Spojeni hudbou

:│29│:

„Co ty tady sakra děláš? A kde máš Lilly, Jeremiho a Lucy?"

„Nechtěla bys mě místo toho vyslýchání obejmout, ségra?"

Byl to můj nejstarší bratr Kyle.

Objala jsem ho. Bylo to úžasné. Dlouho jsem ho neviděla. Vždycky jen o Vánocích, ale nikdy ne na štědrý den. To byl vždycky s rodinou u nich.

„Hele, nepozveš mě dovnitř? Je tu docela zima."

Praštila jsem ho do ramene pěstí.

„To víš, že pozvu. Ale nejdřív mi, prosím, pomoz najít telefon."

Nevěřícně kroutil hlavou a přitom se smál.

„Kdybys netelefonovala, tak by se to nestalo."

„Ne, kdybys mě nevylekal, tak by se to nestalo. Brácha, no tak."

Sice se mu moc nechtělo, ale pomohl mi. On totiž přesně věděl, kam spadl. Když jsem ho našla, nastal velký krok. Zapnout ho a vyzkoušet, jestli funguje. Naštěstí fungoval.

„No, mobil už máš, tak půjdeme dovnitř? Už necítím prsty." Ukázal mi je. Měl je už docela červené.

„Teď jsem si to uvědomila, ty nemáš klíče?"

„No,... a... Nemám."

„Aha, tak já tě pustím, ale nebudu tu s tebou. Mám jiný plán."

„Jiný plán? Plán s... no, jak se jmenuje."

„Myslíš s Jessem? Ne, s ním plány nemám. Chtěla jsem jet koupit něco k Vánocům, ale nakonec asi jen jídlo na zítřejší večírek, no spíš postelový den s mamkou. Ale teď se asi plány mění. Pojď dovnitř."

Znovu jsem odemkla. Naštěstí klíče zůstaly v zámku.

„Tak pojď, chceš čaj?"

„Myslím, že se zvládnu obsloužit sám. Ty jsi někam chtěla jít, jestli si dobře pamatuju."

V předsíni jsme do sebe strkali jako malé děti. A také mě lechtal.

„Přestaň! Brácha, dost..." Smála jsem se a sotva popadala dech.

„Proč se svlékáš, když jsi někam chtěla jít?"

Plácla jsem se do hlavy.

„Ježiš, no jo. Na to jsem už zase zapomněla. Nešel bys, prosím, se mnou?"

Moc se mu nechtělo. Vymlouval se na všechno možné. Ale nakonec se nechal přemluvit.

Po celou dobu nákupů vůbec nepromluvil. Když jsme se vrátili, tak šel a bez jediného slova uklidil všechno jídlo. Něco se muselo stát.

Sedla jsem si do obýváku a čekala, až přijde. Měli jsme spolu takovou domluvu už odmala, že když bude jeden v kuchyni, druhý mu tam nepoleze. No, a tak jsem si na to vzpomněla. Když všechno uklidil, chtěl se vypařit k sobě do pokoje. To jsem poznala.

"Brácha? Kyle, pojď si ke mně prosím sednout."

Objevil se mezi dveřmi a se smutkem v očích mi řekl: „Promiň, nemám na povídání náladu."

Poznala jsem, že se něco stalo. Zvedla jsem se a šla ho obejmout. I když byl starší, objetí od mladší sestřičky nikdy neodmítl. Zašeptala jsem mu: „Nedal by sis horkou čokoládu? Nebo kakao?"

Nic neřekl, ale zakýval souhlasně hlavou. Poznala jsem to z pohybu. Pustila jsem ho a odešla do kuchyně. On mě kupodivu následoval.

„Víš,..." začal.

Vyndala jsem z lednice mléko a dala ho ohřát. Bylo fajn, mít bráchu doma. Moct mu udělat kakao.

Kyle si sedl ke stolu a ukázal na židli naproti němu.

„Víš,... vím, že si říkáš, proč jsem přijel zrovna teď a sám."

"Po pravdě ano. Promiň, pokračuj."

Viděla jsem, že to pro něj bylo těžké.

„No, v poslední době se s Lucy celkem často hádáme. Naposledy to bylo kvůli Vánocům. Pořád chce, abychom na každé vánoce byli u jejich rodičů. Ale já bych je také rád trávil s vámi. Jenže to nechce pochopit."

Chytla jsem ho za ruku a podívala se na něj. Byl opravdu hodně smutný.

„To jsem nevěděla. Je mi to líto. A kde je teď?"

„Teď je,... hele, není už to mléko uvařený?"

Úplně jsem na něj zapomněla. Naštěstí bylo akorát. Nalila jsem ho do dvou hrnků a dala do každého tři lžičky kakaa.

Když jsem ho podávala Kylovi, měl úplně skleněné oči.

„Nevadilo by ti, kdybych si to kakao vzal a zalezl si s ním k sobě do pokoje? Mám ho tady ještě, ne?"

„Jistě že máš. Jen poslední otázka. Kde teda je Lucy a Lilly s Jeremim?"

Poznala jsem, že se mu už o tom nechce mluvit.

„Jsou u jejich rodičů. Promiň, ale víc ti teď už neřeknu. Stejně to všechno budu říkat znovu mámě. Děkuju ti moc za to kakao. Zalezu si k sobě a ani o mě nebudeš vědět." Zvedl se a odešel z kuchyně po schodech nahoru do pokoje.

„Jenže já o tobě chci vědět, brácha." Křikla jsme na něj, když už byl na schodech.

Slyšela jsem, jak za sebou zavřel dveře. Hned si pustil nějakou muziku.

Nejdřív jsme za ním chtěla jít. Už jsem byla uprostřed schodů, když jsem si řekla ne. Chtěl být sám, tak to budu respektovat. Sedla jsem si na schody a čekala. Asi po deseti minutách už to bylo značně nepohodlné, tak jsem si přesedla do křesla v obýváku a vzala si kakao. Co se tak mohlo stát, mezi ním a Lucy. Nemyslím, že by to bylo jen vánocemi.

Najednou mi zapípala SMS. Byla od Jesseho.

Ahoj, co se stalo? Kdyz jsme si volali, tak

jsi najenou nejak vypadla. Co se stalo? Prosim,

ozvy se, mam o tebe strach. Miluju te. :*

Zlatíčko moje. Já ho tak miluju. Kdybych sakra věděla, co mu dát tak Vánocům, aby to vystihlo to, jak moc pro mě znamená.

Ja jsme v poradku. Prijel Kyle a meli jsme

trochu hadku, ale jsem v poradku,

vysvetlim ti to až se uvidime. Taky te miluju. :*

Seděla jsem v křesle, de jsem po chvilce usnula.

Ahoj lidičky, moc děkuji za každé přečtení, jsem za ně moc ráda!!
Připravuji pro Vás také zajímavé překvapení, tak snad se bude líbit.
Budu ráda i za komenty a hvězdičky 😉
Cath <3