Trocha rad a povzbuzení pro ty, co si zatím netroufají psát a publikovat své příběhy.
Po Wattpadu koluje řada textů (většinou docela dobrých), plných rad, jak lépe psát. Pokusím se moc neopakovat, co se v nich říká, spíš dodat nějaké vlastní postře...
Čtenářům téhle příručky je dávno jasné, že jsem historický nerd. A z různých mých poznámek si už odvodili, jak trpím, když filmaři a tvůrci fikce obecně, prasí historii. Moc ráda bych umenšila řady takových znesvědcovatelů, proto vám dnes předestřu pár notoricky opakovaných historických klišé a pokusím se vás přesvědčit, proč se namáhat, abyste se jim vyhnuli.
Je naprosto normální, že si o světě děláme zjednodušené představy, umožňuje nám to fungovat a bez téhle schopnosti našeho mozku bychom se patrně zbláznili. Pro rychlou orientaci potřebujeme snadno rozpoznatelné vzorce na prakticky jakoukoli životní situaci. Proto je přirozené, že i historická období a významné osoby si zredukujeme na pár křiklavých znaků - Napoleon je skrček v uniformě a dvourohém klobouku, Marie Terezie matrona v paruce, Hitler vzteklý týpek se směšným knírkem atd. Když se taková postava mihne v seriálu nebo komiksovém stripu, okamžitě víte, o koho jde. Jak říkám, pro rychlou orientaci to skvěle fungue a plně postačuje. Ale s tak chatrným popisem si sotva vystačíte, pokud budete chtít napsat dejme tomu Napoleonův životopis (ačkoliv ... v Hollywoodu by to patrně zvládli :-) )
Podobně to může fungovat i ve vaší tvorbě, pokud potřebujete jen rychle čtenáře zorientovat v místě a čase, pak klidně nějaké to historické klišé použijte. Ale ve chvíli, kdy na tom postavíte důležitou část děje, máte v mých očích velký problém. Horší než zjednodušující klišé jsou vyslovené mýty, nepravdivé, ale tvrdošíjně přežívající představy o minulosti. Ty fixují v divácích/čtenářích falešný obraz, takže když si občas někdo dá tu práci s rešeršemi, publikum prská, protože mu takhle zobrazená minulost nepřijde dost "realistická"
Mýtus, na který jsem zaznamenala v poslední době asi nejvíc stížností, by se dal shrnout pod název "Odbarvená minulost" a krásně ho vystihuje tohle meme.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Filmů s antickými náměty se v poslední době až tolik netočí, ale nejrůznějšího středověku a středověkem inspirované fantasy máme víc než dost a prakticky všechny aplikují onen středověký filtr. Středověk je jednak poměrně dlouhé obodbí, zahrnující téměř deset století. Za počátek se považuje rok 476, kdy padla Západořímská říše, jako konec přicházejí v úvahu tři význammá data: 1453 - pár Byzantské říše, 1492 - Kolumbova výprava nebo 1517 - zveřejnění tezí Martina Luthera. Jak si snadno dovedete domyslet, za tak dlouhou dobu se stihlo hodně změnit. Formovaly se nové státy, zanikaly a na jejich pozůstatcích vznikly nové. Vyvíjela se kultura, válečnictví, technologie, móda. Evropa těch deset století rozhodně nestagnovala. Středověk nebyl ani zdaleka tak temný, ponurý a barbarský, jak je nám sugerováno.
Protože vzít všechny aspekty středověkého života z gruntu by jednak zabralo víc jak jednu kapitolu, druhak nejsem až takový odborník, rozebereme si hlavně ten vizuál. Předně, lidi znali technologie jak barvit oblečení už od starověku. Ano, nebyly schopní vyrobit některé křiklavé odstíny, jaké umožnila až syntetická barviva v 19. století, ale stále existovala řada účinných přírodních barviv a nebyla jen hnědá a černá. I prostí lidé na venkově nosili oděvy z barvených látek, to měl o svůj praktický důvod, protože barvivo impregnovalo vlákno a zvyšovalo jeho odolnost. Za druhé, středověk nebyl ani zdaleka tak špinavý. Stále přežívaly zbytky římské kultury veřejných lázní (ta vzala za své až během "pokrokové" renesance). Lázeň byla místo společenského života a dlužno dodat, že lazebnice většinou nabízely víc než jen masáž zad.
