Spojeni hudbou

:│178│:

Když jsme se vrátily do třídy, oznámila jsem učitelům změnu. Nevypadali sice moc nadšeně, ale přijali to.

Netrvalo dlouho a už všichni, kteří měli hrát přede mnou, což byli všichni tři, odehráli. Musela jsem uznat, že byli opravdu dobří.

Když jsem nastoupila, usmála jsem se a představila, co budu hrát.

„Ahoj, ještě jednou. Jak víte, jsem Jess a hudba je mým velkým živlem. Tím nemyslím pouze hraní, ale i zpěv. A napadlo mě, proč tyto dvě činnosti nespojit? Jelikož to nikdo nezakázal, rozhodla jsem se pro změnu. Budu zpívat a hrát skladbu „Let it go" z Frozen. Jistě ji všichni znáte. Já vám teď už jen přeji příjemný poslech." Znovu jsem se usmála, uklonila a začala hrát.

Šlo to velmi dobře. Hrála jsem, a jakmile jsem začala i zpívat, zavřela jsem oči a užívala si to. Úplně jsem zapomněla na to, kde jsem. Ke konci skladby jsem si uvědomila, že je to naposledy, co hraju na této škole a rozbrečela jsem se. Ale dohrála jsem to i tak. Sice se mi lámal hlas, ale dokončila jsem to, co jsem musela.

Když jsem dohrála, strhl se obrovský potlesk, což mě donutilo oči otevřít a ujistit se, že je to pravda.

Každý, doslova a do písmene každý, kdo mohl, tak tleskal. A zdálo se mi, že někteří také plakali.

„Bylo to dokonalý!" ozvalo se najednou z publika a mé oči okamžitě hledaly zdroj této krásné věty. Po pravdě hledaly spíše ujištění, protože ten hlas byl nepopíratelně ten, který mě vždy uspokojil, pohladil a je jeho majitel je ten nejlepší, i když někdy na zabití.

Když jsem ho zahlédla, znovu jsem se rozbrečela.

„Myslím, že na vítězi se shodneme všichni hned tady. Dovolte mi, abych tady Jess pogratuloval jako první k vítězství. Myslím, že si to opravdu zasloužíš," rozhodl bez jakékoli diskuse Denil. Ostatní učitelé se na něj trochu překvapeně dívali, ale nakonec s ním souhlasili.

V okamžiku, co sem odešla od klavíru, se Jesse vydal mým směrem a objal mě tak silně, že jsem málem nemohla dýchat.

„Byla jsi naprosto dokonalá. Já věděl, proč si tě vybrat," zašeptal mi do ucha a já to nechápala. Ale v tu chvíli mi to bylo úplně jedno.

„Co ty a výtvarka? Jak si dopadl?" Sjela jsem mu z ramen dlaněmi až na zápěstí a držela ho za ně.

„Vím, že jsi tam byla, takže téma znáš. Jak jinak by to mohlo dopadnout, když mnou inspirací jsi ty?"

Sklopila jsem oči a trochu se začervenala.

„Vyhrál jsem a to jen díky tobě. Vím, že sis myslela, že jsem nevěděl, že si přišla, ale díky tomu jsem dostal nový impulz a energii. Víš, co tě prozradilo?"

Přemýšlela jsem, co by to mohlo být, ale na nic jsem nemohla přijít. Jen jsem zavrtěla hlavou.

„Tvá úžasná vůně. Ještě nikdy jsem necítil tvůj parfém na nikom jiném. Jsi jedinečná a nejlepší. Prostě moje a to na věky." Při posledním slovu mu trochu zmizel úsměv ze rtů. „Nebo alespoň dokud to bude možné."

Tyto jeho řeči jsem nebrala moc vážně. Bylo mi jasné, že spolu nejspíš nezůstaneme do smrti.

Poslední, šestou, hodinu probíhalo vyhlašování výsledků v tělocvičně. Jinam by se celý druhý stupeň nevešel.

Ahoj všichni!

Moc se omlouvám, že opravdu dlouho nevyšla žádná kapitola. Nevím, co se stalo, ale prostě mi ten čas hrozně rychle utekl. Budu se snažit další kapitolu vydat co nejdříve, to vám slibuji.
Těm, co jdou zítra do školy přeju hodně štěstí a úspěšné zahájení roku. 
Chtěla bych moc poděkovat všem, co mi zůstali věrní i po dlouhé odmlce. 

Mám vás moc ráda, Vaše Cath ❤