Spojeni hudbou

:│118│:

Když se odtáhl, nic neřekl. Jen se mi podíval do očí a usmál se.

Úsměv jsem mu opětovala a znovu se mu vrhla do náruče.

„Jo, abych nezapomněl." najednou z něj vypadlo.

Nechápavě jsem opustila jeho náruč a podívala se na něj.

Pustil mě a začal něco hledat v batohu. Když to našel radostně se usmál.

„Jess, miláčku a lásko mého života, vím, že je to ještě za docela dlouhou dobu, ale prokázala bys mi tu neobyčejnou a velikou čest a šla se mnou na náš ples?"

V tu chvíli mi spadl obrovský balvan ze srdce. Bála jsem se, že se něco děje, ale toto jsem doopravdy nečekala.

Znovu jsem ho objala se slzami v očích.

„Jo a vždycky to bude ano." řekla jsem mezi vzlyly.

Jesse mě pevně sevřel a zvedl do vzduchu.

Když mě postavil zpět na zem, dal mi papírovou růží.

„To ber jako zálohu. Pravou dostaneš později."

Už mě bolela pusa od toho stálého usmívání.

Moje původní neurčitá nálada byla kdesi v zapomnění.

Nemohla jsem si pomoct a znovu ho objala. Dnes mám nějaký objímací den.

Když jsem se vzdalovala, chytl mě kolem pasu a já narazolila hlavou do jeho hrudi. Vlastně jsem byla ráda.

„A to, nechceš na chvilku k nám? Než budu muset na klavír?" řekla jsem tiše, ale zároveň tak, aby to slyšel.

Jen povolil sevření a já pochopila, že souhlasí. Vzala jsem ho za ruku a zmizeli jsme za dveřmi domova mého.

Jakmile jsme vešli, všimla jsem si něčeho zvláštního. Celý dům byl vzhůru nohama a bylo tam nezvykle živo.

„Jé, to je asi Jess." slyšela jsem z obýváku mamku.

Najednou z obýváku vyběhla Sophi.

"Nazdárek ségra, to mě jako ani neobejmeš?" řekla a otevřela náruč.

Hned jsem se rozeběhla a vrhla se do ní.

"Ahoj." řekl Jesse a mávl jí.

"Ahoj Jesse." pozdravila i jeho.

Po chvíli mi došlo, že ji stále objímám.

"Jo, počkej, co ty tady vlastně děláš?" přikrčila jsem obočí a podívala se na ni.

"Svatba, sestřičko. Ta nepočká." řekla vesele.

V tu chvíli mi to došlo.

"Ooo, takže už máte termín?" byla jsem docela překvapená, že už mají tolik vyřešeno.

"Jo, 8. srpna, nebo tak nějak kolem." překvapilo mě, s jakým klidem to řekla.

Vykulila jsem na ni oči, že sotva držely ještě v hlavě.

"Ale pojďte si sednout k nám, řešíme s mamkou pár věcí." jen pohodila hlavou k obýváku a šla tam.

Pomalu jsem se rozešla, když v tom mě chytl Jesse za ruku.

"Hele, asi bych měl jít domu. Vy budete stejně řešit svatbu, tak abych nepřekážel." říkal to s takovou vážností, že jsem mu to věřila.

"Jesse, co blázníš. Patříš ke mě, já k tobě. Ty už vlastně tak trochu patříš i do naší rodiny." Když jsem to dořekla, musela jsem se tomu usmát. Doopravdy jsem ho tak vnímala.

Udělala jsem na něj psí oči, což snad zabralo.

"Tak fajn, zůstanu tu. Ale jen že jsi to ty." a cvrnkl mě do nosu.

Otevřela jsem pusu na znamení, že něco řeknu, ale místo toho jsem se začala jen smát.

Oba jsme se smáli. A asi dost nahlas, protože na nás znovu přišla Sophi.

"Hele vy dva, pojďte už. Čeká se jen na vás. Musíme toho hodně vyřešit."

A co se bude řešit? To se dovíte kdy? No ano, správně, příští týden!

Doufám, že se vám líbí a... no, ani nevím, co k ní úplně říct. Snad jen hezké čtení, což je na konci kapitoly trochu divné, že? 😂

Dávejte hvězdičky, komentáře, sdílejte. Moc děkuji za úplně všechno- 👁️ ⭐ 💬

Těším se příště

Vaše Cath❤️

🎵Písnička: Basshunter - Angel In The Night (Official Video)