Spojeni hudbou

:│28│:

Když jsem byla na obědě, přišla mi SMS od Jesseho, že musel rychle domů kvůli Vánocům. No jo, Vánoce. Měla bych vyřešit dárky, abych je zase nehonila na poslední chvíli. Tak jsem rychle dojela domů, kde už na mě netrpělivě čekala mamka.

„Tak co, povídej, čekám tu už celá netrpělivá." Vyhrkla na mě mezi, když jsem byla mezi dveřmi.

„Mami, můžu se alespoň v klidu svléct? Je mi tady horko."

Svlékla jsem si bundu a kozačky a šla si sednout do obýváku. Máma šla hned za mnou.

„Tak co, povídej už přece."

„Dobře. Řeknu ti to ve zkratce. Dostala jsem nejvíce bodu ze všech, a i za celou dobu co se ten test dělá."

Máma vykulila oči. Proč na mě v poslední době všichni tak koukají. Docela jsem se toho začínala bát.

„To je úžasné! Mám doma Einsteina!"

„Mami, zase nepřeháněj."

Byla tak nadšená. Nemohla jsem jí zkazit radost. Ale musela jsem nějakým způsobem zapomenout na všechno, co se dnes stalo.

„A co ti teda řekli?"

Nechtělo se mi o tom mluvit. Ale zároveň jsem opravdu mámě nechtěla zkazit radost.

„Mám zapomenout na jakoukoli školu, která je nižší než odborný gympl. Ale radši by byli za konzervatoř nebo nějakou prestižní výtvarnou školu."

Máma byla trochu zklamaná. Nebo tak alespoň vypadala. Proč nemůže mít radost z toho, že to vyšlo zrovna takhle?

„To mám radost, zlato."

Jo, jasně, a proto se tváříš, jako kdybych byla nějaká zrůda, nebo co.

„Mami, co se děje?"

„Nic. Jen jsem si myslela, že třeba někdo bude dělat i něco jiného. Budeš dělat to stejné co Harry nebo Elis. A to jsme doufali, že každý budete jiný."

Máma byla hodně, ale opravdu hodně, zklamaná.

„Mami, nebude vadit, když pojedu do města? Potřebuju koupit něco k Vánocům."

Byla smutná. Téměř plakala, takže se mi už nechtělo nikam jet.

„Jeď si, jen si jeď a mě tu nech."

„Ale mami, takhle to neber." Šla jsem za ní a objala ji. „Víš, co mě teď napadlo? Co kdybychom si udělali odpoledne jen podle nás? Nějaký film, nákupy, nebo tak něco?"

„A nechtěla jsi náhodou jet někam nakupovat dárky? Řekla máma už poněkud naměkko.

„Ano, to sice ano, ale to počká. Tak co ty na to?"

Mamka mě chytla za ruku a přitáhla si mě k sobě.

„Děkuju. Jsi moc hodná. Mám tě ráda, holčičko moje." Z tohoto postavení to nemělo dalekou cestu k pevnému objetí.

„Já tebe taky, mami."

Po chvilce mě pustila a já si vedle ní pořádně sedla.

„Tak, co podnikneme?" ptala se docela zvědavě.

„No, to musíme vymyslet." Obě jsme se zamyslely, když v tom mámě zazvonil telefon.

„Ano prosím, u telefonu Katrina Stevensová." Mamka vstala a odešla do předsíně.

Pozorovala jsem, jak se jí mění výraz v obličeji.

Když se vrátila, byla smutná. Ale tentokráte ne kvůli mně.

„Jess, je mi to líto, ale musím do práce. Právě mi volal jeden klient, že by se mnou potřeboval mluvit. Prý je to otázka života a smrti."

Z toho mi docela naskakovala husí kůže.

„To je škoda." Byla jsem smutná. „Nemám jít radši s tebou? Znělo to docela, jako by tě chtěl zabít," vypadlo ze mě dost vyděšeně.

„Ale prosím tě. Je to normální sezení. Neboj se, je to rutina." Máma se usmívala, i když jsem na ni viděla mírnou známku nervozity.

„A na jak dlouho to vidíš? Že bychom si udělali alespoň krásný večer?"

„Zlatíčko, to já nevím. Pokud to bude jako normálně, tak asi dvě hodiny. Ale potom musím udělat ještě zápis, což je tak asi další hodinka. Takže budu ráda, když se domů dostanu do devíti." Byla skleslá. Chtěla se mnou strávit den, ale nemohla.

„Aha. Tak to nevadí. Tak si můžeme udělat pěknou sobotu."

„To ano. Tak kup nějaké dobroty, abychom nemuseli vůbec z postele."

Byla jsem z toho nadšená.

„To je úžasný nápad! Tak dobře. Až skončíš ten rozhovor, tak mi napiš, prosím."

„Dobrá. Tak já se jdu obléct, aby to setkání bylo trochu důstojné."

Když máma odešla do kanceláře, ještě jsem zůstala doma. Přemýšlela jsem, co budu dělat. Tak asi pojedu koupit to jídlo, ale asi také dárky. No, uvidíme. Třeba se ke mně někdo přidá.

První, komu jsem zavolala, byla Mary. Nebrala mi to. Jak také jinak, po tom, jak jsem jí naštvala.

Druhý v pořadí, i když jinak vždy první, byl Jesse.

„Ahoj lásko, copak se děje?" Působil trochu vystrašeně.

„Nic, co by se mělo dít? Proč se ptáš?"

„No, jinak mi nevoláš, ale píšeš."

„To je snad jedno, ne? Chtěla jsem se tě zeptat, jestli máš na dnešek, nebo spíš na teď nějaké plány?"

Chvíli bylo na druhé straně ticho. Po chvíli to vzala nějaká paní.

„Halo, je tam někdo?" Byla jsem z toho docela zmatená. „Dobrý den, mohla byste mi prosím dát Jesseho?"

„Jesse teď nemůže. Zavolej zítra, nebo tak. Ahoj."

Ani jsem se nestihla rozloučit a někdo to na druhé straně položil.

Ach jo, co to zase je. No, dobře. Tak komu bych mohla zavolat. Kaira nemůže, Tina taky ne, ani Laila. A s nikým jiným se mi zrovna nakupovat dárky nechce.

Podívala jsem se na hodiny. Jsou tři. No, tak umyju nádobí, uklidím celou kuchyň a půjdu si na chvíli zahrát na klavír. Ha! Chyba! Nemůžu jít hrát. Jednak mám na klavíru nehorázný nepořádek, ale to vlastně po celém pokoji, takže ten musím uklidit, a jednak musím dojít nakoupit ty dobroty na zítřek. Už jsem na to málem zapomněla. A to by byla obrovská chyba. Tak do čtyř budu mít uklizenou kuchyň a půjdu na nákup. Třeba by mi společnost mohl dělat Flash. Jen doufám, že někam nejeli. Je pátek, takže by to nebylo nic neobvyklého.

S tím úklidem jsem měla pravdu. Trval mi hodinu. Ale nedělala jsem jen nádobí. Udělala jsem i celou linku, vytřela skříňky a podlahu. No, dobře. Nezabralo mi to celou hodinu. Byla jsem hotová o něco dřív, a tak jsem ze sebe šla udělat člověka.

Když jsem vycházela ze dveří, zazvonil mi telefon.

„Ano?"

„Ahoj, lásko. Promiň. To byla teta. Co jsi potřebovala?"

Vylezla jsem ze dveří a zabouchla dveře.

Když jsem zamykala, někdo mi sáhl na krk. Vyjekla jsem, loktem jsem praštila toho za mnou, a aby do toho nebylo málo, tak mi telefon vletěl někam do sněhu.

Když jsem se konečně otočila, nevěřila jsem svým očím.

Děkuji moc za všechno, hlavně za vaší přízeň. Dnes vám se dávám asi poslední část před odjezdem na chalupu. Doufám, že vám sem o prázdninách nějakou část přidám, ale nic neslibuji. Moc si vás vážím a i každého komentáře, čtení i hlasu. Mám vás ráda :* Přeji krásné léto. 

Vaše Cath<3