Spojeni hudbou

:│148│:

Když jsem se probudila, bylo asi půl osmé. Nejvyšší čas vstávat.

Večer jsme se dívali na film a mně zůstal na klíně počítač. Byla jsem vyděšená ale i překvapená zároveň, protože jsem nečekala, že se na mě udrží.

Jesse ještě spal, což jsem vyhodnotila jako možnost mu připravit první překvapení dne. Udělat mu narozeninovou snídani.

Já osobně jsem tuhle snídani nikdy nedostala. Ale mamce ji děláme každý rok. Do takové pořádné narozeninové snídaně patří samozřejmě palačinky, nebo lívance, hodně ovoce a šlehačky. K tomu je to většinou kakao, nebo čaj a pořádná dávka čerstvě vymačkaného džusu. Nejčastěji to je pomerančový.

Celá tato paráda mi trvala asi hodinu. Celou tu dobu jsem doufala, že se ve dveřích neobjeví Jesse a mé překvapení mi nepřekazí.

Když jsem došla nahoru k sobě do pokoje, viděla jsem prázdnou postel. Okamžitě mnou projela neskutečná vlna horka a mrazu zároveň.

Najednou mě zezadu obmotaly dvě silné paže. Hrozně mě to vylekalo, až jsem mále upustila tác, na kterém jsem to všechno nesla.

„Opatrně, málem ti ta dobrota spadla na zem," zašeptal mi sladce do ucha a potom mi na něj dal pusu.

„Kdybys mě nelekal, tak se to nestane," jemně jsem ho odsekla.

Pustil tác, který přidržoval a ruce stáhl k sobě.

Nasadila jsem úsměv, otočila se k němu čelem a vyslovila to, co jsem chtěla už tak dlouho říct. „Všechno nejlepší, lásko!"

Už jsem se nadechovala, že začnu zpívat, ale Jesse mi dal prst na pusu.

„Psst, tvůj táta už je doma a spí." Mrkl na mě a já zase pomalu vydechla.

„Tak si pojď sednout, ať si dáš tu parádní snídani." Ukázala jsem hlavou na postel a sama k ní šla.

„Mňam, to byla ale dobrota. Teď mám pocit, že budu celý den jen ležet. Taková porce." Dořekl a lehl si na záda.

„To ani náhodou. Máme toho dneska hodně. Honem, běž se připravit, za chvilku vyrážíme!" zavolala jsem ze skříně, kde jsem hledala plavky.

Jesse jen zvedl hlavu, otráveně se na mě podíval a znovu ji pustil do postele.

„A kam to vůbec půjdeme? A na co ty plavky?"

„To je překvapení. Ale už dělej, máme málo času. Nebo o to překvapení přijdeš."

Když už jsme konečně stáli na zastávce autobusu, řekla jsem mu, co se bude dít. Lépe řečeno jsem mu předala první část dárku.

„Abys mi neřekl, že vůbec nic nevíš, tak tady máš první z dárků. Všechno nejlepší." Usmála jsem se na něj a podala mu malou obálku. Po vánočním dárku už věděl, že dostat obálku neznamená problém, takže ji nadšeně otevřel.

„Cože!" zakřičel a vykulil oči.

„Ano, je to tak, vidíš dobře," řekla jsem s úsměvem.

„To je super! Děkuju moc. To tam jedeme teď?"

Jen jsem kývla a už jsme jen čekali na autobus, který by nás dovezl před aquapark.

Na pokladně jsem paní podala dva poukazy, které jsem koupila. Ona nám na oplátku dala dva čipy, které jsme si připnuli na zápěstí.

„Půjdete rovně, až narazíte na dveře, kde bude napsáno něco ve smyslu' vstup na poukázku' nebo tak nějak. Tam už vám dál řekne náš další pracovník. „Čas se vám počítá už od okamžiku, kdy projdete tímto zařízením. Ale díky poukazu tu můžete být až do zavírací doby, takže to vaši návštěvu nijak neomezí. Užijte si to," řekla nám postarší paní, co seděla v okýnku, kde prodávala vstupy.

Tak tu máme začátek narozenin. Co myslíte, že se bude dít dál? Osobně jsem měla hodně problémů vymyslet, co by se mělo dít, celkově, co by měl dostat.
Moc děkuju za podporu všem!
Brzy se zase uvidíme, nebo spíš vy uvidíte další kapitolu, kde už snad dokončím narozeninový den.
Pochlubte se, jaký originální dárek jste dostali, nebo naopak dali. Těším se na to.

Vaše Cath ❤