Jak nebýt trapná ani nudná

Klenutý nebo plochý? Toť otázka!

Určitě jste už stokrát narazili na polem charakterový oblouk, nejen tady u mně, ale snad v každém slušném návodu pro začínající autory.
Stručně řečeno znamená charakterový oblouk proměnu postavy v průběhu děje a existují tři základí typy.

Pozitivní - je definitivně nejčastější a z logiky věci znamená charakterovou změnu k lepšímu. Postava překoná své zlozvyky, nedobré vlastnosti a limitující přesvědčení, aby se ve finále stala lepší verzí sebe samé a zvítězila.
Ono vítězství nemusí být nutně hmatatelné, může být pouze morální a neznamená to v žádném případě, že hrdina má při závěrečných titulcích v kapse milión a ruku kolem pasu nádherné holky. V závěru příběhu se hrdinové klidně můžou rozejít, když dospěle uváží, že se spolu jen trápili a ten milión skončí v útulku pro opuštěná zvířata, která ho potřebují víc.
Hrdina s pozitivním obloukem může klidně i zemřít, pokud tím projeví pozitivní změnu hodnotového žebříčku (typicky původně sobecký člověk se obětuje ve prospěch ostatních).

Negativní - je takový, ze kterého postava vyjde na konci horší. Podlehne svým slabostem a temným stránkám, prodělá morální pád. ten je obvykle doprovázený i špatným koncem, ale ne vždycky. Některé takové postavy jsou v čase závěrečných titulků obklopené bohatstvím a vnějšími symboly moci, ale uvnitř se změnili z idealistických hrdinů v ukrutné svině.
Negativní oblouky se nepíšou tak často jako ty pozitivní, přesněji řečeno bývají obvykle vyhrazené padouchovi, ale i příběhy s morálním pádem ústřední postavy se vyskytují. Nejukázkovější příklad je Michael Corleone z kmotrovské trilogie  nebo Anakin Skywalker - oba jsou velmi populárním typem negativního oblouku, kdy tu příslovečnou cestu do pekla dláždí dobré úmysly.

Plochý - je takový charakterový oblouk, kdy postava neprodělá během děje téměř žádné změny. Na první pohled to zní jako chyba, špatně napsaný charakter, protože nám je přece neustále vtloukáno do hlavy, že se postavy musí vyvíjet.
Ale postavy s plochým obloukem jednak nejsou nutně ploché co do povahy, za druhé mají v řadě žánrů své pevné místo.
Rozsáhlejší příběhy jsou nutně plné plochých postav, protože týpek, co se mihne ve dvou kapitolách, aby našemu gerojovi vykoval meč nebo prodal koně nepotřebuje z hlediska čtenáře hlubokou backstory, životní cíl a soupisku chrakteristik dlouhou jak nákupní seznam.
Ale minimální povahový vývoj se nemusí týkat jen minoritních postav, leckdy se hodí i pro některou významnější vedlejší roli. Dost typický je pro různé metory a životní vzory našich hrdinů.
A samozřejmě existují i hlavný postavy tohohle typu,  zákruty děje testují jejich hodnoty a přesvědčení, ale oni nepodlehnou. Nejčastěji je najdeme v seriálech s epizodickou strukturou (tj, že jednotlivé díly jsou více méně uzavřené příběhy bez větší návaznosti) a v knižních a filmových sériích tohohle typu.
Ze všeho nejvíc je potkáme coby hlavní pátrače v detektvkách - klasický Sherlock Holmes, Hercule Poirot, komisař Maigret atd.
Ale počítá se sem i řada dalších ikonických hrdinů, třeba James Bond a do určité míry i Indiana Jones. Prostě příběhy, kde to, co se děje kolem hrdiny, je obvykle důležitější než hrdina sám.
Asi vás napadne, že hrdina bez osobního vývoje se zatraceně podobá Mary Sue a faktem je, že v rukou špatného autora k ní snadno sklouzne.
Ale pár rozdílů se najde - to, že je postava neměnná, neznamená nutně, že je dokonalá a nedělá chyby. Sherlocka Holmese čas od času kousne do zadku jeho narkomanie a arogance, Jamese Bonda zaslepuje jeho slabost pro ženy atd.
Narozdíl od skutečné Mary Sue, která všechno ví, všechno zná, zachrání celý vesmír sama, samotinká s jednou rukou za zády a vedlejší postavy má kolem sebe jen, aby jí obdivovaly (nebo nenáviděly), dobře napsaný statický hrdina má kolem sebe naopak pestrý orloj postav, které mají v ději význam a často i ten dějový oblouk.
James Bond má své Bond girls, které jsou někdy i zajímavě napsané a také nějaké lokální pomocníky a spojky. V původních knihách a některých filmech je jeho parťákem agent CIA Felix Leiter, v Srdečných pozdravech z ruska je to Kerim Bey, Brosnanův Bond měl Žukovského. Bond se neobejde bez vynálezů Q, značnou roli v ději hraje i šéf/šéfka M atd.
Sherlock Holmes má pochopitelně svého doktora Watsona, který sice není génius, ale neustále mu kryje záda a tahá ho z bryndy vyvolané detektivovou přehnanou sebejistotou a výrazné a zajímavé bývají i postavy jednotlivých klientů a padouchů.
Za třetí, nějaký povahový vývoj přece jen probíhá - velmi často má plochý ústřední charakter vliv na ostatní postavy, které se díky němu posunou a promění (například Marty McFly v trilogii Back to the Future) a taky náš hrdina se lehce vyvíjí. Ne v rámci jednoho příběhu, ale pomalu, polehoučku v průběhu celé série.
Sherlock Holmes ze Studie v šarlatové je sice geniální, ale chladný a nafoukaný kretén, Sherlock ze Tří Garriedbů je sice stále geniální a arogantní, ale zděšeně a panicky reaguje na možnost, že je jeho přítel Watson vážně raněn.

Sice si myslím, že dynamické charaktery jsou na psaní zajímavější, ale i já miluju některé neměnné hrdiny a na požitku z jejich příběhů mi to neubírá.
A naopak vy, pokud se necítíte na byronovsky rozervanou postavu a chcete svého hrdnu/hrdinku jako pevný bod vesmíru, lze to udělat - jen jim nezapomeňtě napsat i nějaké špatné vlastnosti a dodat dynamiku lidem a světu kolem nich.