Spojeni hudbou

:│173│:

Sedli jsme si do obýváku a máma znovu začala:

„Kdo teda byl králem a královnou? To jste mi stále ještě neřekli."

Zvedla jsem se, protože se právě dovařila voda. Jesse mě chytl za zápěstí a stáhl k sobě do křesla na klín. Smála jsem se jak pominutá.

„Víš, Kat, ono to nebylo tak jasné a lehké s tou volbou. Že jo?" Začal mě lechtat. Kopala jsem, až jsem z toho spadla na zem. Zvedla jsem se a radši to vzala po kolenou až za křeslo, kde seděl. Zalila jsem mámě a Jessemu kafe a donesla jim ho.

„Slečno! Já si objednal extra šlehačku. Kde ji mám?" ptal se Jesse.

„Šlehačka došla. Ještě něco?" řekla jsem jedovatě, ale ze srandy.

„Ne ne. Vlastně ano. Ten perník."

Otočila jsem se a odešla zpět do kuchyně. Když jsem se vrátila k nim, smáli se. Netušila jsem čemu, ani proč.

„Jess, pojď a pověz mi, kdo byl teda král a královna."

Posadila jsem se do křesla, protože Jesse mi mezitím zasedl místo. Vzala jsem si skleničku s vodou. V tom se ke mně naklonil Jesse a začal mi něco šeptat.

„Asi nebude nejlepší, jí říkat úplně všechno, co se tam dělo, co?"

Zavrtila jsem hlavou. „Tak co jí teda řekneme, když jsme tam téměř nebyli?"

„Ale byli. To hlavní víme."

„Co si to tam šeptáte? Já to chci taky vědět."

Jesse si sedl zpět vedle mamky.

„Celý večer to vypadalo, že královnou se nemůže stát nikdo jiný než Laura v čistě růžovoučkých těsných šatičkách. Byla to horká adeptka. Ale potom ji diskvalifikovali."

„Aha. A ty jsi taky byla nominovaná? A co ty, Jesse?"

„Já jsem byl. Přihlásili mě kluci ze třídy. Prý, aby byla legrace."

Napila jsem se a nandala si kousek perníku. Nestihla jsem si ani kousnout.

„Pokračuj, Jess. Nenapínejte mě tolik."

„Mami, můžu se alespoň napít?"

„Jess, copak je to tak těžké mi říct ta dvě jména?"

Napila jsem se a podívala se na Jesseho.

„Kat, králem jsem se stal já. Zalíbil se jim můj osobitý taneční styl."

Mamce spadla čelist.

„Teda. To gratuluju. A která se stala tvojí královnou? Znám ji?"

Odešla jsem nahoru do svého pokoje pro korunku a šerpu. Když jsem se vrátila, odkašlala jsem si. Jesse se usmál a hned šel ke mně.

„Moje královna, Jess Stevensová."

Mámě znovu spadla brada.

„Takže ty jsi... Vy jste... Král a královna?"

„No, mami, už to tak vypadá."

„Teda děti, já vám to tak přeju. Moc vám to sluší."

„Děkujeme. No, byl jsem tu moc rád, ale už budu muset jít domů. Máma bude asi naštvaná, že přijdu až tak pozdě."

Podívala jsem se na něj psíma očima, protože to poslední, co jsem chtěla, bylo, aby odešel.

„A musíš?"

Jen se pousmál a pohladil mě po tváři.

„Ano. Ale vždyť se zítra uvidíme a určitě si napíšeme." Dal mi do vlasů pusu a šel se nahoru obléct.

Já si sedla do křesla a sklopila oči.

„Ale no tak, nebuď smutná, vždyť nejede na druhou stranu zeměkoule ani na vojnu."

Věděla jsem, že měla pravdu, ale i tak jsem byla smutná. Sice byl ještě stále v našem domě, ale i tak se mi už po něm hrozně moc stýskalo.

Ahojky, další střípek snad nekonečného příběhu je zde. Musím říct, že nás čeká poslední týden a bude nový díl. Týdnem myslím týden v příběhu, nikoli náš.
Doufám, že se vám část líbila a bude se vám líbit i ta další.
Mějte se krásně.

Vaš Cath ❤