Dnešní poučné plácání má opět na svědomí shlédnutí videoeseje od někoho chytřejšího než já. ačkoliv tak trochu nepřímo, autor videa si povzdechl, kterak současní filmoví hrdinové a hrdinky často usilují o moc namísto lásky, štěstí a touhy udělat správnou věc.
Tahle stížnost mě přiměla přemýšlet, ani ne tak o morálním profilu soudobých hrdinů (nemyslím si, že by všichni byli až tak strašní), jako spíš o tom, jak nám moderní média prezentují silné postavy - skoro vždycky to znamená, že dovedou znamenitě nakopávat p*dele, byť to podle zasazení příběhu znamená máchat mečem, střílet z blasteru nebo rozdávat kopy s otočkou.
Zkrátka jediná síla, která se počítá, je ta fyzická.Bod druhý. Velmi časté poselství nejrůznějších příběhů zní, že máš jít za svým snem, protože když se nevzdáš, nakonec to dokážeš.
Ano, zní to hezky a má to být inspirativní, ale je to tak trochu bulls*it. Ano, je spektrum věcí, které lze dosáhnout, pokud vyvineme dostatečné úsilí po dostatečně dlouhou dobu, ale pořád zbývá řada oblastí, kde nevyhnutelně limitovaní jsme a nehneme s tím.
Pro příklad, můj muž měl na základní škole spolužáka, co byl blázen do vlaků a netoužil po ničem jiném než být strojvednoucím. Jenže tomuhle klukovi zjistili epilepsii - on prostě nemůže řídit vlak, tečka. Je lhostejné kolik úsilí napřel, jak dobře se učil, prostě je to nemožné a nemůže ani čekat na zázračný lék, který mu možná, jednou tuhle vysněnou kariéru umožní.
Nevím, co ten pán dnes vykonává za povolání, můj manžel ho náhodou potkal po dvacetileté pauze na nějaké akci pro mládež - jeho bývalý spolužád dnes vede lokální klub vlakových modelářů.Víte, že miluju různá přirovnání a analogie. Už jsem do nich zapojila dějiny i hudbu, dnes na vách vytacím architekturu. Není až takové umění postavut hezkou budovu na velké, rovném pozemku. Ale řada ikonických staveb je slavná právě proto, jak se jejich autoři vypořádali s omezeními - nestabilním podložím, prudkým svahem, atypickým pozemkem, sousedstvím historických nebo jinak specifických budov atd.
Proto spíš než přednášku, mám pro vás dnes úkol, domácí cvičení. Napiště si postavu, která má nějaké nepřekonatelné omezení.
Nabízí se samozřejmě nějaký fyzický handicap, ale tady bych byla opatrná, protože ne každý z nás dokáže věrohodně podat člověka upoutaného na invalidní vozík nebo stiženého slepotou.
Ona stačí i obyčejná krátkozrakost, v některých povoláních už vás limituje i vyšší počet dioptrií, některé úrazy nohou z vás sice neudělají invalidu, ale fotbalistu roku můžete ze plánů škrtnout atd.
A někdy ani nemusí jít o jednoznačný handicap. Stačí, když váš hrdina nebude zrovna fyzicky zdatný a problém v podobě dvaceti gangsterů nevyřeší kopem s otočkou. Bude se z toho muset vykecat.Wattpad je plný rebelantský "jiných" princezen, co se chtějí chovat jako princ a rozvrátit "zastaralý" systém. Tak si napiště princeznu, která je "jiná" mnohem záludnějším způsobem. Takovou, která roli slabé ženy ve světě mužu vyúžívá ke svému prospěchu - koketuje, lichotí, manipuluje a předstírá bezmoc, dokud se nedostane na vrchol, odkud tahá za nitky. Nenápadně, ve stínu okázalého manžela, který věří, že všechny ty skvělé nápady jsou z jeho hlavy.
Nebo stvořte takto limitovaného záporáka, člověka který sice nevládne silou meče, ale silou vůle. Mistrnného intrikána, který je vždycky o krok před vašimi hrdiny a zná jejich slabosti. A místo velké bitvy s vlastní armádou, reaději rozeštve své odpůrce, aby se pobili navzálem.
Jakmile dáte své postavě pevné limity, místo abyste ohnuli všechna pravidla v jejich prospěch a přinutíte je být kretativní v rámci těhle hranic, pak budou unikátní a zapamatovatelní.
A je jedno, jestli dokážou své omezení nějak obejít k původnímu cíli nebo při té objížďce najdou cestu úplně novým směrem. Obojí může být inspirativní.
ČTEŠ
Jak nebýt trapná ani nudná
Não FicçãoTrocha rad a povzbuzení pro ty, co si zatím netroufají psát a publikovat své příběhy. Po Wattpadu koluje řada textů (většinou docela dobrých), plných rad, jak lépe psát. Pokusím se moc neopakovat, co se v nich říká, spíš dodat nějaké vlastní postře...