Spojeni hudbou

:│32│:

Ráno, no spíš v poledne, jsem se probudila, ale Jesse vedle mě neležel. Že by se mi to všechno jenom zdálo? Najednou se mě zhostila nejistota. Z přemýšlení mě najednou vytrhlo klepání.

„Zlatíčko, spíš ještě?" Byl to táta.

„Ne, tati, pojď klidně dál."

Táta vešel dovnitř a sedl si ke mně na postel.

„Maminka měla veliké štěstí, že už byla doma a ty jsi byla poblíž. Kdyby nebyla doma, nebo bys na to nepřišla, mohlo to být mnohem horší."

Při jeho slovech „mnohem horší" mi naskočila husina a prudce jsem zvedla oči.

„Tím chceš říct, že mohla třeba i umřít?"

„No," odmlčel se a nevěděl, co říct dál. „Možná by to tak dopadlo, ale naštěstí se to nestalo. Byla doma a ty jsi ji našla a zavolala záchranku." Naklonil se ke mně a chytil za ruku. „Děkuji ti, opravdu moc ti děkuju. Nevím, co bych si bez Kat počal."

„Ale tati, to byla samozřejmost. Je to přece moje máma!"

„To neříkej." Zvedl se a stoupl si zády ke mně. „Mnoho lidí by svoje rodiče klidně zabilo."

„Ale já ne! Mám vás oba moc ráda. Nevím, co bych bez vás dělala." Klekla jsem si tak, abych na něj dosáhla a otočila ho.

Táta se na mě usmál.

„Tak už pojď z postele, máš tady návštěvu."

Nechápavě jsem se na něj podívala.

„Je to Jesse. Říkal, že tu spal a omlouval se, že to nebylo domluvené."

Povzdechla jsem si. Bylo mi jasné, že z toho bude asi problém.

„Tati, promiň. Vím, že to nemáš rád, když tady někdo spí, když nejste doma."

Táta se na mě vyčítavě podíval, ale když viděl, že mě to mrzí, okamžitě změnil výraz v obličeji na veselý.

„Já vím, říkal mi, že jsi mu volala a nechtěla, aby chodil, ale on přišel. Je moc hodný."

Usmívala jsem se a potom tátu objala.

„Děkuju," pošeptala jsem mu a usmála se.

„Ale prosím tě, pojď, je dole, tak ať dlouho nečeká."

Táta vstal a já se rychle oblékla. Měla jsem ohromnou radost, že mamce bude dobře, že táta nezuří z Jesseho přespání a ani z toho, jak jsem dlouho spala.

Naházela jsem na sebe první oblečení, které jsme našla. Byly to domácí šaty (šaty s dlouhým rukávem, kapsami, kapucí a sukní ke kolenům). Vlasy jsem jen stáhla do drdolu a vydala se dolu za ostatními.

V obýváku se bavil táta s Kylem a Jessem.

„Á, Jess, pojď, za chvilku pojedeme do nemocnice za maminkou."

Otočila jsem se a chtěla si jít udělat, no, alespoň čaj.

„Nevíš, kde je Elis a Harry?"

Mezi dveřmi jsem se otočila a opřela se o futra. Snažila jsem se vypadat uvolněně a ležérně.

„Harry je u Iren a Elis u Jaspera. Jak jinak."

Když jsem vypila čaj, všichni mě už honili, abych se šla obléct, abychom mohli jet.

Když jsme vyšli před dům, abychom konečně jeli, tak jsme nemohli. Všude padal sníh, a že ho bylo doopravdy hodně, takže jsme měli úplně zapadané auto.