Trocha rad a povzbuzení pro ty, co si zatím netroufají psát a publikovat své příběhy.
Po Wattpadu koluje řada textů (většinou docela dobrých), plných rad, jak lépe psát. Pokusím se moc neopakovat, co se v nich říká, spíš dodat nějaké vlastní postře...
Sice jsem slíbila, že další kapitola už bude "psací", ale pořád s ní nejsem spokojená, takže snad příště :-) Dnes vám předložím další várku méně známých, leč zajímavých příběhů, ze kterých si můžete vzít inspiraci pro své vlastní zápletky.
Začneme romanticky, příběhem dvou trpělivých milenců, kteří se dočkali šťastného konce.
Píše se rok 1884 a drtivou většinu světové pevniny stále ovládají monarchie. Jenže ne vždy jsou oslnivě mocná království s přetékající pokladnicí a obrovskou mocí. třeba takové Německo je od roku 1871 takzvanou federativní monarchií. Ačkoliv je nejvyšší hlavou císař, ponechal v rámci jednotlivých území částečně u moci lokální krále, vévody a knížata - přinejmenším, ty, kteří se nepostavili na odpor. Několik panovníků, kteří byli tak pošetilí, že se ve velkách o sjednocení Německa(1864,1866 a 1870) postavili na špatnou stranu, bylo sesazeno a jejich území spolklo vítězné Prusko. Jedním z takových urozených smolařů, je kníže Adolf z Nassau-Weilburgu se svou rodinou. Alespoň, že dceru so podařilo dobře provdat, ale syn, aby se protloukal jako důstojník v cizích službách.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Princ Vilém absolvoval důstojnickou školu v Drážďanech a řadu let úspěšně sloužil v rakouské armádě, ale vojančení pro něj byla spíš nutnost než vysněná kariéra. Naštěstí se právě v roce 1884 začal jeho život obracet k lepšímu. Především potkal moc krásnou dívku. Marie Anna z Braganzy byla dcera jiného královského smolaře. Don Miguel se narodil jako portugalský princ, ale v době Annina narození už žil několik dekád v exilu - nedokázal se totiž smířit s tím, že by měl na trůnu dát přednost své neteři Marii. Pokusil se o státní převrat, jenže neuspěl a musel si pakovat kufry. Coby král bez království se potloukal Evropou a vítán byl zejména na ultrakonzervativních, echt katolických dvorech, protože všichni ostatní uznávali zákonnou královnu Portugalska. Miguel se oženil až na stará kolena s jednou německou knížecí dcerou, ale na potomcích mu to osud vynahradil. Krom obligátního syna měl i šest nádherných dcer - a nebyly to žádné rozmazlené princezničky, dostalo se jim přísné a pečlivé výchovy a všechny v dospělosti projevily pevný charakter. Samozřejmě že, jako ženichové pro braganzovská děvčata připadali v úvahu jen ti nejkatoličtější a nejkonzervativnější princové, jací byli k mání. Patřil mezi ně arcivévoda Karel Ludvík, mladší bratr císaře Franz Josefa, nebo Robert, posledné vévoda parmský, který o svou zemi přišel sjednocením Itálie (která nepostupovala podle nemeckého vzoru a nadbytečné monarchy prostě zrušila, ačkoliv Robert z toho vyšel dobře, protože se moudře nestavěl na odpor, směl si ponechat rozsáhlý soukromý majetek včetně vily poblíž města Lucca). No zkrátka řečeno, Vilém z Nassau, které nebyl ani katolík, ani extra konzervativní, do tohohle vzoru vůbec nezapadal. Ne, že by Vilémovi rodiče byli o mnoho nadšenější. Německo je přece plné hezkých protestantských děvčat z mocnějších rodin, ale jejich jedináček se musel zamilovat do téhle černooké exulantky! Zrovna teď, když se na rodinu znovu usmálo politické štěstí!
