holky. Snad v každém fiktivním díle najdu postavy, které mi přirostly k srdci víc než jiné, dokonce nemám problém patřičně nenávidět náležitě slizského záporáka.
Ovšem v marvelovských fanfikcích jsem narazila na trend, kdy řada autorů vzala Civil War až příliš vážně a vyhlásili svatou válku na obranu Tonyho Starka, která neslábne ani po šesti letech.
Možná se nepohybuju v těch "správných" fandomech, ale ještě jsem nezažila tolik nenávisti vůči fiktivní postavě, která má být podle záměru tvůrců kladná. Trpí tím převážně anglicky psané povídky, ale i v Češtině sem tam na něco narazím a přímo tady na Wattpadu je esej od autorky, kterou jinak docela ráda čtu, ve které objasňuje, proč ona Steva ráda nemá (a tak nějak jemně naznačuje, že ani my ostatní bychom k němu neměli chovat sympatie).
Takže proč nenapsat pro jednou taky něco pozitivního.

Především bych chtěla říct, že absolutně nesnáším Civil War, nejen ten film (jak z pocitových, tak autorských důvodů), ale hlavně mě irituje přelití téhle pitomé války mezi fanoušky.
Jsi pro Capa nebo pro Iron mana? Vpravo nebo vlevo? - Jděte do háje!
Jestli má někdo pocit, že si nutně musí mezi těmi dvěma vybrat svého šampiona, postavit ho na piedestal a zuřivě nenávidět každou postavu, která se na jeho oblíbence jen křivě podívá, pak evidentně totálně nepochopil celý koncept Avengers.
Tohle je tým, kde je každý člen nějak důležitý, ostatní tam nejsou jen kulisa, aby hlavní sólista lépe vynikl. Připouštím, že někteří dostali krapet víc prostoru, ale kdyby nebyli důležití všichni, tak je scénáristi škrtnou.
Takže i když mám na emocionální úrovni jednoho raději, tak ve sporu Steve vs Tony, říkám oba, protože se vzájemně vyvažují a potřebují.

Steve Rogers má v soutěži popularity vůči Tonymu Starkovi hned několik nevýhod, jak "in universe" tak vnějškově.
Tony je prostě zábavný týpek, co má šarm a hází zábavné hlášky na každém rohu. Lidi mají tendenci být velkorysejší k jeho chybám, protože je s ním zkrátka sranda.
Z velmi osobního důvodu na mě tohle neplatí. Na základce mě právě takoví zábavní jedinci šikanovali, chovali se ke mě hnusně, ale všechno jim prošlo, protože byli zábavní. Já nikomu nic neudělala, chtěla jsem jen, aby si mě nikdo nevšímal, ale nezasloužila jsem žádný soucit, protože nejsem vtipná primadona.
Tímhle v žádném případě neříkám, že Tony někdy někoho šikanoval, vážně nemyslím, že je ten typ, ale prostě mu nezbaštím všechno, jen proto, že má skvělý frky. Navíc Tony si mě získal řadou jiných věcí a mám ho ráda, dokonce se mi docela dobře píše z jeho pohledu, ale zábavnost na mě zkrátka dostatečně nefunguje – nikdy jsem nepochopila popularitu některých (nejen MCU) cool záporáků, pro mě jsou to pořád hajzlové, že řekli super fór v mých očichá zkrátka dost nevyváží, že zabili desítky lidí.

Taky si musím povzdechnout, že scénáristi nevěnovali Stevovi stejnou péči jako druhým dvěma členům Velké trojky. Z jejich rozhodnutí tak víme o Stevu Rogersovi poměrně málo. Zatím co Thor a Tony dostanou šanci představit své rodiče a svůj vztah k nim, Sarah Rogersová (v komiksech dost zajímavá postava), je sotva zmíněná a jediným důkladně zpracovaným vztahem ze Stevovy pre-sérum minulosti tak zůstává Bucky.
Víc ze skutečného Steva dostaneme jen v jeho sólovkách a to mu ještě v CW krade spoustu prostoru politická zápletka a další postavy (Tony stráví na plátně téměř stejný počet minut), takže většinu času vidíme hlavně kapitána Ameriku a to je velký problém.

Protože narozdíl od Tonyho, který JE Iron man, Steve je sice Kapitán Amerika, niméně Kapitán Amerika není Steve Rogers.
Tony je tvůrcem svého alter ega, jak po technické tak po píárové stránce, on a nikdo jiný je Ironman – každá další osoba, která bojuje v mechanickém obleku na stejném principu už užívá jinou přezdívku.
Kdežto Kapitán Amerika je dílem Steva Rogerse jen z malé části, je to propagandistický výtvor americké armády z časů Druhé světové války. A taky je to "putovní" titul, v komiksech ho nesla řada postav a i v MCU už došlo k předávce.
Steve pomohl tuhle ikonu vytvořit paradoxně tím, že nedělal, co se mu řeklo – jinak by až do konce války hopsal na scéně v barevných punčocháčích. Dodal svou kuráž, paličatost a štít – což je zajímavý detail, jako dominantní součást své výstroje zvolil ne zbraň, ale prostředek ochrany.
Jenže v momentě, kdy zahučel do ledu, vytratil se Steve Rogers z příběhu. Kapitán Amerika se stal plně objektem propagandy, která si ho mohla vymodelovat, jak se jí zrovna hodilo – začínala padesátá léta, éra studené války, návratu ke konzervativním hodnotám a antilevicové paniky.
Tahle doba dala podobu tomu, co si lidi představují pod pojmem Kapitán Amerika - perfektní yes man, co dokonce i s*re hvězdy a pruhy. Ale tohle není Steve Rogers.