Jak nebýt trapná ani nudná

Špička ledovce

Na úvod téhle kapitoly chci upozornit, že valná většina mouder, v ní obsažených, není výplodem mé geniální mysli. Tyhle rady jsem načerpala od řady jiných, zdatnějších a zkušenějších autorů napříč internetem, jen se to pokusím nějak uceleně shrnout.
A téma zní: worldbuilding, tvorba fiktivního světa.

Dokonce i když nemáte ambice psát sci-fi nebo fantasy a vystačíte si při tvorbě příběhů s naším současným světem, pár detailů z téhle kapitoly se vám bude hodit.

Asi nejtrefnější popis kvalitního worldbuildingu ho přirovnává k ledovci, který je valnou většinou svého objemu ponořený pod vodou a tudíž neviditelný.
Autor toho musí o světě, který stvořil, vědět mnohem, mnohem víc, než kolik v samotném díle ukáže čtenářům, aby ten svět působil jako svět a ne papundeklové kulisy.
Tohle platí obecně pro jakoukoli beletrii bez ohledu na to, do jakého prostředí je zasazená, ale u fantaskních světů je taková nedotaženost mnohem víc poznat.
Ledovec to není jen z pohledu autora, ale měl by tak působit i na publikum. Čtenáři by měli cítit, že tohle je jen malý segment nějakého úžasného vesmíru a že mimo stránky knihy, mimo záběr kamery se odehrává milión dalších věcí, o kterých se nedozvídáme jen proto, že to není důležité pro náš příběh.
Pokud je hlavním motivem vašeho příběhu soupeření dvou entit, ať už rodů, království nebo třeba upírů a vlkodlaků, mělo by být jasné, že se svět neomezuje jen na tyhle dvě veličiny.
Určitě existují i další království nebo jiná magická stvoření, nemusí v ději hrát nijak významnou úlohu, ale je fajn vědět, že existují a celý konflikt se jich nějakt týká a nějak je ovlivňuje.
Činy vašich postav by měly mít nějaké následky nejen příběhově, ale i z hlediska světa, ve kterém se staly.
Kupříkladu hlavní padouch dobude město a nechá povraždit velký počet obyvatel, ústřednímu hrdinovi zabije rodiče a tím ho vyšle na cestu pomsty. To je samo o sobě super, ale taková genocida by v reálném světě měla i další následky. Váš hrdina zaručeně nebude jediný, kdo touží srovna účty. Nějaký vztah k takovému činu nutně zaujmou i další mocní hráči na scéně, třeba vládcové sousedních oblastí (spojí se proti krvavému vojevůdci nebo se mu třeba ve strachu pokoří, půl na půl?) atd.
Docela obstojně se takový širší náhled daří třeba MCU. Když v prvních Avengers praskne, že SHIELD používal Tesseract hlavně k vývoji nových zbraní, obhajuje to Nick Fury událostmi z prvního Thora - na Zemi se najednou objevily mocné bytosti z jiných světů a pozemšťané neměli v rukou nic, čím by jim mohli účinně čelit.
Totéž Sokovijská smlouva, sice její přijetí uspíšil debakl v Lagosu, ale název toho dokumentu mluví za všechno. Po průšvihu s Ultronem, kdy Avengers zachraňovali svět před něčím, co sami vyvolali, je strach světových představitelů a tlak na vznik nějakého předpisu pro fungování hrdinů naprosto logický - vlastně by bylo daleko divnější, kdyby na to světoví hlavouni nijak nezareagovali.

Důležité, ale současně dost náročné na domýšlení všech detalů je, uvědomit si, že existence magie, nadpřirozena a fantaskních tvorů má velký vliv na podobu světa, ve kterém se vyskutují.
Pokud jsou běžným jevem draci, asi bude nutnou součástí každého městského a hradního opevnění něco na způsob protivzdušné obrany.
Jestliže je pro značnou část obyvatel vašeho světa normální létat, dost možná budou existovat věžovité domy bez schodišť a mříže proti zlodějům se nebudou omezovat na okna v přízemí.
Pokud jsou ve vašem světě kouzelníci, jsou početní nebo vzácí? Vážení nebo obávaní? Je jejich existence známá nebo se skrývají jako ve světě HP? Omezuje jejich působení nějaký zákon? Kdo a jak ho vymáha?
Dost oblíbeným prvkem fantasy povídke je rozdělení podle živlů - oheň, voda, země, vzduch. Obyvatélé jednotlivých kmenů nebo království jaí schopnosti ovládat některý z nich.
jako koncept je to dost cool, ale nedomyšlená realizace může být velký průšvih. Jak asi vypadá vesnice, kde každý dovede rozdělat oheň mávnutím ruky? Hádám, že tam mnoho dřevěných domů nenajdeme.