Spojeni hudbou

:│16│:

Poslední den před návratem mámy ze Slovenska měl táta opět noční.

A protože byl pátek, domluvila jsem se s tátou na malé párty. Pozvala jsem lidi ze třídy a i pár z ostatních tříd.

Mary mi pomáhala s přípravami. Měli jsme co dělat, abychom to stihli v čas.

„Jess? Máš všechno?"

„Snad ano. Jídla je tu dost a pití snad také. Sice bychom neměli, ale mám tu i trochu alkoholu a pivo," řekla jsem s naprostým klidem.

„Jess! Z toho budou jen problémy."

„Neboj se. Není toho tolik. Pustíš nějakou muziku? Já zatím dojdu ztlumit světla, aby to tu bylo tajemnější."

Jako první přišla Laura a dalších pár lidí, které jsem neznala.

Potom už se to začalo hrnout, takže jsem ani nevěděla, kdo už přišel a kdo ne.

„Ahoj Jess! Koukám, že se to tu už rozjelo? Nevadí, když tu s Iren zůstaneme?"

„To víš, že mi to bude vadit. Ne, zůstaňte, brácha. Dva lidi navíc už se nepoznají."

Prošla jsem celý dům, ale pořád jsem nenarazila na Jesseho ani Kristiána. Bylo to zvláštní. Nakonec jsem našla alespoň Mary.

„Hele, neviděla jsi Jesseho, nebo Krise?"

„Neviděla. Celý večer jsem tady. Jess nevím, jestli znáš Theodora. Je to bratranec Sofie z osmičky."

„Ahoj. Nevadí, že mě přivedla?" Ptal se Teodor trochu nesměle.

„Ahoj. Ne to nevadí. Jak se bavíš?"

„Jo, je to fajn. Máte velký barák."

„Ano to máme. Je nás taky hodně. Tak se bavte, já je jdu hledat dál. Zatím." Usmála jsem se na ně a vydala se hledat mého červnovlasého kamaráda.

Theodor vypadal, že je starší než my. Asi tak na 18. Nevím. V každém případě je to příjemný kluk.

V přemýšlení nad Theem mi někdo poklepal na rameno. Lekla jsem se jak malá, až jsem vyskočila, což nebylo moc příjemný vzhledem k podpatkům, které jsem měla na nohou. Vlastně celkově jsem nebyla moc oblečená na skákání. Naopak. Tílko s hlubším výstřihem, krátká rozevlátá sukně. Nic moc na skákání. Vlasy sem měla rozpuštěné.

Byl to Kris, ale nebyl sám.

„Ahoj Jess. páni tady to žije!" křičel, abych ho slyšela.

„Díky. Nechtěla sem toho moc, ale nějak se to rozjelo."

„Promiň ani jsem vás nepředstavil. Jess, tohle je Johny. Johny, Jess."

„Těší mě. Jak dlouho ti trvalo to tady takhle vyzdobit a rozjet?"

„Mě také. No ani nevím. Mary pustila nějaké písničky, ztlumili jsme světla a od té doby se to tady tahle rozjelo."

„A nezatancuješ si se mnou?" Natáhl ke mně ruku a mile se usmál.

„Jo proč ne?" úsměv jsem mu opětovala a ruku přijala.

„Jess? Neviděla jsi Klaudii?"

„Někde tu je. Musíš si ji ale najít." Otočila jsem se na Johnyho „Tak jdeme?"

Odešla jsem s Johnym na parket a tancovali jsme. Bylo zvláštní pozorovat jeho pohyby.

„Nedáš si něco k pití?" zakřičela jsem na něj, aby mě slyšel.

Johny neřekl nic, jen kývl hlavou.

Chytla jsem ho za ruku a odešli jsme do kuchyně.

„Tak co by sis dal? Máme toho tady ještě dost, tak si můžeš vybrat. A i něco ostřejšího." Mrkla jsem na něj.

Johny začal přemýšlet.

„No, jestli máš něco ostřejšího, tak bych se tomu nebránil."

„Jasně, že jo. Moc sice ne, ale že jsi to ty, tak ti můžu dát i něco lepšího. Ale musíš se mnou nahoru do mamky pracovny."

„Tak na co čekáme. Jdeme!" Zvedl ruku nad hlavu a naznačil směr naší cesty.

Dovedla jsem ho do máminy pracovny. Tu jsem zamkla hlavně z tohoto důvodu. Když jsme vešli, hned jsem zase zavřela a zamkla nás uvnitř.

„Proč bylo zamčeno? A proč si nás tu zamkla."

„Zamčeno bylo kvůli tomu, aby se sem nikdo nedostal hlavně kvůli tomu alkoholu. Dokážeš si představit, co by se dělo, kdyby sem měli všichni volný přístup? Nejen, že by tu nic nezbylo, ale taky by nemuseli odejít po dvou, nebo vůbec."

„Jo, to máš pravdu. A teď si nás tu spolu zamkla proč?"

Kulišácky na mě mrkl, jako by od toho něco očekával.

Přišla jsem k němu blíž, ale on couval. Couval tak dlouho, až narazil do zdi. Když jsem se rukama opřela o zeď u jeho hlavy, vypadal zmateně a asi se i mírně bál.

Zašeptala jsem mu do ucha „A teď tě tady znásilním." A zasmála jsem se.

Udělala jsem krok zpět, rukou jsem mu sjela od krku dolů. Všimla jsem si, že má doopravdy v očích mírný náznak paniky.

„Dělám si srandu. Vždyť jsi chtěl něco ostřejšího a lepšího než máme dole ne?"

Rázem se mu na obličeji objevil úsměv. Byla to docela úleva.

Když jsem odemkla a vycházeli jsme na chodbu, uviděl nás Jesse. Já si ho všimla až později, takže jsem pořád ještě Johnyho držela za ruku.

Když jsem si ho všimla, můj výraz v obličeji se změnil ze smíchu do zděšení. Pustila jsem ho a pozdravila Jesseho. Musela jsem zamknout.

Než jsem to udělala, Jesse stihl splynout s davem.

„Neviděl jsi Jesseho? Toho vysokého kluka, který mě tu teď zdravil?"

„Někam se vytratil. Hele, co to je? To je dost dobrý?" Ukazoval na svůj kelímek s pitím.

„To je jeden koktejl, který jsem se naučila na táboře. Je to více méně jen z alkoholu. Ale je to dobré, že?"

Neřekl nic a jen zakýval hlavou.

„Půjdeme dolů? Chtěl bych najít Krise. Něco od něj potřebuji."

„Klidně můžeš jít. Já potřebuju najít Jesseho. Tak zatím."

Johny šel dolů a já se zatím poohlížela nahoře po Jessem.