Spojeni hudbou

:│149│:

„Jess, děláš si ze mě srandu? Celý den? Co tu budeme dělat takovou dobu? A navíc to muselo být hrozně drahé. To si od tebe nemůžu vzít a..." dala jsem mu na pusu prst, aby přestal mluvit.

„Lásko, je to tvůj den, užívej si to. A bez dalších řečí. Pojď, jdeme." Usmála jsem se na něj, chytla ho za ruku a společně jsme prošli zařízením, které nás registrovalo do systému, a potom už jen zbývalo najít ty správné dveře.

Naštěstí to měli dost dobře značené, takže jsme hledané místo objevili rychle.

Když jsme dveřmi prošli, bylo to tam útulné, jakoby v nějakém salonku. Ihned k nám přišla holka v našem věku.

„Dobrý den, můžu vám pomoci?" Chovala se mile a profesionálně. Čekala bych, že bude dělat oči na Jesseho, ale ne.

„Dobrý den. Koupila jsem tyto dva poukazy a bylo mi řečeno, že máme jít sem, že tady nám už někdo řekne, kam dál."

„To je pravda. Dám vám klíče od takové místnosti, skoro pokoje, kde máte šatnu a sprchy. Něco jako V.I.P. zóna. Je to číslo osm. Příjemný den."

Nemohu říct, že jsem nebyla překvapená. Sama jsem nevěděla, že ten balíček, co jsem objednávala, bude i s takhle zvláštní zónou.

V naší, no, ani nemůžu říct šatně, protože to by spíš pokoj, ale postele tam nebyli, tak v té místnosti to bylo úžasné. Tím, že byla jen pro nás, tak jsme tam mohli být, jak dlouho jsme chtěli. Klidně celou dobu.

Na jedné stěně bylo ohromné okno, kterým byl výhled na velkou část areálu.

Když jsem se dívala, na co půjdeme jako první, přišel za mnou a objal mě zezadu kolem pasu.

„Děkuju," zašeptal mi do ucha. Na konci ale neklesl hlase, čekala jsem tedy, že bude pokračovat, ale... ne. Jako by mu došla slova.

Chytla jsem mu ruce a schoulila se. Bylo mi tak nádherně. Po chvilce jsem se otočila čelem k němu, abych mu viděla do očí. Velmi rychle mi zmizel úsměv z tváře.

„Lásko, co se děje?"

Odpoutal oči od země a zadíval se hluboko do těch mých. Já udělala totéž. Snažila jsem se v nich najít odpověď. Ale marně.

„Moc děkuju. Nikdy jsem nic takového nezažil. A je mi tak trochu trapně, že si mě sem pozvala, muselo to stát fakt hodně. Řekni mi ko..."

To už jsem toho měla dost, tak jsem mu skočila do řeči.

„Ne, teď to řešit nebudeme. Pojď, převlíkneme se a půjdeme dovádět. A žádné řeči o penězích. Jinak odejdu," řekla jsem s naprosto kamennou tváří.

Jesse jen kývl.

„A teď... úsměv, prosím!" řekla jsem vesele a on se opravdu usmál. Ale ne takovým tím křečovitým úsměvem, ale tím svým typicky krásným. Kdybych se do něj mohla znovu zamilovat, tak bych byla lapena. Ale já ho miluju už dlouho, ale i tak mě ten jeho úsměv, jeho oči a vůbec všechno hrozně moc přitahuje a nutí se do něj zamilovávat čím dál tím více.

Ahojky všichni! 
Tak už konečně máme všichni prázdniny a volno. Doufám, že si ho užijete někde u vody, nejlépe s knížkou.
Na můj příběh se budete moct těšit nejspíše zase dvakrát týdně, ovšem bez písničky.  Ty snad dodám. Vím že z loňských prázdnin ještě nejsou, tak nějak jsem zapomněla, ale až proběhne korekce, tak vše doplním.
Užívejte si léto, ať máte na programu cokoli. 🌞

Vaše Cath ❤