Spojeni hudbou

:│174│:

Celý zbytek víkendu jsem Jesseho neviděla, ani neodepisoval na zprávy. Nevěděla jsem, co se stalo, a tak jsem doufala, že se pro mě v pondělí zastaví.

Byl tam, ale ne sám. Nevím, jak se mu to povedlo, že mě zase ohromil.

Jakmile mě uviděl, usmál se a šel mým směrem.

„Omlouvám se, že jsem se neozval. Byl jsem na kontrole v nemocnici a telefon jsem nechal doma. Neboj se, nic mi není." Snažil se mě uklidnit. „Jo a tady máš něco na omluvu."

Podal mi kytici letních kvítků, která byla vážně nádherná. Přivoněla jsem si k ní a mezi tím Jesse vyndal z kapsy krabičku.

Podívala jsem se na ni a potom sjela na něj.

„Lásko, co to je. Hrozně mě rozmazluješ."

Tuto mou poznámku ignoroval a krabičku otevřel. V ní vyl nádherný náramek, který nejspíš sám dělal. Byl to takový ten náramek z bavlnky.

Nebyla jsem schopná nic říct a tak jsem k němu jen natáhla ruku.

Chvilku jsem tam jen stála a dívala se na ten náramek, když jsem si uvědomila, že bychom měli jít do školy. Sice byl poslední týden a nic speciálního se nedělo, ale přijít pozdě bychom nemuseli.

O velké přestávce jsme tentokrát s Jessem zůstali ve třídě. Většinou jsme chodili za Mary, ale dnes se mi nikam nechtělo.

„Ten večer po plese byl fajn, že jo?" Opírala jsem se o jeho bok zády a hrála si s jeho prsty.

„Myslíš ten ples, nebo u tebe doma?" zašeptal mi do ucha tak, že to vypadalo, že by si to zopakoval hned. Sáhla jsem mu na stehno a posouvala ruku nahoru a dolu.

„Lásko, nech toho, prosím," řekl v napětí.

Uchechtla jsem se.

„Tak ty se mi budeš smát? Ty se budeš smát?" Začal mě nemilosrdně lechtat, což byl můj konec.

„Vzdávám se!" Dala jsem ruce vzhůru, a když Jesse stáhl ruce, lehla jsem si mu do klína. Jen jsem si musela poupravit šaty.

Tyto šaty mi kdysi koupil můj první kluk. Byli jsme asi v třetí třídě a on mi koupil v Itálii šaty. Jenže nějak tehdy neodhadl velikost a dlouho jsem je nemohla nosit. Byly mi dlouhé, což by se dalo vyřešit, ale ony mi padaly, protože jsou bez ramínek - neměla jsem do nich prsa. Až někdy v sedmé, osmé třídě jsem se do nich konečně vešla. Kdysi byly krásně modro žluté, ale postupem praní už vybledly téměř doběla.

Popotáhla jsem si tedy sukni a položila si hlavu Do jeho klína. No, moc pohodlné to nebylo. Ohnul se ke mně a dal mi pusu.

Chytla jsem ho za krk a nechtěla ho pustit.

„Ještě jednu," žadonila jsem.

Dal mi ji, ale jí ho stejně nepustila.

„Ještě," řekla jsem roztomile a podívala jsem se na něj s tajemnou jiskrou v očích. V okamžiku, kdy se ke mně přiblížil, otočila jsem hlavu na bok, takže mi dal pusu na tvář. Když se chtěl oddálit, tak jsem ho pevněji přitáhla a pošeptala mu do ucha

„Miluju tě a navždy budu."

Jesse se trochu poodtáhl a podíval se na mě.

„Já tebe taky miluju." Dal mi pusu , kterou následovala druhá. Potom mi chtěl dát ještě jednu, ale na poslední chvilku si to rozmyslel a zašeptal mi: „Miluju tě celou, miluju tvé tělo. Kdykoli se tě dotknu, vybaví se mi ta noc. Miluju tě. Navždy spolu?"

Otočila jsem si jeho hlavu, dala mu pusu a řekla: „Navždy spolu."

Miluju ho. Jak bych ho mohla taky nemilovat.

Už přicházela třídní, takže jsem si chtěla sednout, jenže Jesse mě chytl a začal líbat. Líbal mě a hladil mi nohu. Ale dával si pozor, aby mi nevytáhl moc sukni.

„Prosím, všichni dávejte pozor." Snažila si získat pozornost naše třídní.

Jesse mě pustil a oba jsme si sedli na svou židli.

„Je to sice nezvyklé, ale zítra se vy všichni zúčastníte závodů. Jde o to, která třída z druhého stupně je nejlepší."

„Tak to je jasný, že my!" vykřikl Kris. Stormová se na něj jen podívala a jeho poznámku ignorovala.

„Paní učitelko, o co jde?"

„Kely, já to hned řeknu. Jde o to, že se bude soutěžit v několika oblastech. Hudební, výtvarná, tělesná, dějepisná, literární, matematická, zeměpisní a počítačová. Do každé oblasti musíme minimálně dva zapsat. Ti nás potom budou reprezentovat. Pro lepší představu vám uvedu příklad, třeba na té tělesné. Ta by měla být dále rozdělená na podoblasti, jako je fotbal, florbal, basket a nevím, co dalšího. Přihlásíte se na jednu, nebo dvě oblasti a bude se hrát asi formou každý s každým, podle počtu družstev. Jde o to, že kdo vyhraje, měl by získat pro třídu nějakou odměnu, a kdo vyhraje v nejvíce oblastech, tomu škola zaplatí nějaký výlet. Vedení sice nechtělo, abych vám to řekla, ale myslím, že byste to měli vědět. Takže já přečtu oblast a vy se přihlásíte. Takže, hudební oblast?"

Jesse se ke mně naklonil a pošeptal mi.

„Jess, vím, že od nás budou hodně očekávat něco společného a nejen naše třída, ale i ostatní. Co kdybychom jim udělali čáru přes rozpočet?"

„Co tím myslíš?" dívala jsem se na něj nechápavě.

„Ty běž na tu hudební a já půjdu na výtvarnou. Budeme mít větší šanci ve více kategoriích."

„To nezní jako špatný nápad."

„Takže, kdo tedy bude naší třídu reprezentovat v hudebce? Jesse a Jess?" zeptala se třídní takovým stylem, jako by nám to spíše oznamovala.

„Ne ne, já ne," ozval se Jesse.

„A proč nechceš, Jesse?" divila se.

„Domluvili jsme se s Jess, že to bude lepší. Větší šance ve více oblastech. Ostatní to nebudou čekat."

Třídní se na chvilku odmlčela a pak mu dala za pravdu. „To máš asi pravdu, Jesse. Takže si napíšu Jess a koho ještě?"

Těsně před koncem poslední hodiny vyskočil Kris na lavici.

„Hele lidi, než skončí náš poslední rok, měli bychom se nějak pořádně rozloučit. Nějakou akci než se rozprchneme. Nemáte někdo nějaký nápad kam jít?"

Bylo to od Krise hezké, že se snažil stále třídu utužovat, ale myslím, že každý už byl myšlenkami úplně někde jinde.

„Tak do konce roku už moc času nemáme. Co to nechat až na pátek, po výzu?" Navrhl Marek.

Nikdo nic neříkal, nikdo nebyl vyloženě pro ani proti.

Já osobnějsem se už viděla u nás na zahradě v houpací síti s nějakým studenýmčajem. A Jessem, samozřejmě.

Ahojky! Tak je to tu, další kapitola. A po pravdě jedna z posledních u tohoto dílu. Ale potom bude druhý, který navazuje a dozvíte se tam hodně věcí. Například proč je Jesse stále tak náladový.
Doufám, že se vám trochu delší kapitola líbila a i nadále zůstanete tohoto příběhu věrní.
Mám vás moc ráda.

Vaše Cath ❤