Jak nebýt trapná ani nudná

Historie v nedbalkách

V jednom textu o historickém odívání a šití šatů podle historických vzorů, se vyskytuje důležitá rada. Pokud si chcete - třeba kvůli zážitkovému focení - obléct dobový kostým, pak vězte, že na vás nebude vypadat dobře a ani se nebudete cítit úplně dobře, pokud si pod něj nevezmete i historicky odpovídající spodní prádlo.
Tahle rada se krásně překrývá s postřehem Vlastimila Vondrušky o psaní historických knih - ty slabé zůstávají jen na povrchu, obléknou hrdiny do kostýmů a pošlou je běhat po hradech, ale nechají je myslet a jednat jako moderní lidi, vyznávající současné hodnoty.

Kdo čte moje výlevy pravidelně, už ví, že jsem celkem solidní historický nerd. Ráda si přečtu něco zasazeného do minulosti, uplně největší úchylku mám na historické detektivky.
Proto mě hrozně mrzí, pokud historická fikce mrhá svým potenciálem - jestliže zasazuju příbeh do minulosti (nebo i do nějaké pseudohistorické fantazie), dělám to přece proto, že v současném světě s jeho nastavením už některé věci nejsou možné nebo přinejmenším běžné.
Ke vzniku chabé historické fikce vedou podle mě dva motivy. První se dá shrnout pod značku "líbí se mi ty cool hadry/hrady/zbraně", tak je teda do příběhu m*dnu bez sebemenší úvahy nad tím, proč a jak se v minulosti dělaly věci právě tímhle způsobem.
Druhý špatný motiv zní "čumte, jak ne můj hrdina/hrdinka progresivní v myšlení, není jako ostatní". Kdyby vás vcucl stroj času a vyplivl v roce 1230, ani by to nemuselo být tad dávno, stačí 1830 nebo i 1930, jasně, že nebudete jako ostatní a nejspíš se vám s vašima převratnýma, pokrokovýma myšlenkama nepovede moc dobře. V lepším případě budete za magora, v horším zdechnete na nedostatek dobově užitečných znalostí.
Vybavit hrdinu mentálním náskokem několika století a pak se povyšovat na naše předky, že nevěděli o existenci mikrobů a dávali si pouštět žilou, není cool.
Středověcí intelektuálové byli přinejmenším v jednom ohledu skromní, nevěřili, že jejich generace přinesla nějaký úchvatný pokrok: "Jsme trpaslíci a pokud přece jen vidíme dál než předchozí generace, tak proto, že stojíme na ramenou obrů."
Dnešek má tendenci brát to opačně - my jsme obři, co svými skvělými objevy zašlapali do bláta trpaslíčky předchozích staletí, ačkoliv bystřejšímu člověk je jasné, že pravda je někde uprostřed - bez pokroku našich předků by nebyly možné naše pokroky, takže bych nezatracovala jedno na úkor druhého.

Mnohé, co by bylo v dnešních podmínkách nefunkční (a proto nám přijde směšné a divné) dávalo v době svého vzniku perfektní smysl.
Na diskuzním fóru Quora už dlouho visí otázka, která vojenská uniforma v dějinách byla nejnesmyslnější. odpovědí se nashromáždilo hodně, nečetla jsem ani zdaleka všechny a nejsem ani dost způsobilá posoudit, zda měl autor odpovědi pravdu, protože moje vojenské znalosti jsou omezené. Ale jedna odpověď se mi vážně líbila, protože dobře vystihuje některé problémy při posuzování minulosti.
Autor začal tím, že narozdíl od řady jiných odpovědí, nehodlá jmenovat pestrobarevné stejnokroje z 18. a 19. století.
Dnešní taktika a strategie si žádá, aby byli vojáci co nejméně viditelní a máme i dostatečné technické možnosti, jak si udežet přehled a spojení i bez výrazného vizuálu.
Válečné strategie minulosti byly načisto jiné a potřeba jasně rozeznat, kde jsou "naši", v nich byla klíčová.
Bojové formace, které bychom dnes hravě rozstřílely kulometem, byly dokonale uzpůsobené možnostem tehdejších zbraní.
Problém nastal a strašlivé masakry se konaly, pokud nějaká strana konfliktu nedokázala včas "přeprogramovat" své postupy na nové podmínky. (prot je velkou částí military nadšenců za vítěze o nejstupidnější uniformu, považovaná ta, ve které nastoupila Francie do první světové války - rudé kalhoty a modré kabáty v momentě, kdy ostaní už aplikovali khaki nebo polní šeď).