Spojeni hudbou

:│77│:

Když Mell odešla, byla jsem v předsíni. V tom mě Jesse objal zezadu a začal mě líbat na krk. Otočila jsem se k němu čelem a ruce jsem spojila za jeho krkem.

„Ale ale pane Astinsi. Že by vám už otrnulo?"

„To ani ne, ale už to nevydržím. Mám na tebe hroznou chuť." zašeptal těsně před mým obličejem.

„Jesse, ale..." Už mě nenechal mluvit a jen mě líbal. Pohybovali jsme se pomalu k jeho pokoji. Tam mi sundal svetřík.

„Není ti trochu horko? Mě ano."

„Ale no tak, Jesse. Nezlob. Víš přece, že nemůžeme."

Bylo velmi těžké mu odolat. Nakonec jsem to nevydržela a začala mu pomalu sundávat šátek z krku. Poté jsem nechala jeho, aby dělala, co chce. Pomalu jsme došli na gauč pod jeho postelí. Tam mě položil na záda a sedl si vedle mě. Měla jsem na sobě šaty, se zapínáním na knoflíčky. Nebyly po celé délce. Ale to mu nevadilo. Rozepnul mi asi tři knoflíčky a rozkašlal se.

„Vidíš. Pojď, napij se toho čaje. Počkej, podám ti ho."

„Lásko to je dobré. Zavolej mámě, aby o tebe neměla strach. Já to zatím vypiju."

Když jsem Jessemu podala čaj, začala jsem hledat tašku. Nebyla jsem schopna si vzpomenout, kam jsem ji dala. Tak jsem prošla celý byt.

Nakonec jsem ji našla v kuchyni. Vyndala jsem telefon a zavolala mámě. Ta mi řekla, že tu můžu zůstat, ale že nemáme dělat žádné blbosti. Stejně jako Mell.

Když jsme domluvili všimla jsem si, že mám stále rozepnuté knoflíčky. Tak jsem si je zapnula a vrátila se za Jessem. Ten spal, nebo to alespoň dělal.

Tak jsem šla do kuchyně a prošla jsem všechno maso, co měli v mrazáku. Našla jsem čtyři kuřecí řízky. Tak jsem se dala do vaření.

Bylo sice teprve půl páté, ale Jesse by měl pravidelně jíst. Navíc Mell se vrátí pozdě a jistě by večeři uvítala.

Tak jsem maso dala rozmrznout a na chvíli jsem si sedla s telefonem. Zapnula jsem data a hned mi přišlo několik zpráv. Něco bylo od Merry, Týny, lidí ze třídy a... a taky od Laury. Toho jsem se bála, nechtěla jsem to vědět a zároveň jsem byla zvědavá.

Nakonec jsem sebrala všechnu odvahu a otevřela.

Ahoj Jess. Jen ti chci říct, že Jesse miluje mě, i když ti říká opak. Když jsme byli sami, tak mi to řekl. Jeho máma mě zbožňuje. Bylo by nejlepší ho nechat.

Cože?!? To nemůže být pravda. Vždyť Mell mě právě ujišťovala, že ona se k němu nehodí. Tomu se mi nechce věřit. Rozbrečela jsem se. To už u mě seděl Jesse. Jednou rukou mě hladil po zádech a druhou po stehně.

„Lásko, co se stalo?"

Podívala jsem se na něj a řekla: „Ty jí máš vážně rád?"

„Koho prosím tě?"

Zvedla jsem hlavu a s ubrečenýma očima jsem se na něj podívala. „Teda když budu přímo citovat: MILUJE MĚ, I KDYŽ TI ŘÍKÁ OPAK."

„Kdo ti to napsal? Jediného člověk, kterého miluji, jsi ty a jinak to nebude. Miláčku, věř mi to. Věříš mi?" ze začátku byl naštvaný, ale přešlo to do upřímnosti.

„Pokouším se. Chci, ale když ona je tak přesvědčivá."

„Kdo?" Nechápal.

„Kdo asi. Laura."

„Ta blbka Laura? Lásko, prosím. Věř mi. Nestalo se mezi vámi něco?" řekl se zaťatými zuby

„Kromě toho, že tě chtěla a nedostala? Asi nic. I když dneska se do mě pustila kvůli těm barvám. Že by se chtěla jen pomstít?"

„Ať ti řekne cokoli, nevěř jí. Chci jen tebe a nikoho jiného. Jess, miluji tě, a kdyby to šlo, vzal bych si tě teď hned."

„Tak dobře. Dneska už ani slovo o ní. Slibuješ?"

„Samozřejmě. Kde jsme to skončili, než jsem se rozkašlal?"

Jesse neváhal ani chvilku a rovnou mi začal rozepínat knoflíčky. Sedl si vedle mě na židli a přetáhl si mě k sobě. Než mě k sobě na klín posadil, vyhrnul mi sukni. Ihned mě začal líbat. Pomalu mi zajel rukou pod sukni až na záda.

„Se šatami je to vždycky horší. Nechceš si je sundat rovnou?"

„Ne ne. Jen se snaž sám."

Já jsem mu zatím sundala svršek od pyžama. Na kalhoty jsem se  nedostala, i když jsem sebevíc chtěla.

Ahoooj!
Jsem tu zas. Ani nevím, co říct. Snad jen že doufám, že se vám líbila.
Mějte se hezky, užijte si volno, kdo maturuje hodně štěstí a vám ostatním hezký víkend. :)

Vaše Cath❤