Spojeni hudbou

:│69│:

Jsem rad, zes mi odpustila. Nic bych bez tebe nebyl.

 Dekuju, za druhou sanci. Neboj, nezklamu te. Miluju te!

Jak jsem ráda, že se nic nestalo. Hned mi spadl obrovský balvan.

Podívala jsem se na An. Byla zamyšlená a já poznala, že myslí na toho kluka z hor. Marka.

"An, nepodíváme se na nějaký film?"

Najednou sebou trhla. "Cože? Promiň, neposlouchala jsem."

Usmála jsem se na ní. "Jestli se nepodíváme na nějaký film. Není pozdě a mě se nechce nic dělat."

Vyskočila na nohy, až se mi z ní zamotala hlava. "A to mě zase jo. Tak se koukneme na nějaký film. Ale nejdřív doběhnu pro nějaký pití a třeba popkorn?"

"Tak jo, já zatím něco vyberu."

An se jen otočila, vzala si něco do kapsy a vyběhla jak střelená ze dveří. Tu energii jí závidím.

Při hledání filmu jsem narazila na jeden, který jsem už hodně dlouho neviděla. A to "Film mých snů". 

Asi za půl hodiny přiběhla An se spoustou jídla a pití.

"Ty ses snad zbláznila, ne? Kdo to všechno sní?"

Nic neřekla, jen hodila tašku na gauč vedle mě, a já zaslechla cinkání lahví.

"An, že si nekoupila žádný alkohol, že ne?"

"Pšš. Tady je ten popkorn, dáš hu udělat?" Podala mi sáček s mikrovlnným popkornem. 

"Hele, to nejde." Ať jsem se snažila sebevíc, nechtěla mě poslouchat.

Odešla jsem a udělala ten popkorn. Když jsem se vrátila, na stole stál Sprite, Coca cola a nějaký džus. A světe div se, žádný alkohol. To sklo, které jsem slyšela, byla ta cola. Nad tím jsem se obě zasmály.

"Tak co jsi vybrala za film?"

Sedla jsem si vedle ní a propojila počítač s televizí, abychom měly lepší obraz a zároveň s hifi věží, kvůli zvuku.

Byl to skvělý večer. Během filmu jsem párkrát usnula. Nakonec jsem usnula na celou noc.

Probudila jsem se asi v půl šesté. Bylo to docela štěstí, protože jsem si zapomněla nastavit budík.

An jsem nechala ještě spát, ale já už nemohla. Myslela jsem na Jesseho. Hrozně se mi po něm stýskalo. Ještě, že mu nezakázali návštěvy, když má ten černý kašel.

Celý den byl rozmazaný. Někdo po mě něco chtěl, někdo na mě mluvil, něco se psalo... ale co to bylo nevím. Jako by se mi všechno slilo do jedné barvy.

Po škole jsem byla u Jesseho. Nebo spíš jsem k němu chtěla jít, jenže sestřičky mi to nedovolily.

"Promiňte, k němu dnes rozhodně nemůžete. V noci mu stoupla teplota a od rána má silný kašel. Snad zítra."

Smutná jsem odešla domů. Po cestě mě něco napadlo. Vzala jsem telefon a začala volat Jessemu.

"Ahoj lásko, něco mě napadlo."

"Ahoj." chtěl pokračovat, ale kašel mu to nedovolil.

"Jej, sestřička měla pravdu. Nechceš si teda jen psát?"

"Ne, dobrý." jakmile to dořekl, málem se rozkašlal.

"A co video hovor? Nechceš?"

"To bych rád. Hrozně mi chybíš." řekl téměř smutně.

Trhá mi to srdce, když slyším, že je smutný.

"Tak jo, zmáčkni ten foťák a uvidíš mě."

Najednou jsem si uvědomila, že musím vystoupit z autobusu, takže jsem se mu ztratila.

"Lásko, jsi tam?"

"Promiň, jedu domů."

Povídali jsme si hodně, hodně dlouho. I doma jsme si povídali. Polovinu času  z toho prokašlal.

Ani jsem si toho nevšimla, ale bylo už půl deváté. Jesse byl po večeři, ale já ne.

"Broučku, já mám hlad."

"Tak se jdi najíst. Já už stejně musím končit, sestřičky mě tu už honí. Krásné sny, miláčku."

"Tobě taky, Jesse. Posílám pusu."

Potom už jsme zavěsili. Bylo fajn ho alespoň po telefonu vidět a slyšet.

Těšila jsem se na další den, protože byl pátek. Třeba už mě pustí za Jessem. V tom mi ale hlavou bleskla jedna věc.

Sakra! Pátek! Takže klavír. No, tak to nevím, jestli stihnu za Jessem dojít. Ale třeba potkám Johnyho. Ale když jsem ho viděla naposledy, odjížděl v bezvědomí sanitkou. No, to bude den.

Ahoj, konečně další kapitola. Vím, že mi to trvá, ale připravuji se na maturitu. Upřímně ani nemám moc nápadů, co by se mohlo stát, takže jestli má někdo nápad, sem s ním.
Děkuju, že mi stáváte věrni, i když mi to trvá. Snad se to zlepší.

Vaše Cath❤