Spojeni hudbou

:│128│:

Když jsem dokončila svůj dlouhý monolog, tak jsem se podívala na Jesseho, který jen seděl s takovým nijakým výrazem. Zamávala jsem mu před obličejem a doufala, že se vzpamatuje.

„No, tak to je fakt drsné.“ střelil po mě pohledem, a jsem se ho lekla. „Nic se nestalo, že ne?“ řekl poněkud vyděšeně.

Vyvalila jsem na něj oči, protože mě překvapil.

„Ne, neboj. Dokážeš si představit, jak by táta řádil?“ Nad touto představou jsme se oba zasmáli.

Před obědem Jesse odešel domů, čímž mě nechal na pospas tomu šílenství, ohledně konání místa svatby.

Celou dobu jsem seděla dole v obýváku, aby mi nemohli říct, že se straním. A telefonu jsem se nevzdala. Stále jsem se něj koukala a čekala, že mi napíše můj přítel. Ale celý den nic.

Naštvalo mě to, tak jsem se na to vykašlala. Čekat celý den, jestli se uráčí napsat, bylo trochu moc.

Když jsem telefon zamkla, tak mi zrovna zavibroval. Rychlostí blesku jsem ho odemkla s očekáváním, že to bude on. Jenže jsem se šeredně mýlila.

<Ahoj, pamatuješ si ještě na mě vůbec? >

Mírně jsem se na telefon zamračila, ale když jsem se podívala, kdo píše, bylo mi vše hned jasné.

<No jasně! Levi z přijímaček a budoucí spolužák. >

Místo toho, aby mi přišla slovní odpověď, mi poslal tleskajícího smajlíka.

<Jsem rád, ani nevíš jak moc. Jak se těšíš? Jo, to víš, že bude hned první týden seznamovák? A možná něco i v Srpnu. Nevím jak ty, ale já si z prázdnin nenechám ukradnout ani den. >

No páni. Překvapilo mě, kolik toho ví. Já osobně jsem si ani nerozklikla jejich stránky, natož abych věděla o nějakém seznamováku.

<Páni, tak to jsi mě dost zaskočil. Doufám, že v létě nic nebude, protože tam mám už hodně plno. >

Náš rozhovor se v podobném duchu nesl až do pozdních nočních hodin. Dozvěděla jsem se toho tolik, že si to ani nepamatuji.

Celou neděli jsem proležela v posteli, protože mě nekřesťansky bolela hlava. Doma se to naštěstí uklidnilo. Postupně všichni odjeli, takže tu bylo konečně ticho. Jediné, co mi ale vrtalo hlavou, bylo to, co je s Jessem. Přemohla jsem se a zavolala mu. Chvilku to zvonilo, ale potom mi to típnul.

Myslela jsem si, že to jen vypadlo, tak jsem volala znovu.

„Volaný účastník je dočasně nedostupný. Opakujte volání později.“

Super, takže si to vypnul. Tím mě naštval. A ne málo. Zase se začíná uzavírat.

Vypnula jsem zvonění i vibrace a snažila se usnout, což se mi naštěstí povedlo rychle.

Ráno mě mamka probudila pohlazením po tváři a slovy: „Zlatíčko, vstávej. Jak ti je?“

Otevřela jsem oči, podívala jsem se na ni a potom je zase zavřela.

„Jo, lepší. Vezmu si prášek a bude to úplně dobrý.“ Usmála jsem se na ni a vylezla z postele.

Oblékla jsem si šaty s kytičkami, protože to vypadalo, že bude hezky. A k nim samozřejmě černé tenisky.

Když byl čas odejít, vzpomněla jsem si na Jesseho. A tak nějak jsem doufala, že na mě bude čekat před domem.  

Ahojky všichni!
Dnes konečně přicházím s novou kapitolou. Jesse zase začíná zlobit. Co myslíte, že se může dít?
A Levi se po hodně dlouhé pauze také vrací, ale ten by tam snad mohl vydržet delší dobu.
Moc děkuji za všechno. Čtení, hlasy, komentáře. A i zprávy.
Zvláštní poděkování potom zasluhuje Anet0123 díky které tu dnešní, minulá a určitě i příští kapitolky budou. Děkuji!!
Mějte se krásně a pokud je něco, co byste rádi, aby se stalo, tak pište. I aby se objevili třeba nějaké postavy. Tak jo, mějte se a ahoj zase příště.
Vaše Cath❤️

PS:Jestli tam Jesse bude, nebo ne se dozvíte tento týden 😉

PSS:Co byste řekli na nový cover? Popřípadě jaké barvy, co byste na něm chtěli?